Power Rangers - Super Legends Recenze Power Rangers - Super Legends

Power Rangers - Super Legends

Jan Bors

Jan Bors

17. 1. 2008 23:00 6
Reklama
Reklama

Come on PR! Tedy nikoliv Public Relations, ale Power Rangers. Kdo tuto hlášku jako malý alespoň jednou denně nezpíval, jakoby nežil. Samozřejmě po několika letech zjišťujeme, že se jednalo opravdu o ten horší dětský seriál, ale kdo by si nevzpomněl na zeleného Rangera Tommyho s jeho píšťalou, Zordona ve velínu nebo Lorda Zeda, okolo kterého spolu s několika krystaly času se točí celý příběh. Jasný, chápete správně, je mu třeba opět na čase zatnout tipec.

Tá-ta-tá-ta-ta-tá

Příběh v rámci značky více než zdatný. Děti něco takového určitě uvítají a my větší si jen opět povzdechneme, čemu jsme to jen věnovali drahocenný čas. Nic naplat, musíme zachránit svět, dále pak strážce z jiných časových pásem... a tak dále. Cestou pomlátit armádu různých ještěráků, nějaké ty bosse a jako bonus ještě jejich zvětšeniny pomocí velké skládačky nazvané Megazord. Na klasickou plošinovku, kterou můžou hrát hned dva hráči naráz, to není špatná porce.

Díky tomu si projdete řádku jednoduše designovaných levelů, které vás zhruba od svého druhého pokračování začnou nudit, ačkoliv se mění prostředí. Nedá se holt nic dělat, ale všechno je až tak moc stereotypní, že se chce člověku plakat. Nevytrhnou to bohužel ani neustále se zlepšující vlastnosti hrdinů, nová bojová komba ani nepřátelé.

Povolávám Megazord

Jelikož je hra vyloženě o skákání a mlácení bez nějakého hlubšího přemýšlení, čekal jsem od soubojů nějakou zajímavost vzhledem k možnosti tvořit série chvatů a úderů. Jenže jsem čekal moc. Na výběr máte sice dostatek fint a vcelku i dobře zpracovaných, ale souboje jsou děsně nudné, skoro až neakční a hlavně vás po prvním kole naprosto přestanou bavit. Je to dáno tím, že všechny potvory po zhruba třech zásazích posadíte na zadek a v tu dobu do nich nemůžete nijak kopat, střílet do nich, ani jim jinak snižovat zdraví. Takže čekáte zhruba pět vteřin, než vstanou a zase jim trochu uberete. Osobně mě to ode hry naprosto odrazovalo a hrál jsem pouze se sebezapřením. Nepřátelé jsou totiž prakticky neškodní a jediné, co vám ubírá životy, jsou střelci z dálky při větších bitkách.

Trochu zajímavější jsou tak alespoň boje s hlavními záporáky, kteří přece jen vydrží více a také mají sílu vás pěkně pozlobit. Bohužel však ani jeden z nich nenabízí nějakou širší paletu útoků, které by ze soubojů dělaly něco víc. Nejhorší ovšem je střetnutí titánů. Povolaný Megazord proti Megabossovi, kterého jste právě vyškolili, není bohužel na způsob klasické bojovky, nýbrž na principu minihry, kdy je důležité mačkat správné pořadí tlačítek. Nejenom, že to absolutně bere tomuto prvku hry význam, ale otřesné zpracování jen dotvářelo na mé tváři výraz beznaděje a zhnusení.

Grafika & zvuk

Pakliže o celé hře hovořím jako o spíše podprůměrné, nemůžu jinak ani o technickém zpracování jako celku. Samozřejmě, že bych raději alespoň tuto složku pochválil, ale nemohu. Ačkoliv se totiž ze začátku zdál cell-shaded vzhled jako dobrý tah, autoři dokázali i ze zakrývače špatné grafiky udělat špatný vtip a „komiksová“ technologie přišla úplně vniveč.

Grafika vás rozhodně nijak neosloví a pakliže ano, bude to jen na velmi krátkou dobu, kdy naopak získané renomé okamžitě ohodí blátem. Například při hře (až na souboje Megazordu s jinou velkou potvorou) ještě styl grafiky nějak přejdete, ale co dokázali autoři „vykouzlit“ v cut-scénách a vyprávěcích sekvencích, z toho mi zůstává rozum stát. nejenom, že se tam strážci vesmíru pohybují neuvěřitelně trhaně, ale navíc je vždy celá scéna absolutně nevýrazná a bez detailu.

Zvukově asi netřeba mnoho komentovat. Efekty se opakují, nepřátelé nijak extra „nevzdychají“, hudby jsem si za celou dobu nějak nevšiml a jediné plus je, že je hra plynulá a stabilní, což je vzhledem ke konzolovému původu hry vcelku pozitivní zjištění.

Sumárum

Ideální hra pro děti, které na Power Ranges právě ulétávají a je jim méně než deset let. Na druhou stranu bych raději doporučil sáhnout do archívu, kde je k nalezení řada lepších hopsaček, ať už to je třeba Oddworld: Abe‘s Exodus, Heart of Darkness či Jazz Jackrabbit 2 a z novějších Dragon’s Lair III. Pokud však opravdu chcete věnovat tomuto žánru více času, doporučuji sáhnout například po Nintendu DS, kde se kromě Maria nachází spousta velice kvalitních titulů, jež strčí celé strážce vesmírů s klidem do kapsy.

Power Rangers - Super Legends
Windows icon PC

Verdikt

Velmi špatně zpracovaná plošinovka, která má nedostatky ve všech svých fázích. Nudné souboje a suchý design úrovní nejsou zrovna ideální vlastnosti hry, která by měla právě na těchto dvou věcech stavět a nevytrhne to ani možnost hrát ve dvou.

Co se nám líbí a nelíbí?

Připomene vám, že existují i lepší hry...
Pokud to svěříte do rukou člobrdy, který se na to právě kouká v televizi, udělá vám ze života peklo... Poslouchat neustále: "Pojď si se mnou zabít Lorda Zeda" No, nevím...
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz