Recenze Dead Island 2 - zábavnou zombie řež trápí hlavně technický stav | Kapitola 2
Seznam kapitol
Během devíti let od oznámení to s Dead Island 2 často vypadalo nahnutě. Pokračování solidních zombie akcí ale nakonec skutečně vyšlo a překonává leckteré pesimistické očekávání.
U řady reakcí fanoušků jsem měl pocit, že se Dead Island 2 snaží přirovnat k Dying Light a dalším podobným zombie akcím – to ale tak snadno nelze nelze. Dead Island si drží svou arkádovou hratelnost, která ale nedává hráči ani zdaleka tolik volnosti jako zmíněná parkurová pecka od polského Techlandu. Postava dokáže skákat přes překážky, ale jen přes ty, které vám vývojáři sami dovolí překonat v rámci koridoru, a má různé schopnosti, upravitelné skrze speciální karty.
Právě schopnosti postav mě v mnohém překvapily. Bohužel i do plné verze pronikly v některých ohledech kostrbaté animace v soubojích. Na ty jsem si ale celkem rychle zvykl a už je moc nevnímal. Naopak třeba kopání, a to především kopnutí vleže ve vzduchu (říkal tu někdo dropkick? pozn. red.), vypadá neuvěřitelně cool. Zároveň jsou různé chvaty dobře vybalancovány z hlediska efektivnosti boje a používal jsem je poměrně často. I z toho důvodu, že Dead Island 2 není úplně jednoduchá hra, a pokud se na vás sesype více hladovců najednou, dokážou vás udolat překvapivě svižně.
Největší a asi nejlepší novinkou je technologie studia Dambuster spočívající v možnosti rozsekat zombie na maličké kousky s tím, že jednotlivé rány realisticky reflektuje deformace těla nepřítele. Nad brutalitou jsem se rozplýval už u preview verze a ani ve finální verzi se mechanismu nedá nic vytknout. Různé druhy zranění vypadají na tělech nemrtvých opravdu skvěle a možnosti, které vám tato technologie vkládá do rukou, jsou neuvěřitelné. Především vás ale díky tomu souboje jen tak neomrzí, protože ohnilý nepřítel vždy uspokojivě reaguje na to, co mu uděláte, ať už jde o odseknutí končetin, sražení na zem nebo zapálení.
Při pobíhání po mapě zkrátka sbíráte hromadu různorodých surovin a jednou za čas dorazíte k pracovnímu stolu, kde můžete opravit zbraně
Na druhou stranu nemůžu říct, že by mě souboje bavily úplně celou dobu – je bohužel smutnou pravdou, že se hra stane po čase poměrně repetitivní. Výhodou ale je, že lokace jsou často vystavěny tak, že pokud prostě bojovat nechcete, můžete dané místo pacifisticky proběhnout – trestem jsou pak jen chybějící zkušeností nebo materiály pro crafting.
Vlastnoruční výroba je zde poměrně bohatá, ale nečekejte zázraky. Při pobíhání po mapě zkrátka sbíráte hromadu různorodých surovin a jednou za čas dorazíte k pracovnímu stolu, kde můžete opravit zbraně (v soubojích se postupně rozpadají), případně do nich nasadit různé bonusy. Ty působí hodně pěkně, jelikož se pak reálně odráží na vzhledu vražedného nástroje.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
