Recenze Hogwarts Legacy - Sny kouzelníků se občas plní | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nejočekávanější titul začátku se nám konečně dostal do rukou. Má cenu otevírat dopis z Bradavic, nebo je lepší hodit ho do ohně?
To je nicméně v podstatě jediná opravdu zásadní výtka, kterou k Hogwarts Legacy mám. Pokud jsem mluvil o slabé stránce, je třeba zmínit i ty silné, a těch je rozhodně celá řada. Primárně jde o samotný svět. Nejen o bradavický hrad, ale také o jeho okolí. To vše je totiž jednoduše řečeno výborné. Od prvních momentů na vás dýchá přesně ta správná atmosféra, některá místa dobře znáte, jiná vám okamžitě přirůstají k srdci, a i když by možná některá zákoutí zasloužila ještě trochu péče a živější zpracování, jsou toulky každou chodbou, každou jeskyní a každou vesnicí naprostá a nefalšovaná radost.
Co Hogwarts Legacy ztratily na příběhu a dialozích, to dohánějí v hratelnosti a designu. Tři klíčové aspekty jsou objevování, řešení logických hádanek a souboje. To první zmíněné je, dovolím si říct, asi nejzábavnější část, především díky tomu, jak je svět pospojovaný a bohatý. Další dvě ale nijak nezaostávají, a třeba soubojový systém, kterého jsem se po odhalení vyloženě bál, mě nikdy nepřestal příjemně překvapovat. Může za to i velmi pestrá paleta kouzel, která se postupně učíte používat. Zpravidla jde o moment, kdy bude dané zaklínadlo užitečné v příběhu, někdy ale musíte pro jejich získání uplatit daného profesora nějakou službičkou a výzvou. Což většinou vůbec nedává smysl, ale budiž, v tomto případě se principy fungování světa poddávají hratelnosti.
Pak stačí splnit jednoduchou minihru a už vám do knížky přibývá další mocné kouzlo. Ty mají různá využití, část je určená pro boj, část pro manipulování se světem a větší část pak pro obojí. Samozřejmě nechybí klasické accio, wingardium leviosa, expelliarmus a spousta dalších. Jednotlivé druhy kouzel mají také své barvy, což je důležitý koncept v boji. Například červená útočná kouzla dokáží jako jediná prorazit červené kouzelné bariéry konkrétních nepřátel. Jednoduché jak facka. Ve velmi akčních a efektních soubojích ale tento systém, kombinovaný s dalším nabíjením schopností, řetězením komb, proklínáním a spoustou dalších modifikátorů, funguje naprosto výborně.
Ne že bych ani k tomu neměl menší výhrady. V tomto případě jde především o toporné a nepřesné ovládání, které zlobí hlavně v závěrečných bojích s velkou přesilou skřetů. Souboje totiž i na normální (druhou nejvyšší) obtížnost nejsou žádný med. Naštěstí je tu pro zájemce připravená dvojce nižších obtížností, které kromě slabších nepřátel v boji intenzivněji radí. Hogwarts Legacy se tak s klidem prokouše i naprostý začátečník, což je s ohledem na zájem fanoušků světa velmi důležitý a pozitivní fakt.
Mimochodem ano, ve hře narazíte i na kletby, které se nepromíjejí. A pokud chcete, klidně se je můžete naučit všechny tři a nepřátele likvidovat podle libosti. Hogwarts Legacy na druhou stranu naštěstí nabízí velmi logickou možnost se proti nejčernější magii přísně vymezit, což je chvalitebné.
ČARODĚJ’S CREED
Hogwarts Legacy je prostě obrovská hra. V rámci příběhu se samozřejmě věnujete školní výuce, která nicméně moc prostoru nedostala a přece jen by mohla být zpracována hlouběji, než pomocí několika krátkých cutscén. Do toho ale cestujete po světě, nakupujete v Prasinkách, plníte vedlejší úkoly a věnujete se údržbě komnaty nejvyšší potřeby, kde narážíte na další nadstavbové herní mechanismy, jako je pěstování bylinek, vaření lektvarů, vylepšování vybavení nebo péče o magické tvory.
VZHŮRU DO SOUČASNOSTI
Čistě subjektivní poznámka. Při hraní Hogwarts Legacy jsem si uvědomil, jak mě unavuje neustálé soustředění na minulosti. Už filmová série o fantastických zvířatech nás vzala na začátek 20. století, teď jsme se vrátili do minulosti ještě hlouběji. Ale já bych chtěl velký projekt ze světa Harryho Pottera, který se odehrává během jeho života, tedy v současnosti. Chápu, že jsou návraty do minulosti vděčenější a jednodušší, příště ale poprosím kouzelníky ve světě aut, mobilů a internetu! |
Upřímně, i když je samotná správa komnaty efektní a poměrně propracovaná, systém pěstování a vaření spočívající ve free-to-play čekání někdy i desítek minut na zhotovení konkrétního produktu mi vyloženě nevyhovuje. K úspěšnému hraní naštěstí tahle kratochvíle není zásadně potřeba, ale třeba interaktivní minihra vaření lektvarů z herní adaptace šestého filmu mi přijde citelně zábavnější alternativou. Asi nejlepší je z toho výběru právě péče o zvířata, která ve volné přírodě nacházíte, chytáte a pak je vypouštíte v kouzelné rezervaci. Tam o ně musíte správně pečovat, načež se vám odmění kouzelnými surovinami, které jsou nutné k vylepšování výbavy.
Ano, opakovaně tu padají slova jako suroviny nebo vybavení. Ani Hogwarts Legacy se nevyhla zhouba současné herní produkce, a tak je progress podřízený lootování, sbírání, prodávání, vylepšování a ladění vybavení s několika jednoduchými statistikami. RPG systém je v tomto ohledu jednoduchý, podobně jako ten ovlivňující talenty a vliv kouzel, i tak se ale nevyhnete jistému nimrání v nabídkách a porovnání číselných hodnot. Má to také jednu čistě estetickou nevýhodu. Zatímco vaši spolužáci po chodbách chodí v autentických hábitech, vy za chvíli po světě pobíháte třeba v pyžamu, obřím tvídovém kabátu a s železnou helmou na hlavě. Jednotlivé kusy vybavení lze sice už od začátku přeměnit na jinou podobu, případně úplně skrýt. Musíte to ale dělat u každého jednoho kusu ručně, což je notně otravné. Líbila by se mi tak možnost trvale nastavit stejnou podobu konkrétnímu slotu výbavy.
V mnoha ohledech se tak Hogwarts Legacy přibližuje třeba současné podobě série Assassin’s Creed, při budování komnaty, sbírání předmětů, prozkoumávání světa a plnění poměrně generických vedlejších úkolů si jako magicky obdařený asasín občas přijdete. Naštěstí vás ale do vyzobávání nenutí nic jiného, než vaše vlastní zvědavost. I bez toho jsem většinu hry prošel s vyšší úrovní, než byla aktuální doporučená, a obtížnost tak nějak odpovídala tomu, co autoři zamýšleli.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
