Recenze Fire Emblem Warriors: Three Hopes, musou mlátičky s příběhovým přesahem | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pokud rádi hrajete japonské hry na hrdiny, jistě jste už někdy slyšeli o značce Fire Emblem. Stejně tak existuje řada hráčů, kteří vyznávají i hack and slash rubačky s přídomkem Warriors, v komunitě také označovaní jako musou. V dnes recenzované hře se spojilo obojí a z čistě taktického RPG se odloupl levoboček, který vás donutí vraždit po tisícovkách ve známém prostředí série Fire Emblem. Stojí však za to?
Nejpodstatnější částí hry je samozřejmě boj samotný. Hráči se zkušenostmi z jiných musou her budou jako doma, a pokud si zpočátku nenastavíte casual obtížnost, stane se ze hry dokonce i příjemná výzva. Kromě již zmíněného casual nastavení totiž všude jinde funguje permanentní smrt, takže budete-li nepozorní, připravte se na to, že vaši hrdinové budou nezvratně umírat. Shez na to totiž není sám/sama a do vašich řad se budou rekrutovat i další a další válečníci. Každý z nich se svým vlastním přístupem k boji a bojovým stylem. Mezi postavami na bojišti lze přepínat a nutno podotknout, že s každým se bojuje malinko jinak. Někdo má větší dosah, jiný zase plošnější útok, ten je rychlý a ten druhý zase pomalý, avšak umí trefou natropit obří poškození.
Hráči se zkušenostmi z jiných musou her budou jako doma!
Jednotlivá komba jsou snadno vyvolatelná a ovládání postavy na bojišti také bleskově přejde do krve. V defenzívě samozřejmě disponujete krytem nebo úskokem. Používání speciálních útoků funguje také skvěle a budete si muset zvykat na opotřebení zbraní. Soubojový systém je ve své podstatě takový, na jaký jsme u musou her zvyklí a přirovnal bych jej spíše k Hyrule Warriors než ke klasickým Dynasty Warriors. Herní mapu vidíte klasicky přímo na obrazovce a dle ní se přemisťujete do části, kde to nejvíc hoří. Vaši spolubojovníci ale mohou část nepříjemností vyřešit za vás. Stačí vyvolat mapu a jednoduchými příkazy poslat bojovníka tam, kde je zrovna potřeba. Pozor však, abyste neposlali piplanou postavu na oponenta, na kterého nestačí (zde funguje jednoduchý systém kámen-nůžky-papír).
Cílem je samozřejmě obsadit členitou mapu a sejmout všechny, kteří dělají potíže. Kromě mas základních vojáčků se budete střetávat i se silnějšími veliteli pluků, speciálními soupeři nebo přímo hlavními bossy. S těmi už je nelehké pořízení a často budete muset vymyslet taktiku, jak na pořízka vyzrát. V mezičase tu také funguje jakýsi simulátor vztahů, které budujete pobíháním po kasárnách, táboře či škole. Plnění postranních a dílčích úkolů má za následek vylepšování vztahů s vašimi parťáky, což se poté promítá i do jejich počínání na bojišti. K tomu si přičtěte možnost vaření nebo pozvánku na čaj a už tušíte že nejde jen o drcení tlačítek na bojišti. Navíc činnostmi okolo hráč získá i podrobnější náhled na zdejší příběhovou výplň.
Ještě se na skok vrátím ke speciálním útokům, kterých na ploše hry uvidíte nespočet. Jak už jsem psal výše, není možné je používat stále dokola, ale v momentě, kdy takový útok vyvoláte, na obrazovce se začne dít správné peklo. Navíc vítězné údery vždy okoření nějaký vypečený úhel kamery, který jej náležitě vyzdvihne. Mám takové srandičky rád, a také to pomáhá se orientovat v bitevní vřavě a určit, zda už máte v dané části mapy splněno.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
