Recenze Kena: Bridge of Spirits, překrásného interaktivního animáku s nezajímavým příběhem | Kapitola 2

INSPIRACE ZELDOU

Na začátku jsem zmínil, že ve studiu vznikl kraťas na motivy Zeldy. U ní čerpali autoři inspiraci i v případě Bridge of Spirits. Narážím nyní hlavně na hádanky, jimiž je hra protkaná od začátku do konce. Vlastně mě až překvapilo, jak velký prostor jim autoři dali, naštěstí šlo o správné rozhodnutí.

Kena se časem naučí vládnout lukem, v druhém aktu zase zařadí do arzenálu výbušniny. Jde v podstatě o hlavní nástroje k interakci s přírodními prvky. Dobře mířený šíp zlikviduje toxický porost, třaskavina zase zvedne do vzduchu těžké šutry, po nichž se pak Kena může dostat na nepřístupná místa. Jednoduché hádanky se časem komplikují, pokud bych měl zůstat u příkladu s kameny, v některých místech je potřeba vystřelit na konkrétní bod, aby se správně pootočil. Musím dodat, že kameny ve vzduchu drží pouze po určitou dobu, v komplikovanějších fázích Kena stihne přejít na poslední chvíli. Právě v podobných momentech jsem z úrovní cítil vliv Breath of the Wild, byť hlavolamy ve skutečnosti nejsou tak složité., dopředu navíc vede pouze jedna jediná správná cesta.

Do hádanek zasahují i malí společníci, které Kena na cestách objevuje. Jsou připraveni zvednout předmět a přenést ho na konkrétní místo, pomáhají vyhubit jedovaté rostliny a klíčovou roli hrají ve speciálních dovednostech Keny. Když ale dojde do tuhého, prchají z bojiště jako první. Je vtipné pozorovat, jak za vámi malí trpaslíci běhají, obzvlášť v závěrečné části, kdy se skupina výrazně rozšíří.

i Zdroj: Hrej.cz

Nějaký čas jsem si musel zvykat na přísný platforming. Vzdálenosti mezi odrazištěm a doskočištěm jsou totiž poměrně velké, často se mi stávalo, že jsem zkrátka vyskočil příliš brzy a pak zahučel kamsi do hlubin. Design úrovní není úplně bez chyby, některé pasáže nejsou příliš intuitivní. Jde typicky o místa spojená s nutností někam přeskočit - myslíte si, že děláte tu správnou věc, ani opakovanými pokusy se ale nemůžete posunout dál. Následně zkoušíte bambilion dalších věcí, abyste v dalším pokusu místo opravdu přeskočili. Podobné situace naštěstí nejsou příliš časté.

DO BOJE!

Poskakování po horách a řešení hádanek samozřejmě doplňují souboje s místní verbeží. Kena disponuje dřevěnou holí s magickým krystalem, který jí dodává další možnosti, třeba bleskurychle vykouzlit neprostupnou bublinu. Mechanismus zároveň funguje jako parírování, respektive tedy spíše nefunguje (alespoň v mém podání). Těžko jsem hledal správné momenty, kdy bublinu vykouzlit, aby došlo na efektivní odražení útoku. Raději jsem tedy uskakoval.

Navíc jsem překvapivě dával přednost luku, patrně se na mě podepsal trénink z Assassin's Creed Valhalla. Vypíchnout musím chování ovladače DualSense, natahování tětivy se hezky promítá do pravého triggeru. Přiznám se, že mě nejprve napadlo, že je gamepad rozbitý, efekt naplno vytočeného motůrku totiž vydává opravdu zvláštní zvuk, časem jsem si ale zvykl. Jde o drobný detail, ale potěší.

Za šíření dobra Kena sbírá body potřebné k nákupu dovedností, k dispozici je například zpomalení času při míření, silnější útoky a drobné vychytávky. Moc jich sice není, nedá se ale říct, že by mi něco chybělo.

Co se nepřátel týče, asi nejde o nejchytřejší bytosti tohoto fiktivního světa, účel ale splní. Někde jsem vyčetl, že autoři při popisování soubojů zmínili soulsovky, takové přirovnání ale rozhodně není na místě. Neříkám, že hra neobsahuje těžké pasáže, řadové potvory vás ale postupem času nepřekvapí. Obzvlášť povedené jsou souboje s bossy, při nichž jsem mnohokrát zařval. Obvykle musíte tradičně přežít několik fází, kdy vrchní záporák mění chování a styl boje, často také využívá speciálních kouzel nebo třeba ohnivé vlny, které je potřeba zavčasu přeskočit. Zkrátka fajn zážitky.

i Zdroj: Hrej.cz