Phoenix Wright: Ace Attorney Recenze Phoenix Wright: Ace Attorney

Phoenix Wright: Ace Attorney

Blixa

Blixa

31. 5. 2006 22:59
Reklama
Reklama

Snad každý autoritativní rodič jednou sekne po svém nezbedném dítku osudovou větou: „Až do děláš střední, půjdeš buď na medicínu, nebo na práva!“ Následuje protáčení panenek, křik, hádky a v některých případech to končí skutečným zasednutím ve školních lavicích. Doba se ale mění a dnes už můžete v podobné situaci sáhnout po svém DSku a zjistit si, co vás tak zhruba ve vaší budoucí kariéře čeká, případně, co vás zaručeně mine. Po chirurgickém úletu Trauma Center, které na Hrej“ recenzoval Farid Starman minulý týden, totiž přichází na řadu i právničina v podobě nové adventury Phoenix Wright: Ace Attorney. Narozdíl od Trauma Center sice nejde o původní DS titul, nýbrž o předělávku jedné starší japonské hry pro GBA, ale to zde zmiňuji spíše pro zajímavost – k původní verzi se totiž s největší pravděpodobností stejně nikdo z vás nedostal.

V mnoha PR materiálech i článcích je v rámci stručného vyjadřování Phoenix Wright popisován jako „simulátor právníka“. To samozřejmě není pravda – v této hře nečtete stohy zákonů a předpisů, nesedíte celý den v kanceláři a nejste nesnesitelně arogantní zmetek s velkým autem a drahými hodinkami. Naopak, jste sympatický mladý právník Phoenix Wright, který právě ukončuje praxi v právnické kanceláři a čeká jej první skutečný případ, který musí zvládnout na vlastní pěst. Nutno podotknout, že hra je opravu hodně „japonská“, vše je zpracováno v neodolatelném manga stylu a některé nápady a dějové zvraty musejí Evropanovi zákonitě připadat ulítlé. Ne že by to nějak vadilo, míra úchylností není nijak nepřekonatelná, ale počítejte s tím, že na žádný realistický příběh se zde nehraje. Do případů zasahují neblahá tušení, malé školačky v uniformách a dokonce i duchové. Hlavní postavy příběhu jsou ale díky tomu maximálně zábavné, a to je nejdůležitější. Pomocí tun rozhovorů a skvěle zpracovaného vyjadřování emocí vám jednotlivé charaktery během hry přirostou k srdci, případně je budete upřímně nenávidět. A takové emoce ve vás nevyvolá každá adventura...

Postupy při řešení jednotlivých případů (jsou celkem čtyři, plus jeden bonusový) připomínají nejvíce seriály s Jessicou Fletcherovou. Poté, co se stane zločin, je okamžitě identifikován hlavní podezřelý, jehož vina je na první pohled zřejmá. Tento člověk se vzápětí stane vaším klientem a na vás bude jej obhájit před soudem a usvědčit pravého pachatele. Není to ovšem taková suchařina, jak by se mohlo z tohoto popisu zdát. Případy jsou totiž umně zapracovány do příběhu hry, vzájemně se proplétají a díky tomu jsou i dostatečně atraktivní. Jejich samotné řešení můžeme rozdělit na dvě části – adventurní a soudní. Ta první spočívá hlavně v nalézání podkladů pro soud: v dlouhých rozhovorech, hledání předmětů a odhalování možných chyb v obžalobě. Zpracována je z pohledu vlastních očí, a tak trochu připomíná jinou adventuru pro DSko, Another Code. Stylusem projíždíte dolní displej s aktuální lokací a poklepáním se dozvíte buď více o vybraném předmětu, nebo se dostanete do další obrazovky s podrobnějším pohledem. Ovládání je vyřešeno skvěle, všechna tlačítka v menu i věci k prozkoumání jsou dostatečně veliká na to, abyste je v případě nouze mohli aktivovat rovnou prstem, a nemuseli používat DSkovou tužtičku.

Adventurní část Phoenix Wright je na první pohled méně atraktivní, než okamžiky, kdy jste přímo u soudu, ovšem nenechte se zmýlit. Především v pozdějších částech hry totiž soudní složka trpí syndromem nepříjemného opakování a to, co vám v prvních případech připadalo skvělé vás může později nudit. Nicméně i tak jsou soudy zajímavé a ve většině případů i zábavné. Na vás, jako obhájci, je většinou napadání výpovědí svědků a hledání slabých míst v obžalobě. Pokud například zjistíte, že někdo tvrdí něco, co odporuje důkazním materiálům, můžete vznést námitku (i prostřednictvím mikrofonu DSka, což je obzvláště legrační) a donutit svědka ke změně výpovědi. Tím se ale obvykle do své řeči zamotá ještě víc a vy postupně odhalujete další chybky. V prvních dvou případech jde většinou o na první pohled zřejmé věci, při dalších stáních se už ale budete muset hodně snažit. Počet námitek je navíc omezený, takže musíte postupovat uvážlivě. V tomto ohledu hře trochu škodí možnost kdykoliv si hru uložit (až do vypnutí DSka), což lze snadno zneužít. Ke své vlastní škodě pak budete zkoušet všechno na všechno a přijdete o to nejatraktivnější z celé hry. S touto výtkou souvisí i další problém – Ace Attorney je přísně lineární, není zde žádná možnost odbočení z předem stanovené linie příběhu a využití jiných postupů, než jaké autoři naplánovali. Nepříjemné je to jak v adventurní, tak v soudní části hry. V prvním případě nastává klasická potíž v tom, že bloumáte po obrazovkách a zjišťujete na kterou drobnost jste se kde zapomněli zeptat, či co jste opomněli prozkoumat, abyste se mohli pohnout dál. Při soudních stáních se tato vlastnost hry projevuje v nutnosti přesného načasování námitek do určité věty ve výpovědích, ačkoliv by bylo logicky možné vyslat připomínku i k jiným výrokům. To samozřejmě vede k zákysům a následně k výše zmíněnému zneužívání možnosti ukládání hry.

Největší slabina Phoenix Wright: Ace Attorney ale spočívá v neustálém opakování stále stejných postupů po celou dobu hraní. Kromě samotné náplně jednotlivých případů se nemění v podstatě nic a po pár hodinách vás omrzí jak skvělé zpracování soudních stání, tak osobití hrdinové. Postavy příběhu jsou sice zajímavé, ale jejich osudy by mohly být určitě rozpracovány do daleko větší hloubky. Neškodilo by i přidání většího množství detektivních postupů, ověřování důkazních materiálů u soudu, návštěvy „laborky“ a další věci, které patří ke každé správně detektivce. Takto je hra ke konci trochu fádní a předvídatelná, což je u daného žánru pochopitelně nevítaná vlastnost.

Když už nic jiného, jde Phoenix Wright typem hry, která dosud na západních trzích chyběla. Někomu možná bude vadit její manga styl, většina hráčů se pak bude ke konci hry trochu nudit. To ale nic nemění na tom, že jde o kvalitní zábavu, která si rozhodně zaslouží další, pečlivější rozpracování. Capcom už chystá druhý díl, doufejme, že se ze svých chyb poučí. Potenciál na to rozhodně je.

Phoenix Wright: Ace Attorney
Nintendo DS

Verdikt

Velmi dobrá adventura, která přináší do svého žánru svěží nápady a neotřelé zpracování. Nejde přímo o hru, kterou byste museli mít, ale za vyzkoušení rozhodně stojí.

Co se nám líbí a nelíbí?

Neokoukané téma, zajímavé zpracování a dobře napsané postavy.
Příliš lineární postup hrou a dokola opakované herní principy, které posléze začnou nudit.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz