Men of War: Condemned Heroes

Men of War: Condmened Heroes je hra se spoustou problémů. Ať už jde o technické zpracování nebo vypravěčské schopnosti, všude něco skřípe. Jako celek přitom nové Men of War rozhodně nepůsobí jako odbytý výškrabek, který si ukrajinské studio Best Way střihlo, jen aby z hráčů vytáhlo další peníze. Vývojáři evidentně měli velké plány, jak svou válečnou strategii osvěžit. Ve většině případů ale spíš než na inovativní nápady narazíte na nenaplněné ambice.

Tucet špinavců

Jak už podtitul hry napovídá, neujmete se velení zrovna příkladného sovětského oddílu, nýbrž bandy vyvrhelů, kteří se znelíbili Stalinovi a ten pro ně našel skvělé místo v předních liniích. To samo o sobě zní jako skvělý nápad. Stereotypních válečných charakterů jistě máme všichni dost, ovšem ukrajinští vývojáři antihrdinský motiv naprosto pohřbili. Hra v podstatě nemá příběh. Procházíte misemi, posloucháte nezáživné úvodní briefingy a pomalu ale jistě tlačíte Němce zpátky do Berlína. Zkrátka žádný emocionální dopad, žádné vztahy nebo konflikty. O samotném faktu, že ovládám partu politických vězňů, jsem se navíc dozvěděl až z textu v hlavním menu. Men of War tedy nehraje na silný příběh a spíš než citový prožitek se snaží zprostředkovat objektivní zachycení historických bitev. Nakonec, proč ne. Někomu je možná tenhle encyklopedický přístup bližší než srdceryvné válečné drama. Bohužel Condemned Heroes trpí mnohem vážnějšími problémy, než je chybějící příběh.

Technické nedostatky

Jak vidíte na obrázcích, grafika nepatří mezi technologické zázraky. Když s kamerou přijedete blíž k akci, můžete sice obdivovat všelijaké sumky, batohy a zpracování zbraní, ale jako celek působí nové Men of War šedivě a kostrbatě. Samozřejmě nebyla by to hra z východu bez několika bugů. Mezi ty lepší patří problém se zvukovými stopami, kdy vás namísto standardního briefingu přivítá nesrozumitelný kánon zdvojených komentářů velícího důstojníka. Naštěstí jde o chybu velmi vzácnou. Mnohem vážnější problém je hloupá umělá inteligence. Vámi ovládaní panďuláci si poradí s většinou překážek, ovšem zákopy a půlmetrové zídky patří mezi jejich slabiny. Příkladem může být situace, kdy se vaše četa odsouzenců krčí v zákopu, kolem padají dělostřelecké projektily a vy dáte rozkaz pro přesun na druhý konec opevnění. Vojáci se dají do pohybu, ale než aby zůstali v krytu, zkrátí si cestu přímo přes bitevní pole. Svého cíle taková jednotka samozřejmě nikdy nedosáhne, takže se musíme vrátit k uložené pozici a vojáčky zákopem provést ručně. Stejné potíže měly jednotky i se zídkou, nebo plotem. Tyto překážky samozřejmě lze přelézt, ale to na plůtek musíte nejdřív kliknout a vydat rozkaz k jeho zdolání. Pokud tak neučiníte, vojáci se překážce vyhnou obloukem, který vede jak jinak, než přes projektily bombardované bitevní pole.

Zkrátka, hra na hráče klade opravdu velké nároky, možná větší, než by se na real time strategii slušelo. Svoje jednotky musíte opatrovat a neustále dohlížet, jestli nedělají něco, co nemají. Sebemenší nesrovnalost v rozkazu je totiž pošle na jistou smrt. V úvodu hry problém s umělou inteligencí ještě není tak patrný, ovšem v pozdější fázi, kdy velíte několika četám zároveň, budete vývojáře opravdu proklínat. Vrcholem všeho je ale neviditelný kurzor, který naprosto splývá s většinou textur. Nejhorší byly mise v zasněžené ruské stepi, kde se světle zelený ukazatel ztratil opravdu snadno. O něco lepší to bylo v nočních misích, nebo městských zástavbách, je ale s podivem, že vývojáři s dlouholetými zkušenostmi v žánru něco takového přehlédli. Jistě si tedy dokážete představit, jak úžasný herní zážitek vám Condemned Heroes přichystá, když se tu spojily takové designérské lahůdky, jako je hloupá umělá inteligence a neviditelný kurzor.

Hybridní ovládání

Zatím to tedy pro nové Men of War nevypadá moc dobře, ovšem krom školáckých chyb předvedli Ukrajinští vývojáři několik zajímavých nápadů, které překvapivě fungují. Jedním z nich je funkce Direct control, která, jak už asi tušíte, umožňuje převzít kontrolu nad zvolenou jednotkou. Stačí namapovat chůzi na klávesy WSAD, označit vojáka a rázem hrajte real time strategii říznutou akcí z pohledu třetí osoby. Přímá kontrola se samozřejmě nehodí pro všechny situace. Ovládat tímto způsobem početnější skupiny je neefektivní a neohrabané. Ovšem celou řadu zdánlivě frustrujících aktivit vám tato funkce zpříjemní. Plíživé stealth pasáže, nebo ovládání vozidel, to všechno se díky přímé kontrole mění v opravdovou zábavu. Zčásti proto, že alespoň na chvíli není u kormidla umělá inteligence, ale také proto, že je neuvěřitelně uspokojivé pokropit nepřátelský zákop jako v akční střílečce.

Všeho moc škodí

Chválíme i drobné detaily. Například když vám hra dopředu ukáže, jakou pozici zaujmou jednotky, jakmile dorazí na zvolené místo. To se hodí zejména u početnějších skupin, kde si chcete být jisti, že jsou všichni vojáci ukryti v zákopu. Krom toho můžete svoje mužstvo všelijak upravovat, měnit jejich výzbroj a padlé nepřátele obírat o munici. Bohužel taková velká spousta možností si vybrala svoji daň na složitém ovládáním a překombinovaném uživatelském rozhraní. Většina akcí a povelů je namapovaná na levé tlačítko myši, takže stačí jedno špatné kliknutí a namísto soustředěné salvy se celá četa sprintem vyřítí před hlaveň kulometu. Všude je navíc spousta ikon a tlačítek a tutoriálové nápovědy mizí až příliš rychle. Samozřejmě jde o věc zvyku a ovládání si během několika prvních úrovní osvojíte. Men of War: Condemned Heroes je tedy vcelku standardní strategie, kterou zdobí pár zajímavých nápadů. Nebýt těch začátečnických chyb, mohla se hra ucházet o titul nejlepšího dílu série. Takhle je to bohužel jen lehký nadprůměr.