Project CARS 3 Recenze Project Cars 3

Project Cars 3

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

2. 9. 2020 13:30 2
Reklama
Reklama

Nebudu chodit kolem horké kaše. Prvním dvěma dílům závodních simulátorů Project Cars mimořádně talentovaného studia Slightly Mad jsem nikdy na chuť nepřišel. Jedničku mám zafixovanou jako grafický benchmark, který několik let v kuse produkoval desítky fantastických screenshotů denně, samotné hraní mě ale jako simulátorového benjamína s ovladačem v ruce příliš nenaplňovalo. Dvojka zase přinášela fantastická vyprávění o dynamicky simulovaném počasí s rozdílně osychajícím asfaltem, v tomto případě jsem se ale do hry ani nepodíval. Bylo by tak spíše znouzecností, kdybych se vhrnul do recenzování třetího dílu. Jenže…

S trojkou se autoři rozhodli definitivně opustit škatulku “umírněného” simulátoru, který sice hráče nedržel pod krkem tak intenzivně, jako konkurenční hardcore simulace Assetto Corsa nebo rFactor, řízení však chtělo špetku citu a přinejmenším základní závodní periferie. Třetí Project Cars je veskrze arkádovým závoděním, duchovním nástupcem populárních Need for Speed: Shift. Pořád si však s sebou nese trochu toho simulátorového závodnického DNA. Je to dobře? Je to špatně? Je výsledek podivným mišmašem který nefunguje? Nebudu předbíhat.

ZE DNA NA VRCHOL

Zatímco předchůdci nabízeli jednoduché pásovité kariéry, které spíše dávaly smysl a systematiku tomu, jak postupně zkoušíte závodní vozy, trojka na to jde trochu přísněji. Dříve nebyl problém okamžitě nasednout do silnějších mašin, tady je hned zkraje nutné pořídit jednu ze silničních “popelnic” a postupně se prokousat ke skutečnému závodění. Tedy, slovo popelnice je možná až příliš hanlivé, zatímco ve Forze po Hockenheimringu a Monze proháníte nákupní tašky typu Chevrolet Spark a Toyota Aygo, tady pomyslné dno automobilového průmyslu tvoří už celkem hbité stroje na úrovni Toyoty GT86 a TTS Coupé. 

Nabídka vehiklů a jednotlivých jízdních tříd je na poměry arkádových okruhů opravdu neskutečná.

Skrze velké množství tříd, které vždy zahrnují čtyři “šampionáty” po čtyřech úzce specifikovaných událostech se tak proderete přes sportovní exotiky, hyperauta a cestovní vozy až po opravdové lahůdky, jako jsou enduro prototypy, Formule E nebo Indycar. Nabídka vehiklů a jednotlivých jízdních tříd je (i díky dědictví předchůdců) na poměry arkádových okruhů opravdu neskutečná a čítá více než 200 mašin napříč časem i prostorem. Nechybí snad žádný významnější kousek závodní historie, navíc obvykle s obrovskou zásobou více či méně autentických polepů. V tomto ohledu nejde Project Cars 3 vytknout prakticky nic.

Problém je ale v koncepci kariéry jako takové. Odemykání nových tříd probíhá formou sbírání jakýchsi odznaků. Ty jsou v každé jednotlivé události dostupné tři, ale ani za mák se neomezují na vítězství. Ba naopak, většinou je nutné k jejich získání provádět různé bizarní manévry. Úkoly typu “dojeď na pódiu”, “udrž se celý závod v první desítce” nebo “proveď pět čistých předjetí” by byly v pořádku. Někdy po vás ale hra chce naprosto obskurní věci jako “draftuj 8 vteřin soupeře a pak ho předjeď”, což je vzhledem k velmi rozevlátému jízdnímu modelu (o tom později) téměř nemožné. I kvůli tomu je odemykání nových závodů postupem času stále větší bolest. Já osobně podobné náhražky za staletí fungující princip "dojeď první a vyhraj" naprosto nenávidím, ale budiž. Někdo zřejmě vítězství za základní motiv závodění nepovažuje.

KOSTELNÍ MYŠI ZA VOLANTEM

S tím souvisí i systémy levelování a financí. Za každou činnost na dráze a za dosahování určitých milníků dostáváte zkušenostní body. Ty postupně zvyšují vaši úroveň, přičemž vyšší úrovně odemykají v autosalonu nové vozy ke koupi. Zároveň ale slouží jako prakticky jediný způsob, jak přijít k penězům, a je nutné poznamenat, že těch opravdu mnoho nemáte. Nejvíce zkušenostních bodů navíc hra rozdává za čisté a elegantní závodění, které lze v balíku agresivních soupeřů při arkádovém jízdním modelu praktikovat jen velmi obtížně. Především v prvních třídách tak šetříte, kde se dá, ale jedna investice do špatně ovladatelného (nebo se závody nekompatibilního, tedy moc starého, špatně hnaného nebo ve špatném místě vyrobeného) vozidla způsobí problém, nebál bych se říct až zákys. Já se takto “zasekl” velmi brzy a na frustrující kariéru, která navíc obtížností osciluje mezi “dětinsky snadné” a “cože?” úplně zanevřel. Zábava se schovává jinde.

Přetáčivé zadokolky jsou téměř neovladatelnými a frustrujícími krámy.

Je totiž třeba rozebrat závodění samotné. To je… akční a arkádové. Zpravidla se do klání vrhá 16 a více vozidel, maximum je stanoveno na velmi štědrých 36 závodních mašin. Jízdní model bych označil za zábavný, ale velmi podivný a nepředvídatelný. Nesmírně záleží na tom, jaká náprava je hnaná. Čtyřkolky jsou celkem zábavnými motokárami, které sice po dráze létají sem a tam, fyzikální zákony jsou nicméně v tomto případě poměrně benevolentní a většinou vám dovolí jakkoliv přetaženou zatáčku dobrzdit. Přetáčivé zadokolky jsou ale téměř neovladatelnými a frustrujícími krámy.

Project Cars 3

Obecně lze říci, že si Project Cars 3 občas jakoby vzpomenou, že mají simulátorový odkaz a nepochopitelně vás vrhnou do hodin. Jakkoliv výkonná a aerodynamická auta na trati příliš nedrží, nerespektují vaše zvyklosti v ideálním průjezdu zatáček a jsou zásadně podivně přetáčivá nebo nedotáčivá. Jezdce navíc na trati hlídají absurdně přísná závodní pravidla a nepříliš přesný systém penalizací. V kombinaci s velmi agresivní a bohémskou umělou inteligencí jsou tak závody sice velmi akční a nechybí jezdecké chyby a hromadné bouračky, k požitku z totální kontroly nad vozem to ale má daleko. Jsem totiž toho názoru, že dobrý jízdní model, ať už arkádový nebo simulátorový, má vždy vzbudit dojem, že máte auto pevně v rukou a je jen na vás, zda ho zatlačíte až na hranu možností. U Project Cars 3 tento dojem nemám. A nejvíce je to znát u absurdně přísných časovek, které se automaticky nulují při každém, sebemenším výletu mimo trať. U chirurgicky přesného simulátoru je to na místě, v divoké arkádě ale podobné tresty nemají co dělat. 

KAM TO ZMIZELO

K tomu si přičtěme ještě nepochopitelně zprasený technický stav. Hra je totiž doslova prolezlá bugy. Během vícekolových turnajů z aut zmizí vytvořený polep, titulky komentáře často zůstanou na obrazovce po celou dobu závodu, penalizace často naskakují jen tak z rozmaru, problém je i s registrací výkonnostních statistik upravených aut, které se rády zničehonic mění na ty sériové.

Skutečné lokace doplnil například legendární Interlagos.

Je to celkem škoda, po obsahové stránce je totiž Project Cars 3 skutečně špičkovou záležitostí. Vedle zmíněných aut nabízí také obří zásobu tratí, kterých je sice o něco méně než v předchůdci, přibylo ale několik fiktivních lokalit a testovací tratě v Lipsku a Mugellu (Porsche a Ferrari). Vedle klasické nabídky Nürburgringu, Monzy, Imoly, Brands Hatche a dalších se proženete i ulicemi Šanghaje a Havany a prosmýknete kopcovitým Toskánskem nebo vyprahlým kaňonem. Skutečné lokace doplnil například legendární Interlagos. A pro našince stále nechybí okruh v Brně.

STÁRNOUCÍ POZLÁTKO

Z hlediska grafiky už není Project Cars tím pojmem, kterým býval. Na Xboxu One X nevypadá trojka vyloženě špatně, v konkurenci naprosto vycizelovaných Forz ale působí jako chudý příbuzný a snese spíše srovnání s loňskými GRID. Na druhou stranu, interiéry jednotlivých vozidel jsou velmi detailní a interaktivní, včetně monitorů teploty provozních kapalin. Ty sice přímo v běhu vůbec nedávají smysl a vykazují naprosto podivné hodnoty, jako detail však fungují. Propracované počasí taktéž autoři zachovali a vypadá poměrně efektně. Pozbylo však většinu skutečného efektu na jízdní projev a déšť je stále míle daleko za neskutečným pocitem, který dokázal navodit šest let starý Driveclub.

Po stránce zvuku odvedli autoři slušnou práci, a i když není podání motorového řevu kdovíjak syté nebo pronikavé, svým reálným předlohám se virtuální auta celkem věrně blíží. 

Project Cars 3

Otázkou zůstává, pro koho je vlastně Project Cars 3 určen. Hráči, kteří si zamilovali první dva díly pro jejich autentické podání závodění můžou rovnou jít o dům dál. Očesávalo se tak razantně, že zmizely i pitstopy, tréninky a kvalifikace. Alespoň v singleplayeru, multiplayerový režim stále určitou formu kvalifikací nabízí. Jízdní model je plně uzpůsobený akčnější, arkádové řežbě a především využití ovladače. Nenáročným závodníkům by mohlo výrazně přístupnější a fyzikálními zákony méně zatížené závodění vyhovovat, navíc stále nelze opomenout opravdu obrovskou zásobu tratí a vozidel. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že konkurence tohle umí výrazně lépe, efektněji a bez všudypřítomných chyb. Project Cars 3 tak zůstává v kapse jen velmi živé, akční závodění plné agresivního předjíždění, které skutečně připomíná slastné časy Race Driver: GRID.

Je tak jen ideálním adeptem výrazných sezónních slev, v současném stavu za šestnáct stovek jej ale doporučit rozhodně nemůžu.

Project CARS 3
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Project Cars 3 se snaží otevřít širšímu publiku při zachování obsahové bohatosti a rozmanitosti. Z hlediska obsahu je stále skvělý, jízdní model a technický stav z něj ale dělají podprůměrné závodění.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz