Na návštěvě v Bagira Tech, aneb jak se v Česku tvoří opravdové vojenské simulátory? | Kapitola 2

V TERÉNU

Jistě, statické a extrémně věrně simulované bojové scény jsou rozhodně působivé, ale pokud mě některá část návštěvy v Bagiře opravdu uchvátila, byl to projekt JFTES. Komplexní simulace otevřených světů o velikosti zhruba 10 000 čtverečních kilometrů slouží k simultánnímu výcviku celých týmů, a to nejen v oboru vojenském, ale i policejním či záchranářském. V rámci ukázky mi byl předveden jeden z mnoha různých scénářů, konkrétně výcvik leteckých a dělostřeleckých návodčích.

Návodčí v tomto scénáři navádí letadlo s chytrou municí, tedy nachází a označuje cíl pilotovi, který má za úkol zasažení takto identifikovaného cíle. I pilot je přitom součástí simulace, dochází tedy k mezilidské kooperaci v reálném čase. Mezi fyzické předměty využívané v simulaci kromě „digitalizovaných“ zbraní (viz předchozí kapitola) patří i přímo v Bagiře vyvíjené a vyráběné repliky pozorovacích přístrojů. To takhle vezmete do vlastní ruky opodál ležící a naprosto běžně vypadající vojenský dalekohled, přiložíte jej k očím a…najednou se přes objektiv nedíváte na kancelář okolo, nýbrž na virtuální svět.

i Zdroj: Aleš Tihlařík

Jak je to možné? Inu, specialisté z Bagiry vezmou opravdový dalekohled, zhotoví odlitek, do něj osadí čidla a displeje a voilá, fyzický dalekohled pro virtuální realitu je na světě. Všechny jeho ovládací prvky jsou navíc funkční, takže přibližování reálného obrazu přibližuje i herní plochu. Podobně zpracovaných zařízení je k dispozici více, jako návodčí například využijete takto upravenou termovizi. Ostatně vítr má (nejen) na letecké útoky naprosto zásadní vliv a zdejší vývojáři jsou s technologií tak daleko, že jej dovedou simulovat na ploše celé velké mapy. Vítr a počasí celkově se tedy dynamicky mění v celém světě – to, že v 50 kilometrů vzdáleném městečku mají odlišnou teplotu, vlhkost nebo oblačnost tedy není jen zbožným přáním, tak zdejší virtuální svět opravdu funguje.

i Zdroj: Aleš Tihlařík

Pro co nejpřesnější využití zbraní a nástrojů na bázi termovize JFTES simuluje i materiály a jejich tepelně-akumulační schopnosti. Automobil stojící na přímém slunci má tedy odlišnou teplotu v závislosti na čase a jeho parkovací místo bezpečně poznáte i po tom, co odjede – část silnice pod ním totiž bude studenější než její okolí. Pokud naopak na semaforu zastaví vůz se zahřátým motorem, emituje do vozovky pod ním větší množství tepla. Po tomto zjištění vás už nejspíše nepřekvapí, že teplotu výrazně ovlivňuje i déšť či sníh. Oba tyto faktory jsou navíc plně dynamické, intenzivní déšť tedy tvoří louže, sníh naopak závěje.

Na jedné mapě se navíc může vyskytovat až 50 tisíc zničitelných budov – samozřejmě opět v reálném čase… 

Po okolí se můžete pohybovat v různých bojových i civilních vehiklech, přičemž stroje se pyšní nejen realistickým fyzikálním modelem, ale i plně funkčními interiéry, ve kterých každé tlačítko plní svou funkci. V JFTES si holt neodpočine žádný člen osádky, každý má ve virtuálním prostoru vlastní stanoviště a úkol. Stejně jako ve střelecké simulaci dochází i zde ke komplexnímu monitoringu v reálném čase. Cvičící tedy může jednotku nejen sledovat, ale i zadávat pokyny či přiřazovat specifické role související s jejich vybavením.

Otevřený svět může být vytvořen nejen ručně za účelem adaptace tréninku ve specifické lokalitě, ale i automaticky prostřednictvím náhodného generování. Na jedné mapě se navíc může vyskytovat až 50 tisíc zničitelných budov – samozřejmě opět v reálném čase. Pokud grafiku srovnáte s nejnovějšími akčními střílečkami, určitě najdete spousty rozdílů hrajících do karet konvenčním sériím jako Battlefield nebo Call of Duty. Jedná se však o naprosto přirozený jev. Ne že by v Bagiře fotorealistickou grafiku neuměli, ale v takto velkém světě s pokročilou simulací tolika systémů je holt nutné výkon směřovat trochu jinam než do grafického pozlátka.