Recenze A Plague Tale: Requiem, pokračování, které zůstalo věrné svému předchůdci | Kapitola 2

Co se nezměnilo? Hlavní hrdinové hry. Requiem rozšiřuje příběh nemocného Huga de Rune, kterému se nemoc, bohužel, vrátila. Je tak primárně na Amicii, starší sestře, aby se o něj postarala. Jsme ve středověku, a tak se nabízí, že pomoci dokážou jen učení mistři. Jedním z nich je i magistr Vaudin, učenec řádu, jenž má největší znalosti tajemné maculy proudící v Hugových žilách. Na tehdejší dobu konvenční metody léčení doporučené Vaudinem však nezabírají, a tak se Amicia čím dál tím víc přiklání k variantě hledat odpovědi na tajuplném ostrově, o němž se Hugovi neustále zdá.

i Zdroj: David Plecháček / Hrej.cz

Problémů ale musí rodina překonat hned několik. Prakticky kam vstoupí, tam se jí lepí smůla na paty. Může jít o lapky, ale půjde především o orleanské vojáky, kteří udělali především z Amicie personu non grata. Starší ochránkyně (zdánlivě) bezmocného bratra se totiž štítí zabíjení, ale pokud jsou v ohrožení její nebližší, neváhá vzít do ruky prak a dobře umístěným kamenem rozbít cizákovi hlavu; a to se jí v jeden okamžik vymstilo a poštvala proti sobě armádu, která na ní vyhlásí doslova hon.

Lidští nepřátelé, přestože se k nim ještě v budoucnu vrátíme, ale nepředstavují ten největší problém. Sekyře se dá vyhnout, vržený oštěp nemusí najít svůj cíl, a i když Amicia nemá příliš možností obrany, svou vynalézavostí může svoje soky zabít. Krysy ale zabít nejde. Charakteristická verbež série se opět vrací, aby pustošila zemi už tak zpustošenou stoletou válkou. Ne, ačkoliv přítomnosti krys všudypřítomné mrtvoly svědčí, jejich hejna mají ve světě Plague Tale jinou příčinu. Tak jako tak, bojovat s nimi nejde. Jakmile jste v jejich blízkosti, bez milosti sežerou kohokoliv zaživa. Jediné, čeho se bojí, je světlo – respektive primárně oheň. Ani v tomhle smyslu se ale oproti prvnímu dílu nic moc nemění, a tak zatímco vojáci představují spíše akční sekvenci plnou plížení (případně tiché likvidace), krysy jsou spíše hádankou. Novinkou jsou ale akční sekvence, při nichž Amicia utíká před nebezpečím, a i enormní množství krys jsou jednou z nástrah, před kterými vezmete nohy na ramena. V rámci hratelnosti ale nejde o zásadní novinku. Spíše o takovou třešničku na dortu, abyste si mimo tradičně stavěnými levely vyzkoušeli i něco jiného.

Zatímco v obležení krys chcete oheň spíše způsobit, pokud jsou v jejich nitru vojáci s loučemi, je ve vašem zájmu jim je uhasit

Řešit krysy je pořád stejně zábavné, a přijde mi, že je s nimi hra jistější v kramflecích. Lidští nepřátelé postrádají jiskru, a kromě dobře známého honu koček s myší neumí v základu nabídnout o moc víc. V takovém případě si musíte zábavu doslova vytvořit, a je především jen a pouze na vás, jak k těmto scénám přistoupíte. Amicia se poměrně často učí nové kejkle, takže vedle obyčejných kamínků dokáže smíchat základní alchymistické směsi, díky nimž mění situaci na bojišti. Pomocí síry, alkoholu, pyritu nebo téru dokážete vytvořit věci, které cokoliv zapálí, nebo naopak uhasí; a zatímco v obležení krys chcete oheň spíše způsobit, pokud jsou v jejich nitru vojáci s loučemi, je ve vašem zájmu jim je uhasit. Kombinací je dost, a budete se muset jejich využití naučit. Směsice můžete jak vystřelit prachem, tak vrhnout rukama, ale můžete jimi naplnit i nádoby, které mají větší dosah a zasáhnou tak širší okolí. 

Za zmínku stojí i kuše, kterou Amicia získá po krátké přestřelce na lodi, ale ani ta zásadním způsobem hru nemění. Dobře mířený šíp vám výrazně pomůže, ale šípy se rozhodně nikde neválí po tuctech a Amicie tak ani nemá být masový vrah. Všechny představené novinky působí organicky a taktně doplňují hratelnost hry, která působí tak akorát svěžím dojmem, ale pořád ne překombinovaně.