Mario & Sonic at the Olympic Games Recenze Mario & Sonic at the Olympic Games

Mario & Sonic at the Olympic Games

Martin Strnad

Martin Strnad

5. 3. 2008 23:00
Reklama

Sport. Na jedné jeho straně máme srdcové fanoušky, aktivní sportovce, kteří tak činí nejen ve prospěch svého zdraví, ale i pro sociální rozměr této aktivity a celé to uzavírají olympijské hry, vznešené to utkání všech národů na poli sportu. Ovšem vedle toho nám proudí ohromné množství peněz, které by nikdy neproudilo, kdyby neexistoval zpětný ráz, jenž vyšle zpět ke zdroji o mnohem silnější vlnu, než byla vypuštěna. Všechny produkty spojené se sportem pohání nejednu ekonomiku, stejně tak obrovské rozpočty fotbalových klubů, sportovní herní řady tvoří velkou část příjmů zle herní megakorporace Electronic Arts, a tak dále. No a někde uprostřed, držíc se olympiády, přesto ale komerčně, je Mario & Sonic at the Olympic Games.

Hrnečku vař

Setkávají se zde oba opačné póly. Jak na povrchu nekomerční olympiáda, tak okatě marketingový a tržní tah, v němž sport je surovinou a známé herní postavičky kořením. Celá tahle bašta je pak míchána mnoha různými způsoby a podávána jednou na podnosu, jindy v korýtku a často v mnoha chodech o rozličné chuti.

Z čeho vaříme?

Abychom to vzali pěkně z kraje, podíváme se nejdřív na suroviny, které tato mňamka obsahuje. Začneme nejdřív těmi tradičnějšími, a sice atletikou a gymnastikou. Tyto klasické disciplíny jsou zde zastoupeny hned v několika svých odvětvích, jejichž vykonávání vyžaduje rychlost, sílu a přesnost. Tedy v tom ideálním případě. Zde postačí rychlost a zase rychlost. Ať už je to frekvence kterou zvládnete kmitat po displeji nebo pohotový reflex pro změnu práce se stylusem. Vodní sporty, zastoupeny zde pouze sto metry plavání volným stylem a skokem do vody, jsou založeny velmi podobně, ba dalo by se říci stejně, pouze s malým taktickým přídavkem – volbou rytmu nádechu nad vodou. Ovšem taková lukostřelba či střelba na asfaltové holuby je úplně jiná věc. Pochopitelně zde nehraje roli rychlost, ale přesnost. Obzvláště je třeba pochválit oddělení dotekového displeje od horního, jakožto navigačního a zobrazovacího prvku, kdy nahoře vidíte zaměřovač a terč a dole zaměřovač ovládáte. Zdá se to naprosto obráceně, ale rozhodně je lepší vidět kam míříte, než hledat terč schovaný pod vaším zapěstím.

To už se ale dostáváme k více konfliktnímu, dalo by se říci ostrému sportovnímu řízečku, šermu. Ten jakožto přechodový kombinuje jak dotekové ovládání pro výpady a obranu, tak stará dobrá tlačítka pro pohyb. No a tím posledním, co tato sportovní směs obsahuje, je cyklistika a stolní tenis. Že nemají tyto dvě disciplíny nic společného? V reálu určitě ne, ovšem zde je pevně pojí striktní využití pouze tlačítek k ovládání hry. Ano, jsou naprosto jiné, stejně jako sladká paprika je červené a hořká zelená, je cyklistický stíhací závod založen na rozložení sil a sbírání bonusů po trati a ping pong zase na rychlé reakci na blížící se míček. Tak to bychom tedy měli základ. A nyní trošku dochutit.

Koření sportu

Jak jinak ochutit sport, než nějakou tou celebritou? Pravda, Kája Gott si fotbal zahraje tak maximálně v Amfoře, ale takové virtuální celebrity jakými Mario či Sonic bezpochyby jsou, jsou ohebné jako vrbové proutky a dokáží prakticky cokoliv. A protože dvé chutí by mohlo být málo, můžeme se na tomto talíři těšit hned na šestnáct příchutí jak ze Sonicova, tak z Mariova vesmíru. Postavičky jsou navíc rozděleny do čtyř kategorií – silově zaměřenými počínaje, přes univerzály a rychlíky až po zručné šikuly. Graficky to opravdu dokáže dochutit celý herní pokrm – ne nadarmo se říká, že člověk nejdřív jí očima, herně už ovšem tato diverzita poněkud pokulhává a rozdíl poznáte většinou jenom v rychlosti postaviček.

Podáváme na stůl

U každého jídla hraje poměrně důležitou roli způsob jeho podávání. Někdo staví na množství a různosti vystavené najednou na jídelní tabuli na krátký okamžik, jiný zase využívá tvrdé skořápky a složitosti postupu, jak se k tomu nejchutnějšímu jádru (ne pudla) dostat. Ovšem Mario & Sonic at the Olympic Games na to jdou pěkně tradičně japonsky – je toho poměrně málo a je to všechno dost podobné, ale podává se to v nekonečném množství různých předkrmů, chodů a zákusků. Kromě obyčejného hraní jednotlivých disciplín jen tak do větru si zde můžete zahrát postupně několik „okruhů“ v nichž se řetězí disciplíny i body v nich získané a o vítězi se rozhoduje až na konci. Pro gurmány zde pak jsou speciální mise s různým zadáním, které dost provokativně nabourávají mnohá sportovní schémata jako například nutnost být nejlepší a staví místo nich určitý seshora i zdola omezený cíl. A pokud jste opravdový labužník, můžete se těšit na několik klasicky mimoidních hříček schovaných pod nabídkou „Gallery“. Všechny tyto jednotlivé části herní tabule jsou pak postupně odemykány, aby se snad příliš hltavý hráči nezalkli vlastním hladem.

A protože ve dvou to líp chutná, můžou se ti společenští jedlíci těšit na menší svačinu více strávníků. Vzhledem k vybraným disciplínám, jež je možno hrát v pouze lokálním multiplayeru, jde vskutku pouze o svačinu, v níž nehrozí něco tak přímého jako je stolní tenis.

Mario & Sonic at the Olympic Games je tedy dosti tradiční pochoutka jak v rámci sportovních her, tak co se platformy Nintenda DS týče. Rychlé mačkání kláves či mávání s myší nebo joystickem nahradilo mávání se stylusem a zapocené borce všemi oblíbené (nebo taky už dost nenáviděné) herní postavičky známých hrdinů a celé je to zabaleno a podáváno vskutku v hravém, dalo by se pomocí dnes oblíbeného slova říci přímo casual stylu. A právě ve své hravosti a nezávaznosti, kterou podporuje ono velké množství chodů, způsobů jak jednotlivé sporty hrát, je tato chuťovka dobrá. Těch několik nedokonalostí, jako je příliš časté ukládání dat nebo podivný výběr disciplín pro lokální multiplayer, rozhodně zájemcům o tuto hru vadit nebude a ti, co se o tento typ lahůdek nezajímají, se nebudou zajímat ani o pihy na jejich kráse.

Mario & Sonic at the Olympic Games
Nintendo DS
Wii Wii

Verdikt

Klasická sbírka sportovních her kde sport je surovinou a známé herní postavičky kořením a dohromady tvoří chutný pokrm, který má mnoho chodů a dá se jíst po malých soustech.

Co se nám líbí a nelíbí?

Slušná grafická laťka, kterou hra drží ve všech disciplínách, Různorodost sportů a jejich krátká přesto zábavná hratelnost, příjemné detaily typu rozpleskávání publika
Zvuková stránka věci mohla být lepší, neustálé a v menu všudypřítomné ukládání hráčova postupu, i když jsou sporty jiné, ovládají se často dost stejně, postaviček je na výběr hromada, ale kromě rychlosti mají všechny vlastnosti prakticky stejné
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz