Recenze Happy Game, šíleného hororu, kterému něco chybí | Kapitola 3
Portfolio českého studia Amanita Design se zase rozšířilo. Jaromír Plachý odšpuntoval své podvědomí a pustil na svět silně znepokojivé výjevy, které se vkrádají do snů nebohého chlapce. Jedno je jasné - z Happy Game rozhodně nebudete happy.
NEDOZRÁLÁ DÝNĚ
Psychedelické putování zabere slabé dvě hodinky, z hlediska herní doby je na tom tedy podobně jako Chuchel. Jak už jsem ale naznačil, ani všechno to řezání hlav a skákání po mrtvolách malých dětí nemůže zakrýt, že je hra o poznání chudší. Ne snad, že by v každé hře od Amanity měly být minihry, řekl bych ale, že by v případě Happy Game mohly hezky zahýbat s tempem, zařadit jinou rychlost a trochu proložit mírně monotónní hratelnost.
Jsem už ale asi zvyklý na nový standard, který představili Radim Jurda a Jan Chlup v Creaks. Na skřípalech bylo vidět, že studio nezamrzlo v čase a dokáže se posouvat vstříc novým výzvám. Smysl pro inovaci prokázali autoři i v případě Pilgrims, obě zmíněné hry mi udělaly velkou radost. Už v případě Chuchla si David v recenzi stěžoval, že jen těžko obstojí jako hra, označil jej jako interaktivní situační komedii. Podle mě je na tom Happy Game po herní stránce ještě hůř.
Osobně bych si tipnul, že se Jaromír prostě potřeboval trochu vyřádit, vyměnit roztomilé postavičky za krví potřísněná strašidla, infantilní zajíce, psychopatické plyšové medvídky a depresivní prostředí zdobené oběšenci. Tahle energie zkrátka musela ven. A je to dobře. Happy Game je minimálně vskutku originální horor, za který navíc utratíte jen pár stovek. Jako zábava na jeden halloweenský večer poslouží skvěle. Možná bych ale nejdřív uložil děti do postele, aby se jim nezdálo o krvežíznivých smajlících s aku vrtačkou.
Verdikt
Další dílo Jaromíra Plachého přináší interaktivní horor plný zneklidňujících scén a šílených bytostí. Noční můra vzbuzuje znechucení, němý úžas, někdy vás i rozesměje, nakonec ale zanechá dojem, že jí něco chybí.
