Medal of Honor Recenze Medal of Honor

Medal of Honor

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

9. 10. 2010 22:20 19
Reklama
Reklama

Střílečka z vojenského prostředí se dá zpracovat několika možnými způsoby. V současnosti jsou každopádně nejpopulárnější dva. Buď se vydáte cestou maximální bombastičnosti každičkého, byť jen malého segmentu, během nějž vám je pumpován do žil adrenalin v nemalém množství. Tímto směrem se vydala například série Call of Duty. Anebo se můžete na akci ve stylu Michaela Baye vykašlat a prosazovat příměr k větší realističnosti, jako to třeba dělá Ubisoft s Rainbow Six. Nový Medal of Honor, který vrací kdysi slavnou značku po třech letech zpět na scénu, ovšem ustrnul někde na pomezí zábavy a realismu. V kampani pro jednoho hráče je zcela evidentní, že autoři se s každou misí snažili přiklonit tu na jednu, tu na druhou stranu, a přestože se dočkáte i velmi epických momentů, pocit z celého příběhu zůstává velmi rozporuplný.

Válka v závětří

Tak trochu na vině jsou i „realistické“ základy, na nichž hra stojí. Děj se odehrává jen a pouze v Afghánistánu a i když se nebudeme pohybovat jen v nekonečných pouštích a polorozbořených vesničkách, ale mrkneme se i do zasněžených hor nebo nížinných oblastí, je znát, že prostředí je zkrátka omezující faktor. Autoři si prostě nemohli dovolit do hry přidat něco naprosto mimo kontext ve stylu dobývání vězeňského komplexu, protože nic takového se zkrátka v realitě nestalo. Ano, snaží se to alespoň částečně kompenzovat zábavnými pasážemi jako například létání ve vrtulníku, či používání extra průrazné odstřelovačky, s níž ze vzdálenosti jednoho kilometru budete tropit pořádnou paseku. Jenže pokud se hned v další misi dočkáte velmi tuctového průchodu skrze krajinu až po okraj zaplněnou nepřáteli, tak to celkový dojem sráží opět někam do oblasti lehkého nadprůměru.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že tempo stoupá s tím, jak se hrou prokousáváte stále dále a dále. Ačkoliv si během kampaně vyzkoušíte hru v kůži hned několika postav, pokaždé budete mít pocit, že příběh s vámi počítá a nejde jen o nějakou výplň mezi dvěma zajímavými misemi. Toho je docíleno zejména dobrým vykreslením osobností vojáků, kteří jdou do akce s vámi – ať už se jedná o členy poměrně zprofanované jednotky Tier 1 (kteří se oslovují pouze krycími jmény), či obyčejné mariňáky. Nedočkáte se sice nějaké zrady a intrik, které by stejně v takto prezentované militaristické hře neměly co dělat, ale i naprosto základní rozdělení na velitele, podřízeného a „člověka z jiné jednotky“ funguje skvěle. Smutné ovšem je, že kampaň vám vydrží ještě kratší dobu, než v případě už tak krátkého Modern Warfare 2. Desítku misí proběhnete za nějakých šest hodin na střední obtížnost a okamžitě znovu se do ní asi hned tak pouštět nebudete. Navíc po dohrání ani nebudete mít pocit, že jste prožili něco velkého, na čemž nejvíce nese vinu již zmíněná absence scén, na které byste zírali s otevřenou pusou. Výsadek vojáků, při němž spadne vrtulník, sice vypadá skvěle a jízda na čtyřkolkách se určitě také neztratí (byť zrovna ty by si zasloužily daleko lepší jízdní model). Nicméně je pravda, že Medal of Honor zkrátka není hra o epických momentech (což se kromě scény vylodění na Omaha Beach v Allied Assault nedalo říci ani o jednom z jejích předchůdců) a jako takovou je třeba ji brát.

Dvě hry v jedné

Odděleně od multiplayeru je nutné probrat také technickou stránku. Z hlediska enginu se totiž jedná o dvě naprosto jiné hry. Autoři ze studia Danger Close (pracovali pouze na kampani) využili hodně modifikovaný Unreal Engine třetí generace. To na jednu stranu znamená, že grafika vypadá skutečně k světu a zejména na PC si při zapnutí všech detailů na maximum budete nad jejími kvalitami velmi lebedit. Ovšem ze zcela nepochopitelných důvodů není možné nijak ničit prostředí, pokud se zrovna nenacházíte na místě, kde vám to vývojáři dovolí. Je sice hezké, když se skála, za níž se krčíte před nepřátelskou palbou, postupně drolí na malé kamínky, ale proč stejný model už nefunguje na o metr dále stojící chajdě s velmi tenkými zdmi, je nám záhadou. Tradičně skvělé pro sérii Medal of Honor jsou zvuky, které ani náhodou neprošly digitálním mixem v zájmu větší míry cool efektu, ale snaží se držet realistické linky zuby nehty. Daní za realismus je bohužel absence muziky během většiny misí, ačkoliv soundtrack rozhodně není špatný a titulní píseň pro něj nahrála kapela Linkin Park. Na úplný závěr single části ještě krátce zmiňme inteligenci protivníků. Je tragická. Nepřátelé se před vámi ve většině případů vůbec neschovávají, a když už ano, tak v pravidelných intervalech vykukují, abyste je mohli trefit do hlavy. Něco takového by možná sedělo do her před pěti lety, ale určitě ne v roce 2010.

Kampaň je ovšem pouze předvoj ke hře více hráčů. O tu se postarali multiplayeroví specialisté ze švédského studia DICE (Battlefield: Bad Company 1&2), přičemž jejich vliv je hodně znatelný. Základním rozdílem oproti singlu je použitý grafický engine. Díky využití enginu Frostbite hra vypadá zkrátka jinak a i laické oko pozná, že jde prakticky o dvě odlišné hry. Není to ovšem na škodu. Multiplayer totiž hodně výrazně zachraňuje dojem z celého Medal of Honor, a to i přesto, že co do obsahu rozhodně nemůže soupeřit ani s Modern Warfare 2, natož třeba s Halo: Reach. Nabízí totiž poměrně ojedinělou atmosféru, která na současném herním trhu naprosto nenachází konkurenci. Základní princip je standardní. Vyberete si jednu ze tří možných tříd (pěšák, specialista, odstřelovač – podle slov lidí přímo od EA, které jsme měli možnost vyzpovídat, je pravděpodobné dodatečné přidávání dalších povolání a tím pádem snad i módů) a jdete do boje. Tam se snažíte získat zkušenostní body, jež vám otevřou další úrovně a tedy i lepší vybavení. Jako zpestření zde působí i z CoD oblíbené killstreaky, neboli odměny, například za zabití pěti nepřátel v řadě. Díky nim si můžete přivolat dělostřelecký úder, či na krátkou dobu odhalit s radarem celou mapu.

Rozumná alternativa

Nabídka módů je poměrně standardní. Deathmatch netřeba nijak obšírněji popisovat, stejně tak zaujímání klíčových stanovišť, za jejichž držení získáváte body. Klasická je varianta na Assault módy z Unreal Tournamentů, v nichž je třeba co nejrychleji dobít určité místo, načež se role prohodí a vy musíte to samé místo bránit. Ve všech třech případech se jedná o mírnější nadprůměr, který nemůže nikoho urazit a naopak může přesně sednout lidem, kteří jsou již otráveni z neustálého pobíhání po těch samých mapách v CoD, a chtěli by něco nového. Potěšitelný je fakt, že mapy jsou variabilní a v naprosté většině případů vůbec nijak nevychází z kampaně, tudíž jde prakticky o zcela nový sled misí. Zdaleka nejzajímavějším módem, který má velký potenciál stát se jednoznačně tím nejhranějším, je postupné dobývání pozic na mapě. To je pochopitelně vypůjčené z Bad Company 2 (jak by taky ne), ale v podání Medal of Honor to má tu správnou štávu, kvůli které rozhodně stojí za to jej vyzkoušet.

V Electronic Arts se za nový Medal of Honor rozhodně nemusejí stydět. Byť nejde o pokračovatele série v pravém slova smyslu, přeci jen zde chybí hodně propriet z předchozích dílů, určitě nedělá zavedené značce žádnou ostudu. Na druhou stranu od něj nelze mít přehnaná očekávání. Příběhová kampaň je opravdu pouze malou jednohubkou, kterou slupnete na posezení za jedno odpoledne. Pokud se tedy řadíte mezi tu skupinu hráčů, co příliš neholdují online bitvám s ostatními, tak se zkrátka nemusíte hnát do obchodů v první brázdě. Byla by ovšem škoda nechat Medal of Honor jen tak bez povšimnutí prošumět. Single, i přes všechny výše jmenované nedostatky, svou atmosféru zkrátka má a u závěrečných titulků, které podbarvuje skladba The Catalyst od Linkin Park, ani trochu nebudete litovat těch několika prosezených hodin před monitorem/televizí. Oproti tomu z multiplayeru se jistě nestane nejhranější hra na světě, ale mít ho v záloze jako rozumnou a vysoce hratelnou alternativu ke všem střílečkám z poslední doby, se rozhodně vyplatí.

Medal of Honor
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
PlayStation icon PSP
Xbox icon Xbox 360
Nintendo icon DS

Verdikt

Medal of Honor stojí na pomezí mezi nabušenou akční střílečkou a realistickým zážitkem, vyprávěným očima jednotek amerických vojenských sil. Není to špatné, ale přeci jen k naprosté dokonalosti má hodně daleko.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz