Recenze FIFA 22. Fotbalu, který to nezabalil a naopak rozkvetl do krásy | Kapitola 2

Zásadní změna se tedy týká asi toho nejdůležitějšího, co sérii FIFA definuje – rychlost. Aktuální ročník extrémně zpomalil a ztěžknul. Nejen díky novému systému animací a zase o kus pokročilejší grafice máte pocit, že ovládáte skutečné hráče, a ne pinballové kuličky na virtuálních stadionech. Rychlost je stále kritická, ale už nejde o něco, čím dokážete přehrávat každého soupeře. Svou roli mají i pomalejší a robustnější hráči, a to i na vyšších úrovních online zápolení. V multiplayerových bitvách zatím nebyla definována jasná meta – ideální typ hráčů pro nejlepší výsledky. Ve FUT už tak nenarážíte na prakticky totožné sestavy soupeřů, každý musí svůj styl přizpůsobit nejen balíčkům a kartičkám, ale hlavně svému způsobu hraní. Ostatně u online klání je rozdíl v rychlosti mezi jednotlivými generacemi největší.  

Prakticky zmizelo pískání faulů na hráče bez míče, pozdní dohrávání a podobné prohřešky.

Nový systém animací, bránění a brankářů má ale i několik neduhů. Všechny jsou přitom technického rázu a jeden dva updaty je můžou vyřešit, teď ale hráčům po celém světě pijí krev. Prvním z nich jsou rozhodčí – problém, jenž offlinové fotbalisty prakticky nepálí, ale v online kláních jde o nepříjemnou překážku. Letošní rozhodčí jsou totiž extrémně nevyzpytatelní a dokážou zvrátit průběh utkání na jednu, či druhou stranu. Prakticky zmizelo pískání faulů na hráče bez míče, pozdní dohrávání a podobné prohřešky. Tam ale rozhodčí přehlíží přestupky s železnou pravidelností, podmínky jsou tak pro všechny stejné. U klasických faulů si však muž v černém (či žlutém, růžovém, zeleném…) hází korunou a nemálokdy jsem si sám říkal, že tohle byl přece můj faul. A to už je co říct, když se člověk pozastavuje nad svými zákroky. Jednou za dva tři zápasy se dokonce stane, že oba hráči přestanou po nějakém zákroku hrát v domnění, že tak křišťálově čistý faul už nemůže být křišťálově čistější, a ono prd.  

Druhým neduhem je přepínání hráčů. Nová FIFA totiž ještě dále prohloubila systém nezávislého míče, jenž si žije vlastním životem. To je pro přiblížení k realitě skvělá zpráva, a dokonce to i funguje plus mínus podle očekávání. Často balón vyplave z chumlu hráčů po pěti odrazech, jindy blokující obránce nešťastně odrazí míč do vlastní brány. Nevyzpytatelnost fotbalu je konečně tady, a nějaké voodoo triky s nesmyslnou fyzikou se odehrávají asi nejméně často, co v sérii pamatuji. Jednou se štěstí pochopitelně přikloní na vaši stranu, podruhé na stranu soupeře, ale tak je to i ve skutečném sportu.  

i Zdroj: Hrej.cz

V přímém kontrastu je pak ale systém ovládání hráčů – FIFA 22 mnohdy chybuje v tom nejdůležitějším, co k hraní virtuální fotbalu potřebujete – s přepínáním hráčům. A nejde přitom o „špatně sis kliknul“ nebo „přepíná mi to jinam“, ale vyloženě vám neumožní hráče v určitých momentech zvolit, a právě to bývá kamenem úrazu ve skrumážích s několikrát odraženým míčem. Stávalo se mi tak i to, že míč letí vteřinu dvě na mého hráče, ten na něj kouká, balón se mu odrazí od břicha, a nashle. A za těch pět útrpných vteřin si hráče PROSTĚ NEVYBERETE.  

Ten, kdo fotbal hraje jen proti AI, případně pro zábavu párkrát do roka, si toho ani nevšimne. V takovém případě se dá skoro říct, že je FIFA 22 bezchybným produktem a nebude vám nijak házet klacky pod nohy. Pokud však chcete v novém ročníku strávit stovky a stovky zápasů, bojovat v nejvyšších divizích a hrát Fifu tak, jak ji hraje nejvíc lidí na světě – kompetitivně – budou vás tyto maličkosti pálit velmi.  

TADEÁŠOVO KARIÉRNÍ OKÉNKO

Zatímco Míra důkladně rozebírá online hraní, já si dovolím mírně oponovat z pozice letitého kariéristy. I letos jsem zatím do režimu manažera skočil a zatím v něm strávil nějakou tu hodinku. Ve skutečnosti je rozdíl oproti minulým ročníkům propastný i v případě hraní proti umělé inteligenci a kolem zmíněné neduhy rozhodčích a přepínání hráčů tu najdete taktéž. Zatím jsem ve hře neviděl penaltu - i v případě, že jsem brutálně fauloval ve vápně se hra rozhodla, že se bude kopat přímák kousek za čárou (kdo ví proč). A v obranné fázi vybrat správného hráče, případně naopak najít správného hráče s přihrávkou při přechodu do útoku bývá pořádný oříšek.

Důležité jsou ale změny v hratelnosti. I offline fotbal je výrazně pomalejší a těžkopádnější. A především to výrazněji akcentuje nižší úroveň soutěží. Začal jsem opět v třetí německé lize a (ne)kvalitu zdejších “šedesátkových” hráčů prostě poznáte. Míče odskakují, atleti se dost neochotně otáčejí ze sprintu, nahrávají pánubohu do oken z těžkých pozic a tak dále. Problém ale nastává v konfrontaci s umělou inteligencí. Ta díky jinému modelu hry dost přitvrdila, ještě loni jsem sehrával příjemné partie s Legendární obtížností, letos doslova na krev válčím se Světovou třídou a skutečně si užívám každou výhru. Právě na ní je ale vidět, že hraje vždy stejně, béčko Freiburgu prostě diriguje úplně stejně, jako Manchester City. Nepříliš šikovné hráče tak prohání po hřišti dost nerealistickým způsobem, občas vykouzlí kombinaci za obranu tak geniální a přesnou, že by ji nesvedli ani Pirlo s Inniestou a De Bruynem a branku ostřeluje z dost nepravděpodobných pozic. AI také konečně umí pořádně zahrozit z centrů do šestnáctky.

Rozhodně jde ale krok kupředu. FIFA 22 je prostě mnohem zábavnější než úchylně rychlé předchozí díly. Konečně je třeba přemýšlet a ne jen zběsile utíkat po křídlech. Jen škoda minima vylepšení kariéry. Tvorba nového klubu vás nevytrhne, stejně jako pár nových animací obchodních jednání. Systém tréninků je stejně dementní jako loni a mnohem raději bych viděl propracovanější práci s mládeží nebo skauting.