Recenze Gotham Knights - ve stínu netopýra | Kapitola 2

KNIGHTS, ASSEMBLE

Dotace cutscén a povídání je sice až překvapivě bohatá, většinu času ale stejně strávíte v akci. I když se čas od času na dění před vámi podíváte okem detektiva a v jednoduchých hádankách spojujete související předměty, dominantní část hry rozséváte mír údery holí nebo pěstí. U doplňujících aktivit, jako je cestování po Gothamu pomocí kotvičky, skenování nepřátel či využívání stealthu je sice znát inspirace Arkhamskou sérií, soubojový systém ale připomíná spíše konkurenční Avengers. 

V každém souboji je nutné akrobatickým stylem utlouct přesilu různě vybavených nepřátel. Nechybí klasické prvky jako jsou jednoduchá komba lehkých a těžkých úderů, uhýbání, kontry, nebo nutnost silnějším nepřátelům rozbít obranu. Do toho samozřejmě promlouvají i speciální schopnosti, které se hrdinové postupem času učí. Šarvátky jsou akční a celkem zábavné, problém je ale v tom, že oproti Arkhamu (jehož nejnovější pokračování je už sedm let staré) působí hodně prkenným dojmem a chybí jim finesa. V textu se to popisuje velmi obtížně, ale třeba Arkham Knight nabízel díky šíři Batmanova arzenálu a geniálnímu designu jeho rubacích schopností neuvěřitelně návykové a efektní potyčky. V Gotham Knights jsem měl celou dobu pocit, že se autoři zastavili někde na půli cesty.

Může za to i implementace dnes tak moderních RPG prvků. O tom, jaké poškození nepřátelům udělujete, rozhoduje vaše úroveň, kterou nepřátelé později různým způsobem dorovnávají. V průběhu hry ale také sbíráte a vyrábíte vybavení, které může udílet různé elementální poškození (podobně jako nepřátelé udělují elementální poškození vám, k čemuž zase slouží dedikovaná brnění). Hra tak aplikuje klasické principy kámen-nůžky-papír, kdy je každý druh nepřátel náchylný nebo odolný vůči určitému typu nebo efektu zbraní. Tím se Knights hodně blíží zmíněným Avengers, jenže zatímco tam jste nepřátele smažili blesky, sypali raketami nebo po nich házeli štít, tady je prostě… mlátíte pendrekem.

i Zdroj: Tadeáš Pepř / Hrej.cz

Nechci tím říct, že by bylo mlácení a priori špatné. Vedle příběhových dialogů a přesunů po městě ale tvoří až příliš výraznou většinu herní náplně. Hádanek a průzkumu prostředí oproti Arkhamu výrazně ubylo, a když už nějaký puzzle přijde, tak je spíše otravný a triviální, než zábavný. Neustálé drcení tlačítek ve frenetických soubojích začne být navíc ke konci vyčerpávající - naprostým vrcholem je závěr hry, kde je evidentní, jak autoři uměle natahují herní dobu. Bolí to o to víc, že už potkáváte jen naprosto nejotravnější formát nepřítele, který útočí ze zálohy, hodně toho vydrží, a boj proti němu je zdlouhavým a úmorným clickfestem. To bohužel dvojnásob platí i o posledním bossovi, který je čistým zklamáním.

STAŘÍ PŘÁTELÉ

Paradoxně mnohem lepší situace panuje u vedlejších misí. Zmiňoval jsem, že vás určitým způsobem limitují levely. Pokud jste na příliš nízké úrovni, prostě v další misi dostanete pořádně přes prsty. Kromě hlavní příběhové linie se tak můžete věnovat nekonečnému zástupu městských aktivit, kdy zabraňujete zločinům, vyslýcháte, sbíráte batarangy a tak podobně. 

Nutno říct, že grafické rozhraní hry není úplně nejdokonalejší a na začátku vás nabídka obsahu trochu zavalí. Později se ale zorientujete, pochopíte co je nejdůležitější a nejzábavnější, a nejspíš se vrhnete do vedlejších příběhů o zloduších Gothamu. V nich se vydáte zatnout tipec třem ikonickým záporákům, a i když i v tomto případě narazíte na zbytečně zdlouhavé bossfighty, patří vyprávění nepovinných úkolů k vrcholům hry a pestrostí i zajímavostí podívané často výrazně předčí ústřední zápletku. Jejich kompletováním pak získáváte plus mínus potřebnou úroveň pro to, abyste mohli pohodlně postupovat dál v kampani.