MindJack Recenze MindJack

MindJack

Maggot

Maggot

14. 2. 2011 23:00 6
Reklama

Znáte ta varování o pirátství a jeho postizích, která musíte shlédnout, než se začnete dívat na film? Auto vám dneska ukradnou do třiceti sekund, hackeři také pracují v řádech minut až let. V novince MindJack dokážete hacknout lidský mozek za necelou vteřinu! Během těch několika málo milisekund si budete ovšem přát, aby se někdo naboural do vašeho mozku a to nejlépe náklaďákem. Když Japonci začnou kutit akční hru, spoustě hráčům by se mělo vybavit ono pořekadlo, které se s námi táhne už od Studené Války – Dobře se dívejte, protože něco takového už nikdy neuvidíte!

Jmenuju se Jimbo a jsem k ničemu

Je dvanáct hodin odpoledne a sluneční paprsky se proplétají mezi futuristickými budovami, přičemž záběr se náhle stáčí až na rušné nádraží, kde už stojíte vy, válečný veterán, příležitostný modýlek a momentální policista, Jim. Zdá se, že dráhy mají zpoždění i v roce 2031, stejně jako před dvaceti lety. Tak jako tak, zatýkáte hledaný subjekt, čímž začíná váš městský maraton a absolutně nový druh vládní služby. Planetu má v držení několik megakorporací, které začaly rozjíždět testování technologií na lidech a manipulování s jejich mentálními prvky, což má za následek jedinou věc – můžete se vkrádat do mozků vašich nepřátel a využívat je ve váš prospěch. A to se nebavíme jen o nepřátelích z masa kostí, ale také bezpečnostních robotech a všelijakých, sex mašiny připomínajících, spotřebičích.

Jenže příběh je béčkovější než výstřih Pamely Anderson a chatrnější jak mléčné zuby. Už po téměř zbytečném prologu si okamžitě domyslíte, jak strmě bude příběh gradovat a jakým směrem se vyvine, což si nakonec opravdu ověříte. Dodáváme, že máte odehraných 10 minut hry! Zápletka jako taková připomíná akčňáky ze sedmdesátých let, ve kterých se neplýtvalo odhodlanými slovy a procítěnými pózami při střílení. Kýč vyměněn za kýč. Ačkoliv je zasazení a nápad doprovodného příběhu vcelku sympatické téma, které se krom milionu dílů Akt X, tisíců dokumentárních pořadů a desítek her, objevuje zřídka, provedení je otřesné. Popravdě se ani nedá mluvit o příběhu, jelikož 80 % hry jen střílíte, zatímco zbytek jsou krátké animované sekvence, do kterých se vývojáři snažili nacpat alespoň ty základní informace, které jsou buďto absolutně triviální, nebo je naopak vůbec nechápete.

Doražte ho, už hacká!

Ve feelplus ovšem nejsou pouze vývojáři, ale také doktoři. Jak jinak si vysvětlit, že se hráče snaží léčit šokem. Když překousnete nesmírně odpudivý technický faktor hry, postaví vás přímo ke hře a hrajte! Šok číslo dvě. Postavy vidíte z pohledu třetí osoby, což je pravděpodobně nejlepší možné řešení, vezmete-li v potaz krytí ala Gears of War. K překážce se rychle nalepíte a také rychle manévrujete, což je rozhodně pozitivní zpráva, bohužel se až moc často stává, že jste obklopeni mrtvým úhlem, tudíž ať se natočíte, jak chcete, vždy vám ve střelbě brání v lepším případě partner, který po chvíli přemlouvání odejde, v horším případě objekt. Samotné zabíjení už rozhodně tak zábavné není, jelikož nepřátelé vydrží opravdu mnoho a většinou se na vás pouštějí ve vlnách po několika kusech, často proloženi silnějšími kolegy, kteří jsou oblečeni jako potápěči z předminulého století a třímají v rukách něco těžšího, čímž máme na mysli raketomety a brokovnice.

Akce je totiž to jediné, co může hráče na hře opravdu zajímat. Nápad s vkrádáním se do lidských hlav a využíváním padlých nepřátel se ve videoherním průmyslu neobjevil poprvé, ale vždy jej přivítáme s otevřenou náručí. Vždyť je to skvělé, že? Posednete polomrtvé torzo, které posléze obživne a bojuje s vámi po jednom boku, případně oživí jednu z vašich postav, když je nejhůře. To dělají i ti nekrofi… nekromorfové, že? Ovládnout můžete prakticky cokoliv, včetně robotů roztroušených po úrovních. Musíte ale ctít to jedno pravidlo, které praví, že co je živé, to se chytit nenechá. Ačkoliv umělá inteligence není zrovna inteligentní, hacknutí nepřátelé se vždy hodí, protože na sebe minimálně strhnou pozornost, případně se na ně můžete přepnout a oživit si své hlavní postavy. Hra je totiž koncipována tak, aby ji mohli hrát dva hráči v kooperaci, čistě po síti. Ačkoliv se nejedná o žádnou výhru, určitě je lepší se užírat nudou s parťákem než bez něj.

