Speciální chatařský hPod #806 vyjde během víkendu. Omlouváme se za komplikace.
Hrej.cz Nancy Drew: Legend of the Crystal Skull Recenze

Nancy Drew: Legend of the Crystal Skull

Jana Luhanová

Jana Luhanová

2. 11. 2007 23:00 1
Reklama
Reklama

Kdysi dávno, mezi mocnými antickými sloupy a barevnými sochami bohů, mělo vyprávění příběhů svá pravidla. Nebylo potřeba vymýšlet nové, komplikované děje. Posluchači přicházeli, rozprostírali své deky a sedali před pěvce v očekávání, přestože věděli, co uslyší. Znovu prožívali to, co slyšeli jako malé děti, do slov o polobozích měli vpletený svůj vlastní příběh. Že jsou starší, poznali podle toho, jak jiný jim připadal ten který hrdina, a nejoblíbenějším byl najednou někdo, koho si dřív ani nevšimli. Příběh, který slyšeli znovu a znovu, propojoval jejich minulost se současností, dodával rozháraným časům stabilitu, něco, na co se mohl každý spolehnout. Rozpadlo se mnoho set říší, byl vynalezen knihtisk, počítače. Myšlenky jsou rychlejší, ulice roztříštěné reklamními plagáty. Příjdeme domů a v televizi sledujeme oblíbený detektivní seriál. On je naším eposem, naší každodenní jistotou, pojítkem času. Detektivka je něco, na co se člověk může spolehnout. Máme silného detektiva. Máme hrůzný zločin. Nemusíme se ale příliš děsit, protože víme, že všechno nakonec dobře dopadne. Legend of the Crystal Skull je počítačovou verzí poledního seriálu, ve kterém nás nemůže nic překvapit, a kde si nejsme úplně jisti, jestli u něj odpočíváme, nebo nás jen nudí.

It was a dark and stormy night

Hra začíná slibně: v drobném videu zpracovaném z vlastního pohledu přicházíme za bouřlivé noci k velikému domu. Nikdo nejde otevřít, dveře ostatně nejsou zamčené. Vklouzneme dovnitř. Utichne vítr, otřeseme z vlasů déšť. Kde je kdo? Několik kroků, salónek, praskající oheň v krbu, veliké okno, a... kostlivec? Vyřítí se, omráčí nás, zmizí dřív, než se probereme. Jsme v domě známého, kterému nedávno zemřel příbuzný na infarkt. Je to ale opravdu tak? Proč jsou všude po domě poschovávané skleněné oči? Jakou roli má leguán kradoucí dopisy? A co ta tlustá kniha o lebce z krystalu, obsahující v nadměrné míře slova jako "vražda" či "nesmrtelnost"?

Jakmile začneme trochu hrát, vyjeví se nám spoustu podezřelých informací nejen o nevinných lidech, ale i o adventuře samotné. Po světě se pohybujeme kliknutím na kraj obrazovky, které bez jakékoliv animace přinese obrazovku novou. Pohled z první osoby nebyl jen uměleckým zpracováním intra, ale jsme v něm uvězněni po celou dobu. Nevadilo by to, kdyby se s tím ve hře nějakým způsobem pracovalo, nebo snad kdyby byl jinak řešen pohyb, kombinace obého však působí velmi zastarale, téměř jakoby celé dílko bylo složeno z interktivních obrázků. Dojmu nepřidá také minimalní plocha, na které se děj odehrává - velká většina jen v domě mrtvého a na přilehlém hřbitově, druhá dějová linka pak kolem obchodu se starožitnostmi. Fakt, že se nacházíme v New Orleans, které je pro adventurní hráče ikonou od dob Gabriela Knighta, tak zůstává téměř nevyužit.

Obyvatelé domu stojí stále na stejných místech a donekonečna opakují stejné pohyby, kromě několik předem připravených okamžiků, kde je překvapíme někde mimo. I poté se ale můžeme spolehnout, že mladého Henryho najdeme opět v pracovně před laptopem a domovnice Renée bude venku usazovat mandragoru. A ano: postav ve hře je vůbec minimum, ty, co se nevejdou do domu nebo okolí obchodu jsou zastoupeny jen zvukově po telefonu. Omluva hry je ona divoká bouře: vy, jakožto Nancy, se nemůžete dostat z domu pryč, protože kvůli počasí zkolabovala doprava. Mimo Nancy hrajete ještě za její kamarádku Bess, která zase uvízla na hotelovém balkónku právě nad oním obchodem s artefakty.

Nancy Drew: Legend of the Crystal Skull

Jedna lebka, spoustu očí

Uzavřené prostředí a nízký počet postav má za následek, že se hra brzy scvrkne na řešení hádanek, které po domě poukrýval mrtvý, a pár krátkých, lineárních rozhovorů. Hádanky jsou docela hezké, některé poměrně těžké, často ve formě nějaké hračky nebo mechanismu, do kterého ukryl mrtvý Bruno jedno ze svých skleněných očí. Přes jistou sériovost čišící ze hry se najde i několik originálních momentů: ještě před intrem se dostane hráči upozornění, že hra je nejlepší ve tmě, tedy ať zhasne světla, nebo alespoň zatáhne záclony. Vyvstane tak určité propojení s realitou, hráč změní něco ve vlastním pokoji, místo aby konal velké činy pouze na obrazovce. Možná že někdy v budoucnosti se budou celé hry odehrávat jen jako série příkazů, dávající dohromady nějaký příběh v realitě: "jdi do kuchyně a přečti si noviny", "kup lepicí pásku a použij ji na náhradní pneumatiku od kola". Prohodí se tak role hráče a stroje, hracím polem bude reálný svět, člověk postavička a počítač hráč. Další milou drobností je pěkné menu modelované jako psací stůl, letenka místo tlačítka nové hry, několik knih s výstřižky a zápisky ohledně starých případů, odkazující na ostatních několik desítek her ze série Nancy Drew, a příručka Jak být detektivem místo návodu.

Můžete si taky zvolit obtížnost, což se projeví na hádankách, a když se ve hře zaseknete, můžete zavolat příteli, který vám poradí, nebo skontrolovat to-do list, kam se vám automaticky zapisuje, čeho si Nancy všimla, a kde si můžete odškrtávat, co už jste objasnili. Do kolonky zvláštností patří také možnost sníst spoustu čokolády, nebo objednávat si s Bess neustále dokola jídla u stánku pod balkónem. Že by drobný sims prvek? Možnost najíst se přidává hře na realismu, pokud je ale vše ostatní zjednodušené tak jako zde, podobné motivy spíš vyčnívají.

Úspěch hry, jako je Legend of the Crystal Skull, závisí především na tom, co od ní očekáváme. Pokud chceme silný příběh, propracované postavy a zvraty, které nás přirazí do židle, pokud bažíme po alternativním životě a silných prožitcích, je třeba se poohlédnout jinde. Pokud si ale vystačíme s obyčejnou hrou s několika roztomilými momenty a množstvím hádanek, je dobrodružství Nancy Drew to pravé.

Nancy Drew: Legend of the Crystal Skull
Windows icon PC

Verdikt

Průměrná adventura pro ty, kteří jich ještě moc nehráli a k zaujetí jim stačí, co by znalci odmávli jako samozřejmost. Nebo pro ty, kterým se po takovýchto hrách úpěnlivě stýská.

Co se nám líbí a nelíbí?

Připomíná staré dobré časy, kdy byly hry technicky jednodušší. Pocit bezpečí pramenící z povědomého žánru a jeho kulis.
Omezenost! Míst, postav, ovládání...
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz