Recenze Isonzo, dobrého prvoválečného simulátoru, ale průměrné střílečky | Kapitola 2
Seznam kapitol
Prvoválečné „simulátory“, nebo spíše střílečky zasazené do doby první světové války, to nemají úplně lehké. Zatímco Battlefield 1 pojal hratelnost dost akčně, vážnější tituly většinou nemají kdovíjakou kvalitu a stejně jako se rychle objevují, tak rychle končí.
URÁÁÁÁÁÁÁ
Isonzo se, jak už znalci vyčetli z názvu, odehrává na italské frontě, kde se střetla vojska Itálie a Rakousko-Uherska. Středoevropané to rozhodně neměli lehké, z velké části se totiž bojovalo v Alpách, tedy velice hornaté oblasti. Tu se rozhodli maximálně využít i vývojáři, a to s velkou pompou. Oproti předchozím dvou dílům Isonzo sází pouze na jeden režim, který bych přirovnal ke klasické Operaci. Celý systém si totiž jasně bere inspiraci z Battlefield 1. Útočící strana musí zabrat určité body na mapě a držet je najednou. Pokud se to podaří, musí se obránci stáhnout o další oblast zpět a bránit zdejší body.
Isonzo se ale rozhodlo Alpy využít na maximum a přináší masivní mapy, v historii značky zatím nevídané. Zatímco některé ohromí svou rozlehlostí, jinde tvůrci naprosto úžasně využívají vrcholky hor a mapu rozšiřují také vertikálně. Zatímco se hráči střílejí na dálku mezi vrcholky a zdejšími stavbami, pod nimi se nachází různé tunely, dřevěné mosty a platformy se zásobami, které umožňují tiché přepadení zezadu, nebo naopak představují další místo pro krvelačné souboje.
Pohyb je o něco plynulejší a dynamičtější, je ale vidět, že staví na modelu z minulých dílů
Rozlehlé mapy navíc můžu spojit s poměrně reprezentativní grafikou. Ta se od Tannenbergu značně posunula a tvůrci se zaměřili především na detailnost. Ta se projevila všude, především na texturách prostředí, ale také na rukou a zbraních nebo vegetaci. Hra sice stále nevypadá jako špička tvorby roku 2022, je ale znát velice výrazný posun kupředu.
Kde je vidět další velké zlepšení je celková hratelnost a práce s postavou. Pohyb je o něco plynulejší a dynamičtější, je ale vidět, že staví na modelu z minulých dílů. Gunplay se ale změnil zásadně a je mnohem zábavnější. Střílení z jednoranných pušek má váhu, při míření se zbraň více houpe a konečný výstřel působí velmi hutným dojem. Konečně tak nemám pocit, jako kdybych střílel ze vzduchovky, ale skutečného vraždícího nástroje. Toto přirovnání není náhodou, i Isonzo staví na nekompromisním zabíjení a ve většině případů vám ke skolení protivníka stačí jedna dobře mířená kulka. Osobně se mi tento faktor líbí, dovoluje totiž hráčům bojovat i s klasickými puškami bez zaměřovače na větší vzdálenost a dosáhnout nějakého výsledku.
Není ale nutné pouze zabíjet, oproti jiným hrám totiž Isonzo odměňuje i za další činnosti, které ve hře děláte, čímž dosáhnete nejen zadostiučinění, ale také dobrého skóre v tabulce. Určité třídy mohou na mapě stavět obranné překážky jako zdi z pytlů nebo kulometná hnízda. Samostatnou kapitolou jsou pak Officeři, kteří jsou v týmu pouze dva a slouží jako skuteční velitelé. Mohou na mapu umisťovat bonusové oblasti, kde uděluje minomet větší poškození, na určitou chvíli mohou zařídit okamžitý respawn a především na mapu objednávají bombardování nebo chemické útoky.
Osobně považuji tyto funkce za velice efektní i efektivní zpestření. Před bombardováním se musíte skrýt pod nějaký úkryt, chemický útok vás zase donutí buď se dané oblasti vyhnout, nebo nasadit masku a smířit se s horší viditelností. Hráči si nicméně přímo ve hře stěžují na četnost útoků nebo na fakt, že padající bomby neudělují poškození přátelským jednotkám. Je pravdou, že právě po zmínce v chatu hry mi došlo, že pro obránce jsou tyto funkce obrovskou výhodou a prvek bude potřebovat vyladit.
Byl jsem také překvapen optimalizací. Je pravda, že jsem hrál na výkonné sestavě, ale nezaznamenal jsem větší propady FPS nebo výraznější technické potíže - což je pro tento žánr opravdu úctyhodný úspěch.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