Čím to je? Možná tím, že samotné přestřelky ani nevypadají přirozeně. Neustále se pohybujete v silně ohraničených koridorech, které jsou označeny slavnými směrovými šipkami, navádějícími vás skrze nudné a fádní levely, přičemž se nepohnete do další sekce, když nevykydlíte celou opozici. Věřte nám, zní to lépe napsané, než v praxi. On totiž ani samotný žár akce není nikterak zábavný, k dispozici máte pár střelných zbraní, které se chovají téměř totožně, navzdory jejich popisu, dva typy granátů se stejným příběhem jako u palných zbraní a přihlouplého kolegu. Ačkoliv si na svou stranu nemůžete naverbovat velké procento nepřátel, je jejich "hacking" určitým způsobem sympatický. Necítíte se sami… ale náhle přijde silné procitnutí, když váš hlavní AI kolega umře, vy jej oživíte a on opět umře a vy jej… nekonečná smyčka. Tohle vás čeká zhruba 6 hodin, což je doba, za kterou lze hru bez potíží dohrát. Pamatujte ale, že jsme vás varovali – Mindjack je mezi hrami něco jako ta pirátská VHS v Kruhu.

Mozkomíšní tříšť

Vydat v dnešní době titul, který má jen o pár pixelů více jak display kalkulačky, je přinejmenším drzost. Při pohledu na Mindjack se opravdu tají dech nad tím, o jak odfláknutou hru, se po všech směrech jedná. Vezměme to od podlahy – snímkovací frekvence je stejně rychlá jako ranní tiky. Hra se trhá dokonce i v animacích, přičemž se během frenetické akce ono škubání ještě více násobí. Dále je to nevýrazný, jednoduchý a jednotvárný leveldesign. Pokud v koridorech zatáčíte doprava a doleva, už je to zatraceně velká změna, kterou vaše srdíčko nemusí rozchodit. A zbytek zůstává při starém. Hra by se graficky bez problémů vešla na dnešní handheldy, přičemž namluvení postav zní jak ze špatného porna.

Z osobní zkušenosti vám nedoporučujeme hrát hru zmiňovaných šest hodin v kuse. Exploze, zvuky v kombinaci s hratelností jsou nesmírně dráždivé vůči lidskému mozku. Tak moc, až si říkáme, že by vývojáři měli na hlavní obrazovku alespoň napsat varování, že si hra nainstaluje pár MB dat ve vašem mozku. Určité anomálie, možná až paranormální jevy se odehrávají i na straně modelů postav. Oči vaší kolegyně jsou například tak skleněné, jako by přijela z Woodstocku. Nebo civilisté, roztroušení po úrovních, kteří zároveň slouží jako menší záchytné body při neúspěchu, jsou často velice odfláknutí. Viděli jsme ženu bez tváře, dokonce i muže s ňadry. Občas přijde rozveselení v podobě bossovských soubojů, které jsou ale značně otravné. Například sestřelování obřích létajících lodí, robota, který útočí jednou za 2 minuty nebo lov kyberopic. Za veškeré zabíjení získáváte zkušeností body, za něž levelujete a odemykáte si nové obtížnosti a pluginy, které přinášejí postavě pasivní vylepšení. A to je vlastně jediný důvod, proč MindJack hrát.

Umělá inteligence je totiž žalostně zaostalá a nepřátele tak nerozhodí ani to, když do nich střílíte. Vystaví vám své tělo jako nízkopixelové modelky. Asi není potřeba dále pokračovat. Ovládání ostatních je příjemný nápad, ovšem v tragickém provedení. Mizerná grafika, chabé zvuky, téměř nulová hratelnost a naprosto zoufalý způsob jak vyhodit peníze a čas při hraní her. MindJack se totiž nejlépe hraje na obřím televizoru… s vypnutou obrazovkou!

MindJack
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

MindJack je skvělým benchmarkem ohavnosti a jednoduchosti. Nenechte se hacknout a držte se od hry dál.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz