Outlast 2 Recenze Outlast 2

Outlast 2

Jiří Bigas

Jiří Bigas

17. 5. 2017 10:15 6
Reklama
Reklama

Kanadské nezávislé studio Red Barrels je malý tým sídlící v Montréalu, kterému se ale podařilo udělat velkou díru do světa. I když se autoři zformovali teprve v roce 2011, jde o zkušené vývojáře, kteří se podíleli na řadě slavných her. A tak nebylo zřejmě náhodou, že hned z jejich debutu se vyklubal obrovský hit. First person survival horor Outlast nás zavedl do izolovaného sanatoria Mount Massive hluboko v horách Colorada. V roli investigativního novináře hráči prožili jeden z nejnapínavějších nezávislých hororů, jehož příběh ještě rozšířilo DLC s podtitulem Whistleblower.

ZNOVU A STEJNĚ

Nenápadný hit v roce 2013 zabodoval v recenzích i u hráčů a v následujících letech se objevil na dalších platformách, načež přišlo nevyhnutelné. S více než čtyřmi miliony prodaných kopií na kontě se autoři vrhli do práce na pokračování, které poprvé prozradili už v roce 2014. Po několika odkladech jsme se konečně dočkali a Outlast 2 je tu. A minimálně na první pohled ho nic nespojuje s minulým dílem - seznamujeme se s novými postavami i prostředím. Tentokrát nás totiž scénář vezme do nehostinné arizonské pouště.

Hráč je v defenzivě, monstra, která vám jdou po krku, jsou za všech okolností smrtící a vy se jim nemůžete účinně bránit, natožpak na ně zaútočit.

Co činilo první díl jedinečným? Nebo když ne přímo jedinečným, co bychom označili za jeho poznávací znamení? Hru sledujeme z first person perspektivy, obsahuje stealth prvky, hodně útěkových pasáží a schovávání. Hráč je v defenzivě, monstra, která vám jdou po krku, jsou za všech okolností smrtící a vy se jim nemůžete účinně bránit, natožpak na ně zaútočit. Nejčastěji musíte ve snaze zachránit si holý život vzít nohy na ramena a pak se někde v přítmí krčit v naději, že vás pronásledovatel neobjeví. Plížili jsme se okolo nepřátel, schovávali se, kde to jen šlo.

FOUND FOOTAGE

Nepostradatelnou rekvizitou byla ale hlavně videokamera. Bez ní byste se daleko nedostali. Ve spoře osvětlených lokacích totiž bylo potřeba aktivovat noční vidění, které nemilosrdně vysávalo baterku. Pokud jste nechtěli uvíznout na mrtvé bodě, museli jste najít kompromis mezi rychlým postupem, který vás nebude zbytečně zdržovat, a dostatečně důkladným průzkumem, jenž bude zárukou, že nepřehlédnete náhradní baterie. I když téma prokletých blázinců a pohybujících se kolečkových křesel bylo už před lety poněkud vyčerpané, poměrně originální pojetí zajistilo autorům v kombinaci s efektivními lekačkami a znepokojivými zvuky zasloužený úspěch.

O druhém dílu Outlast lze v mnoha směrech prohlásit v podstatě totéž. I když se hra na první pohled může zdát být odlišná než debut, ve skutečnosti se změnily jen kulisy. Téměř vše vyřčené platí o novince, jakkoli toto konstatování může působit stroze. V mnoha ohledech to lze vnímat jako výhodu, jenže vydáním prvního dílu se čas nezastavil. To, co bylo kdysi svěží, moderní a často i inovativní, dnes může působit občas fádně, okoukaně, staromódně až přežitě.

OSTŘEJŠÍ KONKURENCE

Je třeba si uvědomit, že od vydání Outlastu uplynuly skoro čtyři roky a za tu dobu se změnilo mnohé. V první řadě to, že survival horory procházejí jakousi malou renesancí a začínají se množit i ty AAA od velkých studií a vydavatelů. A co je pro týmy jako Red Barrels nejhorší, v mnoha směrech se tyto hry inspirovaly právě nezávislými first person horory, jako byl Outlast. Stejně jako mnoho dalších fanoušků strašidelných her jsem i já vývoj dvojky sledoval velice pozorně a držel vývojářům palce. Ovšem na druhou stranu se netajím tím, že schovávací a útěkové horory nepatří mezi mé nejoblíbenější sub-žánry. Což je dáno i jejich velkým přetlakem v posledních letech.

Konkurence jednoznačně přitvrdila a pokud se chcete prosadit, nestačí znovu navařit další porci podle stejného receptu.

Britští Creative Assembly nám s Alien: Isolation ukázali, jak vypadá first person defenzivní horor s obrovským rozpočtem. Vývojáři ze švédského studia Frictional Games s titulem Soma připomněli, kdo tuhle mánii v podstatě odstartoval. A konečně prvky Outlastu a podobných her lze vypozorovat i v letošním Resident Evilu 7 od Capcomu. Konkurence tedy jednoznačně přitvrdila a pokud se chcete prosadit, nestačí znovu navařit další porci podle stejného receptu. Obávám se, aby se tenhle gastronomický tah digitálním kuchařům z Kanady nevymstil.

DÉJÀ VU

Stejně jako první díl i pokračování pohání technologie Unreal Engine 3, ale hra vypadá lépe, než byste možná čekali. První díl nebyl po vizuální stránce zrovna pecka a i když dvojka nepřesedlala na Unreal Engine 4, na hru je pěkný pohled. Pořád je třeba ale mít na paměti, že je pod titulem podepsána jen necelá dvacítka lidí. O to větší škoda je, že značná část hry je utopena do černočerné tmy. A pohled skrz noktovizor pochopitelně celou scénu značně zkresluje. I když jde o primární mechanismus, musím říct, že znovu vsadit na skoro všechny karty na práci s kamerou a šetření baterií mi přijde poněkud ošidné. Fanoušci by si jistě bez těchto propriet nedokázali už Outlast ani představit. Na druhou stranu ale čeho je moc, toho je příliš.

Manželská dvojice novinářů se vydává do arizonské pouště ve snaze vypátrat okolnosti záhadné vraždy neznámé těhotné dívky. Nehoda helikoptéry ale pár rozdělí a hráč musí coby Blake najít a zachránit svou ženu Lynn. Hru předchází kontroverzní pověst a jestliže jste hráli starší demoverzi, máte určitě celkem jasnou představu, proč tomu tak je. Vývojáři se jednoduše nebojí šokujících výjevů ani potenciálně skandálních motivů. Opět jsme vybaveni jen kamerou, respektive bateriemi a obvazy. Jinak je protagonista bezbranný, musí se schovávat, plížit a vyhýbat nepřátelům. A hodně často před nimi utíkat. Sprintovat navíc vydržíte jen po omezenou dobu. Přesto občas narazíte na některé lehce parkourové pasáže.

PO VYŠLAPANÉ STEZCE

Coby profesionální kameraman je hlavní hrdina vybaven zařízením, s jehož pomocí se nejen orientuje v prostředí, ale rovněž shromažďuje důkazy. Fotí důležité dokumenty, natáčí zásadní výjevy. Kamera je vybavena zoomem a dokonce dokáže snímat zvuk na dálku, což se může hodit v případě, kdy v okolí šmejdí nepřítel a vy si nejste přesně jistí, jak je daleko, případně se vám ztratí z očí a obáváte se, zda vás nechce obejít. Navzdory tomu, že se čas od času cesta před vámi zdánlivě větví nebo narazíte na otevřenější oblasti, průchod hrou je víceméně lineární a zpravidla existuje jen jeden správný směr a jedno správné řešení. Prostředí je navrch značně stereotypní a pokud vás hned zpočátku neosloví, je vysoce pravděpodobné, že mu nepřijdete na chuť po zbytek hry. Malé osvěžení pak představují retrospektivní výlety do katolické školy, které hru předvádí v trochu jiném světle.

Outlast 2 není strašidelný, což je u hororu dost podstatná závada.

I když Outlast 2 sbírá převážně dobré známky, já jsem v jeho hodnocení kritičtější. Mrzí mě, že je to “více téhož” a autoři přistoupili k nové látce úplně stejně jako posledně z důvodů, které už jsem vyjmenoval výše. Nejde jen o to, že může být hra občas frustrující, ale spíše o to, že hratelnost není dostatečně pestrá a celé dobrodružství splývá v jednu mlhavou šmouhu. Outlast 2 je plný lekaček, ale jeho autoři nedokázali vybudovat plíživou znepokojivou atmosféru, která by vás držela v neustálém napětí. Jinými slovy řečeno, není strašidelný, což je u hororu dost podstatná závada. Občas trochu laciná snaha šokovat diváka mě neohromila. Možná je to můj problém a tenhle recept na mě nefunguje, ale u Vetřelce, který hraje podle velice podobných not, jsem chvílemi hrůzou ani nedutal. Takže obecně vzato v tom asi chyba nebude.

MÉNĚ JE VÍCE

Okultismus, náboženská tématika, prvky psychologického hororu a explicitní nahota či násilí. Red Barrels jednoduše míchají příliš námětů naráz. Outlastu 2 chybí čistota Layers of Fear, jakkoli to není horor útěkový. Polský Bloober Team se ale dokázal soustředit na to podstatné. Novinka od Red Barrels působí překombinovaně. Jistě existují i mnohé důvody, proč Outlast 2 nezatracovat. Příběh zřejmě shledáte zajímavým, stejně jako pasáže ve škole, které jsou podle mě napínavější než zbytek hry. Po technické stránce je na tom také Outlast 2 velmi slušně a některé momenty vám utkví v paměti. Poklonu pak zasluhují nejrůznější zvukové efekty, dabing a ozvučení celkově.

Jenže ani skutečnost, že hra stojí polovinu oproti vysokorozpočtovým titulům, novinku nespasí. Rozhodně je to polehčující okolnost, ale já třeba nechci hrát levnou průměrnou hru. Vy ano? Na to už si musíte odpovědět sami. Nad hladinu průměru nedovolují druhému Outlastu vyniknout další zbytečné přehmaty. Řadu situací vyřešíte jedině metodou pokus-omyl. Honiček je strašně moc a leckdy jinak ani nelze problémovou pasáž překonat, protože skrze plížení nevede cesta k cíli. Outlast 2 postrádá pestrost, je plný klišé a velice snadno hráče začne nudit. Dokonce i tím nadměrným násilím, které v samém důsledku ztrácí na efektu.

Outlast 2
Xbox Xbox One
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Přál bych si, abych mohl Outlast 2 pochválit, ale nenacházím k tomu mnoho důvodů. Je to obyčejný a nijak výjimečný horor, jakých už jste určitě hráli mnoho. Nabízí se otřepaná fráze o tom, že je to jen pro fanoušky, ale já fanoušek strašidelných her jsem a Oulast 2 jsem si mohl klidně odpustit.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz