Parkitect Recenze Parkitect

Parkitect

David Plecháček

David Plecháček

2. 1. 2019 15:45 4
Reklama
Reklama

Nemám sice žádnou hru, ke které bych se rád vracel vyloženě o Vánocích, jak se nás naši čtenáři rádi ptají, jsou ale hry, ke kterým se vracím cyklicky, tehdy, když mě zabolí u srdíčka a někde uvnitř se zrazu ozve stesk. Jedná se zpravidla o hry mého mládí, v nichž jsem v součtu nechal stovky hodin a lepší jsem beztak za ta léta nehrál. Pokud konzumujete Hrej.cz pravidelně, jistě víte, které to jsou. Středověká strategie plná obléhání nepřátelských hradů, nesmrtelná střílečka s brýlatým nemluvou a páčidlem v ruce nebo třeba pravý taktický western s nesourodou šesticí hrdinů. Je to ale zároveň ještě jedna hra, o které zase tak často nemluvím, ale je o to možná nesmrtelnější a za ty roky nezrezivěl ani jeden symbol jejího zdrojového kódu. Přelom roku 2018 a 19 nicméně poprvé zamával s dosud neotřesitelnou pozicí.

ROLLERCOASTER TYCOON

Je otázka, jestli herní průmysl ještě plodí autory, kteří díky svým hrám prakticky nezestárnou a nezemřou. Devadesátá léta byla k podobným lidem více než štědrá, byla to léta, kdy se pomyslné zrno oddělovalo od plev. Tehdy možná ještě nikdo netušil, že se o některých budeme bavit i za dvacet, pětadvacet let, natož že se na ně budeme někdy v těch letech odkazovat, ale spousta jmen už v herním průmyslu dávno nefiguruje (nebo ne v takové pozici, jako kdysi), a přesto si je z různých důvodů připomínáme. Chris Sawyer je jeden z nich. Tehdy jsem netušil, že jeho Transport Tycoon nebo RollerCoaster Tycoon jsou dílem jednoho člověka, ale rozhodně jsem možná ani nedokázal ocenit, jak nepřekonatelné vlastně jsou. Obě série se staly legendárními, a jak vyplývá z předchozí věty, žádná hra je nikdy nedokázala překonat.

Planet Coaster je hra po všech směrech poplatná dnešní době, přístupná, zábavná a krásná. Ale chybí nám mezičlánek, v němž by někteří ten stařičký RCT viděli. Chybí v něm... Parkitect.

A že se někteří snaží, seč jim síly stačí. Kolik rádoby Transport Tycoonů jsme tu v historii měli, kolik z nich se specializovalo třeba jen na vlaky, aby svou pozornost netříštily mezi další typy dopravy, a přesto je původní hra a její Deluxe verze naprosto neochvějným králem žánru. A stejné to je s lunaparky, jen s tím rozdílem, že vyzyvatelů zase tolik nebylo. Sám Sawyer vytvořil první a druhý díl, třetí, ačkoliv se též těší slušné popularitě, už sice vznikl v jiném studiu, nicméně své předchůdce se mu překonat nepodařilo. Historicky k tomu byli ale lidé ze studia Frontier nejblíže, a možná právě proto se do nich vkládala největší naděje, když se po letech vrátili s Planet Coaster. Planet Coaster je sen hráče, který na RollerCoaster Tycoonu vyrostl, sen, na němž byste horko těžko hledali chybu, ale v určitém ohledu i dědictví předchozích her.

REVOLUCE?

Obě hry dělí sedmnáct let. To je dost dlouhá doba, rozdíl dvou generačních cyklů a rozdíl mezi tím být dítě a být dospělý člověk, stejně tak pro někoho rozdíl mezi tím být dospělý, a tím, být třeba otec s rodinou a dětmi. Planet Coaster je hra po všech směrech poplatná dnešní době, přístupná, zábavná, krásná, jak jen může tycoon se zábavním parkem být. Ale chybí nám mezičlánek, v němž by někteří ten stařičký RCT viděli, ale zároveň by v něm viděli o něco modernější pojetí. Chybí v něm... Parkitect. Tento obšírně pojatý úvod by měl člověku ukázat, jak moc je dnes recenzovaná hra sice jiná, ale zároveň jak moc je stejná. Jestli nějaká současná hra ze stařičkého RollerCoaster Tycoonu vychází, je to spíše Parkitect, nežli Planet Coaster. Jaká bude vaše asociace se starou klasikou, když zapnete Planet Coaster? Snad jen pocítíte radost z toho, že jste zase po letech správcem zábavního parku. Ale s Parkitectem?

Vývojáři z Texel Raptor mi umožnili zavzpomínat na dva roky starou recenzi, která mimochodem vznikala někdy přesně v těchto dnech na pomezí nového a starého roku. Na Shadow Tactics: Blades of the Shogun. To byla totiž hra, která poprvé od her jako Commandos, Desperados nebo Robin Hood a Chicago 1930 zvládla do moderního pojetí převést jejich hratelnost. Naprosto moderní hra, která se hraje naprosto přesně, jako její předchůdce před lety. A tehdy jsem spekuloval – jedná se o prachsprostou kopii? A vážně by to někomu vadilo? Po těch letech asi ne, ale přesto jsem došel k závěru, že se ani o kopii nejedná. Tehdy totiž autoři skloubili hned několik prvků mistrně dohromady, a vytvořili naprosto moderní hru pro nemoderní hráče. A Parkitect je na tom úplně stejně.

Možná bych ještě více tlačil na to, jestli se přeci jen tentokrát o kopii nejedná, ale ani Parkitect není RollerCoaster Tycoon jedna ku jedné. V případě Shadow Tactics jsem v recenzi doslova napsal: „Nečekejte revoluci. Čekejte evoluci.“ Je až s podivem, jak moc by se oba texty mohly podobat, a jak podobný příběh pro mě osobně obě píší. Pokud jste hráli jeden z předchozích tycoonů, máte naprosto přesnou představu o tom, co vás čeká. Víte, jak se chovat, víte, co hledat, víte i, kde to hledat. Je to dobře? Je to snad špatně? Každý si v tom svou odpověď najde, ale je potřeba vědět, na čem kdo je.

TEBE ZNÁM

Důvod, proč bych u Parkitectu mnohem více přemýšlel nad označením kopie, je až přílišný počet důvěrně známých věcí. Autoři totiž šli tak daleko, že některé prvky vzali a do hry je implementovali v podobě, v jaké je všichni známe dvacet let. A teď ani tak nemyslím mechanismy, nicméně ty též, ale klidně mnohem očividnější věci, jako jsou stavby. Jasně, ruské kolo podruhé asi člověk nevymyslí, ale ikonickou spirálovitou klouzačku? Důlní vláček? Já za to byl vlastně rád, ale spolu s tím vším to člověku vlastně až připadá, že zas takovou práci vývojáři neměli. Kriticky, ano, je to v mých očích problém, ze kterého se autoři vykoupili až tím, že přeci jen některé dílčí změny udělali, nekriticky je mi to ale vlastně šumafuk, protože po letech hraju tu důvěrně známou hru, která ale konečně vypadá moderně.

Pokud jste hráli jeden z předchozích dílů, máte naprosto přesnou představu o tom, co vás čeká. Víte, jak se chovat, víte, co hledat, víte i, kde to hledat. Je to dobře? Je to snad špatně?

Mám ale pocit, že vám stále dlužím seznam toho, co je jinak. Pokud máte ekonomiku RCT v malíku, možná vás překvapí, že v Parkitectu osvědčené taktiky nefungují. Nevím jak vy, ale já vždy nechával základní atrakce zadarmo a ty zábavnější za drobný poplatek, jelikož jsem měl většinu svých příjmů ze vstupného. V Parkitectu se ale netočí tolik návštěvníků, takže se musíte spíše snažit, aby vám masa lidí v parku zůstala a aby vydělala peníze na atrakcích. Ani to samo o sobě není jednoduchý úkol, naštěstí vám hra dokáže pomoci. Konečně už to není o jednotném ukazateli štěstí a spokojenosti, ale jsou tyto grafy oddělené. Snadno tak zjistíte, jestli jsou rodiny s dětmi spokojené s cenovou politikou, s atrakcemi, čistotou nebo jestli jste před nimi dostatečně skryli zázemí parku, protože se zde hraje i na imerzi, že jste v zábavním světě jako z jiného vesmíru.

Nikdo nemá rád, když vidí technické zázemí, budovy vašich zaměstnanců, skladníky, kteří zásobují obchody, a tak dále. To vše narušuje pocit, který poctivě budujete atrakcemi a okrasnými předměty. Naštěstí ale není Parkitect tak kreativně zaměřený jako Planet Coaster, stačí okolo vybraných staveb zasázet stromy, cesty osadit záhony a zásobování vyřešit podzemními kolektory, a máte vyhráno. Pokud si ale chcete designově vyhrát, prostoru je zde hromada. Zároveň musíte zaměstnat skupinu (skupiny?) vědců a dát jim rozpočet, aby vám co nejrychleji vymýšleli nové atrakce a návštěvníci se nezačali nudit. Opět to jsou jen peníze, které musíte mistrně delegovat mezi dílčími sekcemi, aby váš park prosperoval a nezbankrotoval. Stíháte sledovat drobné odlišnosti?

JE TO KAMPAŇ!

Leccos vás samozřejmě naučí lineární kampaň. I tentokrát si další mapy odemykáte postupným hraním, jen nevolíte mezi pěti, šesti parky, ale máte striktně danou úroveň, maximálně dvě, kam se po „cestičkách“ vydat. Až teprve potom, co jednotlivé scénáře dokončíte, se můžete vrhnout do volné zábavy. Úkoly jsou různé, ale vesměs se shodují s tím, co známe. Pokud se naučíte v Parkitectu chodit, zřejmě vás poté z velké části nepotrápí, ale často se stane, že budete mít velké oči a najednou roztočíte dluhovou spirálu, z níž nebude úniku. Hra naštěstí řeší pouze stav, kdy jste na kontě v mínusu, nikoliv váš operativní zisk/ztrátu, takže klidně můžete prodělávat tisíc dolarů týdně, za předpokladu že budete mít na svém účtu hotovost. Ale bude-li to hotovost od banky, to už hra neřeší. To je něco, co vám může leckdy zachránit kejhák, stejně tak marketingové kampaně na atrakce nebo celý park, které nám hráčům RCT jsou též důvěrně známé.

Pocit ze hry je dostatečně jiný, ale zároveň dostatečně stejný.

Jsou tyto drobné nuance dostatečným argumentem, proč si nezávislý Parkitect pořídit? Měly by být. Pocit ze hry je dostatečně jiný, ale zároveň dostatečně stejný, abyste se na několik hodin ponořili do něčeho nového a s láskou vzpomínali na něco starého. Jestli nakonec vyhraje to, ono, nebo třeba Planet Coaster, je vlastně docela jedno. Jisté ale je, že už volba nemusí být tak ambivalentní, že už se nerozhodujete buď/anebo. Teď je tu třetí volba, moderní, přesto klasická, která uspokojí nováčky, i staré navrátilce. Obsahu má na rozdávání, nic jí nechybí a ještě ke všemu ani tolik nestojí. Máte snad málo argumentů?!

Parkitect
Windows icon PC

Verdikt

Někdy člověku stačí málo, a někdy stačí málo i vývojářům. Parkitect je jedinečnou možností, jak zavzpomínat na staré dobré časy a nesundat přitom růžové brýle.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz