Recenze Forspoken, kde se skvělé souboje tlučou s nevyužitým potenciálem
i Zdroj: Square Enix
Forspoken Recenze Recenze Forspoken, kde se skvělé souboje tlučou s nevyužitým potenciálem

Recenze Forspoken, kde se skvělé souboje tlučou s nevyužitým potenciálem | Kapitola 2

Radek Raudenský

Radek Raudenský

30. 1. 2023 17:40

Seznam kapitol

1. BATSHIT 2. UŽÍVEJTE SI PARKOUR 3. MŮJ STÍN MORDORU PODRUHÉ

Když jsem viděl Forspoken vůbec poprvé, hra mě na první pohled uhranula. Otevřený svět není samozřejmě ničím novým, avšak ona volnost, se kterou se Frey po světě pohybovala, mě dostala. Akční, dynamický souboj doplňoval opravdu efektní parkour a zdolávání vzdáleností byla otázka několika magických skoků. Navíc ukázka přímo řvala zaměřením na západní hráče, i když jsem věděl, že na hře pracuje Square Enix.

Reklama

UŽÍVEJTE SI PARKOUR

Nevím jak vy, ale já jsem si při hraní Forspoken vzpomněl na Shadow of Mordor. Pro mě šlo vlastně o strašný, repetitivní titul, který jsem si ale s pocitem „guilty pleasure“ užíval. Čas od času jsem zkrátka dostal náladu si na hodinu, dvě hru zapnout, vymlátit nějakou pevnost, najít jednoho z desítek plukovníků armády orků, užít si dynamický soubojový systém a bez nějakého hlubšího uvažování zase hru vypnout. Forspoken se mi jeví jako takový moderní nástupce Shadow of Mordor.

Ano, Forspoken má alespoň nějaký příběh, který vás žene kupředu. Nestojí za ním tabulka různých generálů, které musíte zabít, ale ještě jednodušší honba za čtyřmi bossy. Na poměrně velké mapě máte k dispozici celou řadu vedlejších aktivit, kterou jsou ale úplně stejně repetitivní, jako v Shadow of Mordor.

Svět totiž pokrývá změť pevností, kde musíte vyzabíjet protivníky v časovém limitu, nebo na skóre, proběhnout labyrint, vyřešit hádanky, skolit silného mutanta nebo proběhnout určitou trať za co nejkratší dobu. Ano, hádáte správně. Je to ten úplně nejklasičtější a nejšablonovitější open-world, který existuje. 

Stejně jako v Shadow of Mordor ale i zde hraje prim soubojový systém. Koneckonců na ten se vývojáři při prezentaci soustředili ze všeho nejvíce a také je tím jediným prvkem, který mě při dohrávání udržoval při smyslech. Frey se postupem času, s tím jak zabíjí bosse, učí nové typy kouzel, které mají celou řadu využití, ať už jde o obranu, útok nebo odrážení nepřátel. Kouzla vypadají opravdu efektně, při jejich použití máte pocit síly a zkrátka pustit se do souboje je příjemná a chtěná záležitost.

Musím rozhodně doporučit hraní na ovladači – já jsem se většinu času trápil na klávesnici, kde je zvolené namapování kláves trochu krkolomné a především v akčnějších soubojích, kdy je nutné neustále měnit používaný typ magie, jsem si málem zlámal prsty. Za ten finální efekt to ale rozhodně stálo. Ano, potyčky jsou zde opravdu zábavné. Stejně tak i k nim přidružený parkourový poyb po mapě je něco, co mě neskutečně bavilo. Frey se hýbe volně, dynamicky a ani animace nevypadají vůbec špatně. Volnost a svoboda hrají na celé mapě prim a zdolání vzdáleností ve stovkách metrů je otázkou desítek sekund. Tohle mě fakt bavilo.

Je pak vlastně smutně vtipné, že Luminous Productions tohle nedokázali více zužitkovat. Ano, asi je to dost dané tím, že jsem průběh Forspoken značně uspíšil, abych mohl sepsat recenzi co nejdříve, a díky tomu se mi na konci hry i ten samotný souboj dost přejedl a lokace jsem procházel rovnou čarou, ani jsem se nikde nezastavoval. Dost velká mapa je přitom rozdělena na několik částí, přičemž tu první projdete díky misím dost důkladně. Po zabití prvního bosse se ale hra dále moc nesnaží nabízet motivaci pro další průzkum, tudíž před vás prakticky pouze postaví šipku k dalšímu velkému protivníkovi a vy si děláte co chcete. 

Výsledkem je, že celou řadu oblastí, které jsou poměrně rozlehlé, mám úplně šedé, neobjevené, protože mě tam hra nezavedla a nechtěla mi je ukázat. Ve Forspoken najdete řadu vedlejších misí a postav, ty mi ale většinou zadávaly velice jednoduché úkoly, tudíž si nemyslím, že bych se s jejich pomocí do těchto částí mapy vydal. Když jsem se tedy do neobjevených končin ze zvědavosti vydal, rozhodně nešlo o odfláknuté, holé planiny, ale poměrně pěkná místa třeba s akvaduktem nebo zříceninami. Těžko se mi tak hledá jiné vysvětlení, než to, že scénáristé prostě neměli tak velké ambice a třeba i kvůli nedostatku času prostě tato místa zůstala nevyužitá. Ba co tato místa – vlastně celá mapa. I když jsem třeba měl namířeno k bossovi, stačilo následovat úzký pruh, jakousi dálnici kde jsem s pomocí parkouru překonával velké vzdálenosti a u ničeho se nezastavoval. A to i kvůli tomu, že jsem odměny za úkoly vůbec nepotřeboval.

No a pak se dostáváme třeba k otázce optimalizace. Já jsem Forspoken hrál na počítači, s procesorem i7-12700H a grafickou kartou RTX 3070 Ti. Dle mého jde o celkem nadstandartní sestavu, která sice dokázala hru rozjet na vysoké detaily, ale s mnoha problémy. Tím největším ukazatelem špatné optimalizace byl extrémně nestabilní framerate, který podle nálady skákal o desítky FPS, čemuž nepomohlo ani snížení detailů. Titul rozhodně hratelný je, graficky dle mého vypadá solidně a i vzhledem k vysoké renderovací vzdálenosti se ukázalo, že in-house engine Luminous dokáže divy, ale potřebuje ještě spoustu ladění.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama