Mass Effect 2 Recenze Mass Effect 2

Mass Effect 2

Luke

Luke

24. 1. 2010 23:57 82
Reklama
Reklama

„Sheparde, jsi dva roky mrtvý, je na čase se rekvalifikovat,“ říká interaktivní reklama na vesmírné stanici Citadela kapitánovi lodi Normandy SR2. Není divu. Na Citadele se spasitel galaxie Shepard objevuje dva roky ode dne, kdy jeho loď Normandy zničilo neidentifikovatelné létající těleso. Při evakuaci posádky nasadil vlastní krk. A zemřel. Na scénu se vrací po důkladné genetické rekonstrukci jako autonomní mobilní buňka teroristické organizace Cerberus s jedním jediným cílem: zachránit obyvatele kolonizovaných planet před tajemnými únosci. Rozhádaná Aliance galaktických obyvatel totiž nejeví o situaci zájem a jedině stínovými aktivitami proslulý Cerberus dává najevo svou ochotu pomoci. Při pátrání po únoscích projdete nejhlubší díry galaxie a potkáte řadu spojenců i nepřátel. A pro zachování pořádku nemálo obětujete.

Mass Effect 2 není sci-fi Dragon Age

Při pokračování slavných titulů se obvykle hráči musí smířit s tím, že stejné mechanismy a klíčové události jsou převlečeny do nového grafického kabátu a jinak nepřináší nic zásadně převratného. V případě Mass Effect 2 je situace jiná. Autoři plynule rozvíjejí historii jednou definovaného fiktivního vesmíru a zároveň se nebojí razantně překopat pro hráče citlivé části. Rozlučte se s inventářem, přivítejte jednodušší RPG systém a smiřte se s větší orientací na akci. Zato opět zajásejte nad vypravěčským mistrovstvím, kterým jsou BioWare proslulí. Nemá cenu zde říkat, zda původní hra byla lepší nebo horší – pokračování je soběstačnou hrou s podobným poměrem k předchozí hře, jako má Impérium vrací úder k Nové naději.

Doprava nebo doleva?

Změny, na které narazíte, jsou přirozenou evolucí herních principů z minula. Kdybychom pátrali ještě hlouběji, najdeme kořeny všeho v Knights of the Old Republic. Kapitán Shepard, ať už importovaný z uložené pozice z Mass Effect anebo znovu vystavěný (příběh se buď přizpůsobí volbám z minula, anebo v opačném případě upraví přes krátký dotazník na začátku hry), sice přichází o detailní rozvoj schopností, ale o to důrazněji vám Bioware vnucuje konzistentní hraní role (roleplaying). Podle vlastní úvahy se v konverzacích přikláníte spíše k diplomatickému dobrákovi nebo vesmírnému hulvátovi a každý úkrok doleva či doprava ovlivňuje vývoj příběhu a rozšiřuje dodatečné volby v rozhovorech. Bez nadsázky se dá říci, že i při pátém hraní můžete zažívat nové události. Oproti tradičním zvyklostem přestáváte být loutkářem, který drží všechny nitky pevně v ruce a dokáže stoprocentně předvídat a ovlivňovat vývoj dramatu. Stále máte sice kontrolu nad hlavní postavou, ale situace se vyvíjí na základě drobných voleb a ne podle toho, co si naplánujete. Vznikají tak nové výzvy a neočekávané vztahové krize Sheparda vůči okolí. Mass Effect 2 tím dobře demonstruje, co je to vyprávění příběhu v interaktivní hře – začátek a konec jsou jasně dané, co se stane mezitím už záleží na vás. Snaha kráčet zlatým středem je nemilosrdně potrestána – stanete se člověkem bez vyhraněné osobnosti, kterému zbudou jen zbraně a kolem spousta naštvaných lidí.

Nebojte se střílení

Hrdina potřebuje k dosažení cíle parťáky a jejich hledání a verbování se věnuje přibližně polovina hry. Se starými známými zavzpomínáte na události minulé hry a brzy poznáte, že se možná změnil jejich názor na svět, ale pro boj prostě nikoho lepšího neseženete. Promyšleným využitím jejich schopností lze dosáhnout překvapivě snadného postupu jakoukoliv akční situací a většinou není zapotřebí jim přímo říkat, co mají dělat. Namísto strachu, jestli to náhodou kolegové nekoupí, se můžete plně spolehnout na jejich taktické uvažování a soustředit se na vlastní akci. K té patří životně důležitý systém krytí, mnohem lepší zaměřování (včetně ustřelování končetin pro fajnšmekry), praktické speciální schopnosti a intuitivní zadávání příkazů.

Akce je v Mass Effect 2 především zábavou, nikoli klackem hozeným pod nohy kvůli protažení herní doby. Kdykoliv v průběhu bitvy můžete vydat rozkaz k použití biotické (magické) schopnosti anebo ke změně zbraně – lze tak sestavit trojčlenné komando odstřelovačů, na něž nepřátelé ani nestihnou vystřelit. Hledání optimálního týmu není samozřejmě jednoduché. Každý typ nepřítele používá jinou taktiku, na kterou nejlépe reagují určití členové týmu – zapomeňte tedy na to, že byste měli „dva oblíbence“ a ostatní postavy stály v pozadí. A není třeba se bát, že by Mass Effect kvůli příklonu k akci „zdebilněl.“ Autoři úzkostlivě kombinují akci a rozsáhlé prozkoumávání s konverzacemi a vylepšováním zbraní a brnění (i co se týče útočných a obranných schopností vesmírné lodi Normandy).

Pod povrchem

Kam až jste ochotni zajít? Nejen v akci nebo konverzacích, ale i v prozkoumávání galaxie? Chcete se opravdu podívat mezi kriminálníky stanice Omega? Odkrýt úplatkářský systém na Citadele? Nebo mafiánský obchod s informacemi ve městě Illium? Nebo raději budete klouzat po povrchu událostí a hledět si jen své mise? Kdykoliv si myslíte, že jste lokaci vytěžili, naleznete další podněty k novým zážitkům. V jakékoliv chvíli působí Mass Effect 2 jako poslech komplikované hudby. Líbí se vám jeden hudební motiv jako celek a přitom víte, že by stačilo „přeladit“ uši jinak, identifikovat jaké nástroje v něm hrají a nechat se unášet jejich linkou. Vrstvy jsou navršené na sebe a je jen na vašem rozhodnutí, jak hluboko je budete chtít prozkoumávat, abyste ze hry vytěžili maximum. V první hře kritizované nepovinné mise ustoupily hrstce připravených a dobře napsaných úkolů, které mají v několika případech více částí (obvykle tři). Pro našince je určitě příjemné, že právě jedna z rozlehlejších vedlejších linek se zabývá vzpourou robotů na planetě Čapek. Ani ostatní „vedlejšáky“ nepůsobí jako vata a kromě zkušeností rozšiřují základ vztahů mezi frakcemi a historii galaxie. Těžko domýšlet, co si s tak propracovaným „tolkienovským“ světem vývojáři počnou po vydání třetího Mass Effectu, ale doufejme, že nepřijde vniveč ani potom.

Polidštění normalitou

V původní hře řešili scenáristé ožehavé problémy xenofobie a integrace lidského společenství do fungujících ekonomických a politických struktur galaxie. Ani ME2 se nevzdává přesahových „výchovných“ (nebo kritických, jak chcete) motivů. Pod palbu kritiky se dostává Aliance (překládej „něco jako OSN“) neschopná vyřešit krizi s únosci a na úrovni své skupiny budete řešit jímavé mezilidské vztahy. Každou postavu pronásledují palčivé důsledky rozhodnutí, které učinila ve své minulosti. Osobní příběhy a s nimi spjaté mise zabírají druhou polovinu hry a odlišují se dějovou linkou (pokaždé bravurně napsanou), z drtivé většiny je však jejich společný jmenovatel „rodina“. Stovky let stará bionička Samara hledá osvobozující konfrontaci se svojí zločineckou dcerou, nájemný vrah Thane chce uchránit syna od špatné životní volby, mariňák Jacob hledá otce, aby zjistil, jak moc jsou rozdílní a quarianka Tali zase musí přijmout důsledky neetické vědecké práce svého otce a další následují. Během těchto misí prozkoumáte schovaná zákoutí psychiky svých kolegů a s řadou situací se podvědomě ztotožníte, ačkoliv se odehrávají ve fiktivním světě – jsou totiž zcela normální, slýcháme o nich každou chvíli od svých známých. Po nahlédnutí do jejich "třináctých komnat" se před vámi postavy promění ze shluku polygonů na realistické bytosti a pochopíte celou posádku Normandy jako jednu velkou rodinou. Smrt každého parťáka zabolí, a jestli tohle umí vyvolat hra, tak snad není třeba dál argumentovat o jejích kvalitách.

Kdopak to hraje, díl 6894.

Na rozdíl od původní hry, kde se na hudbě spolupodílel ještě Sam Hulick, se o orchestrální doprovod samostatně postaral Jack Wall (Myst IV, Jade Empire, Dungeon Siege II). Temné dunění tympánů a hluboké tóny dechů doplňují ponurou atmosféru nejtemnějších zákoutí vesmíru a ve stresujících okamžicích zazní nervy napínající smyčce. Soundtrack, který vyšel před několika dny, funguje i bez hry. Společně s výborným dabingem od profesionálních herců a zvukovým prostorem je tak audio prezentace na vysoké úrovni. To samé se ale nedá říci o grafické stránce, která rozhodně nestojí na špičce současného ledovce. Vývojáři horší dojem přebíjejí perfektní filmovou prací s kamerou během rozhovorů a výraznou grafickou odlišností jednotlivých lokací.

Mass Effect 2 se jen stěží dá označit za revoluční, přelomovou nebo nečekanou hru. BioWare ostatně ani takové hry nedělá. Autoři čerpají sílu z perfektně vyprávěného scénáře, smysluplného světa s dospělými motivy a z dobrého sladění akčních částí s těmi příběhovými. Teprve při hraní Mass Effect 2 je vidět, že jiné hry jsou na půlce cesty k dokonalosti. Vyprávět příběh ve hře, prolnout všechny její části do dokonalé zábavy, to je umění. Z těchto důvodů nakonec odpustíme i technické nedodělky, zejména v animacích při soubojích a při pohybu v menu (nepodporuje se dvouklik), protože Mass Effect 2 je interaktivní umění první kategorie – a takových her je zatraceně málo.

Mass Effect 2
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Dědictvím sci-fi mohutně inspirované dobrodružství se špičkovým příběhem dobře proloženým chytrou akcí a výpravností. Mass Effect 2 do každé rodiny!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz