Hrej.cz Life is Strange 2 Recenze

Life is Strange 2

david-plechacek
David Plecháček
4. 12. 2019 09:00 2 Sdílej:
Reklama
Reklama

Hodnotit po dohraní druhé Life is Strange je nesmírně komplikované. Vytvořit rozbor jednotlivých epizod v epizodické hře je přeci jen snazší, ostatně pokud by někdo hru sledoval pravidelně, udělal by si názor a viděl by, jak se v průběhu času vyvíjí. Příběh bratrů Seana a Daniela se samozřejmě vyvíjel též, ale úplně jiným směrem a tempem, než jak tomu bylo u Maxine a Chloe. Oba dva příběhy sdílejí určitý zájem o nadpřirozeno, ale tím jejich podobnost po necelých patnácti hodinách hry končí. Life is Strange 2 je v tomto ohledu úplně jinou hrou s diametrálně odlišným rozuzlením, což někoho potěší, jiný ale pocítí určité rozčarování.

NÁVRAT DO ARCADIA BAY

Příběh sympatických mladých slečen Max a Chloe měl několik rovin. Ačkoliv se nejčastěji v jejich případě hovoří o určitých schopnostech první jmenované a jejích následcích, neméně důležitou (a v určitém bodě naprosto klíčovou) linkou byla i ona detektivní zápletka, která se snažila rozklíčovat, co se to v Arcadia Bay vlastně děje, kam zmizela Rachel Amberová a kdo za to vlastně může. Pokud jste původní hru z roku 2015 hráli, jistě víte, že poměrně rychle roztáčí svá soukolí a staví hráče hned před několik otázek, mezi které patří i to, co znamená temná vize s blížící se bouří, která má potenciál malé městečko na severozápadě Spojených států zničit.

Kouzlo Life is Strange 2 spočívá v tom, že žádné dobrodružství se neobejde bez problémů a vy jste tak svědky toho, jak se jim lepí smůla na paty čím dál víc, a čím víc excesů za sebou oba nechávají, tím větší je tíha okamžiku a napětí, jak to celé dopadne.

Drobnou rekapitulaci máme za sebou. Z mého pohledu je ale při hodnocení Life is Strange 2 klíčová, aby bylo hned na první pohled jasné, jak se druhý díl od toho prvního liší. Jestliže v případě prvního dílu mluvíme o městečku Arcadia Bay a o několika příbězích, které se v něm odehrávají, Life is Strange 2 působí mnohem plošším dojmem. Pokud bych měl nastínit příběh, již od první epizody víte, že nešťastnou náhodou příslušník policejního sboru zastřelil otce hispánské bratrské dvojice, přičemž mladší Daniel pod návalem emocí a vzteku objevil své schopnosti a nevědomky důstojníka též zabil. Starší Sean, vědom si toho, co by to pro oba bez matky, která je opustila, znamenalo, se rozhodl popadnout Daniela a z místa činu utéct. Utéct do Puerto Lobos v Mexiku, rodiště zastřeleného táty.

LGBT



Označení LGBT je označení pro lesby, gaye, bisexuály a transgender. V tradičních médiích, ať už jde o televizní a filmovou produkci nebo knížky, je tato tématika v posledních letech čím dál populárnější. Ve videohrách slouží za průkopníka Life is Strange, přičemž druhý díl jde ještě dál. Kromě jiného zde můžete vyjádřit své názory či spontánně v dialozích odhalit, jaké jste sami orientace.

Na tomto místě si můžete klást otázku, co dál. Incident v Seattlu slouží jako hybný bod příběhu, za nímž se bude skrývat víc a dost možná se budete pídit po tom, kde Daniel ke schopnostem přišel a jaké budou mít následky na další události. Pokud jste dohráli původní Life is Strange, jistě víte, kam mé otázky směřují. Samozřejmě v tomto bodě nemohu hovořit ani v náznacích o koncích, které jsou možné, řeknu ale, že prakticky po celou dobu jde o to dostat se za hranice Spojených států. Nic víc, nic míň. Právě plochost příběhu je největším rozdílem oproti první hře. Ta se navíc snažila být kompaktní, celistvá, navazovala na sebe a chtěla po hráčích, aby tam, kde minule skončili, na události plynule navázali. V případě LiS2 je ale navazování volnější, a i když si za sebou samozřejmě Sean s Danielem vezou činy z minulosti, každá epizoda působí svébytným dojmem a spíše představuje dílčí překážky, se kterými se musí oba vypořádat, než dojdou do svého cíle, ať už má být jakýkoliv.

SNĚHOVÁ KOULE

Že se hra odehrává ve stejném světě po událostech s Maxine a Chloe naznačuje i otázka hry z úvodu, zda-li jste původní hru hráli a pro jakou volbu jste se rozhodli. Drobných pojítek je několik. Ostatně kolem Arcadia Bay Sean s Danielem dokonce projdou, ještě v době, kdy za sebou mají jen neblahý škraloup z úvodu. Postupně jich ale bude přibývat. Kouzlo Life is Strange 2 spočívá v tom, že žádné dobrodružství se neobejde bez problémů a vy jste tak svědky toho, jak se jim lepí smůla na paty čím dál víc, a čím víc excesů za sebou oba nechávají, tím větší je tíha okamžiku a napětí, jak to celé dopadne. Ačkoliv si myslím, že tento fakt může být v jistém smyslu výhodou, z jiného úhlu jde o problém a obrovskou nevýhodu – první troufám si říct polovina hry totiž není příliš zábavná. Celá první, v podstatě i celá druhá epizoda slouží stále jako rozjezdová dráha a ukázka, jakým směrem se budou kroky bratrů ubírat.

Tím největším hybatelem je ale od začátku vzájemný vztah mladistvé dvojice. Sean, jehož přímo ovládáte, se snaží být od začátku racionální, přibližně desetiletý Daniel je ale mnohem hravější a nerozvážnější. Sean oproti tomu prochází pubertou, takže ani jeho chování není vždy „dospělé“ a za dané okolnosti správné. Důležité nicméně je, že se vzájemný vztah formujete po celou dobu. Pokud jsem u nástinu druhé sezóny mluvil právě o dynamice jejich interakce, ta zůstane oběma vlastní až do konce hry. Vývojáři z Dontnodu opět dokázali, že pokud něco ovládají, tak je to vykreslení lidských povah, a to především u hlavních hrdinů. Pravdou však také je, že u některých situací i s dospělými a racionálně smýšlejícími osobami se vám občas zvedne obočí. Zatímco Max svou schopnost před okolím schovávala, tak zde čím dál se v příběhu dostanete, tím více lidí bude o Danielově síle vědět, přičemž jednání některých dává příběhu uvěřitelnost a také zápletku, avšak jednání druhých tak trochu naznačuje, že tento fantaskní fakt přijali jako by se nechumelilo, čemuž se moc věřit nedá.

ZA TROCHU LÁSKY ŠEL BYCH SVĚTA KRAJ

Jak už zaznělo, čeká vás dlouhá cesta ze severu Spojených států až na samotný jih. Nikde nezůstanete moc dlouho, takže budete střídat prostředí jako na běžícím páse. Zároveň vám cesta zabere dost dlouhou dobu, takže i v tom se druhá sezóna výrazně liší. To, co jste minule absolvovali v necelém týdnu, vám teď trvá déle než čtvrt roku. Seattle opouštíte na podzim, zimu přečkáte v Oregonu ve vesničce Beaver Creek, poté se vydáte do odlehlých lesů Kalifornie, jaro strávíte ve vyprahlých pouštích Nevady a užijete si krásné scenérie Arizony. Tam, kde se Life is Strange s Max a Chloe snažilo být v určitém slova smyslu blízké nám všem, protože se obě potýkaly i se všedními problémy jako je šikana, tam Sean a Daniel zažívají nám spíše vzdálené příběhy, tedy pokud nemáte vlastní zkušenosti z kempu tuláků pracujících na ilegální farmě nebo s nějakou náboženskou sektou. Nedá se ale říct, že by celá pouť byla neuvěřitelná. Jen se možná i díky tomu těžko do role obou vžívá a vy tak spíše sledujete film s tím, že se snažíte vdechnout hrdinům nějaké charakteristické a věkově vhodné rysy, než abyste se do jejich role vyloženě vcítili.

SOUNDTRACK



Jestli se něco autorům opět stejně jako v prvním LiS povedlo, je to výběr písniček, které dokreslují celkovou atmosféru. Z některých, byť jich není mnoho, skoro až mrazí, jmenovitě skladba Meaning od skupiny Cascadeur v její chorálové verzi je fenomenální. Kromě ní se můžete těšit třeba na Natalie od Milk & Bone, případně na staré známé On Melancholy Hill od Gorillaz. Z vizuální stránky vám ale naopak čelist nespadne, ta zůstala zamrzlá v době před čtyřmi lety.

Ostatně tomu příliš nepomáhá ani minimum hratelnosti. V některých momentech spíše Life is Strange 2 připomíná konverzační drama než hru jako takovou, a když už se některé „herní“ pasáže objeví, jsou spíše otravné. A co si budeme povídat, fakt, že Sean, za něhož hrajete, žádné schopnosti nemá, tomu také nepomáhá. Toto rozhodnutí ale má svou logiku a na vašem přístupu a tomu, jak se s tím popasujete, záleží i závěr, který prožijete. Během celého průchodu zažijete hned několik momentů, kdy musíte volit mezi variantou A nebo B, a i když se příběh na první pohled nijak zvlášť nezmění, na vašich volbách záleží, protože mění „něco“ v pozadí. Něco, co záměrně nechci konkretizovat. Sice i na samotném konci vás jedna taková volba čeká, ale dost možná neskončí podle vašich představ, protože tomu zkrátka vaše předchozí činy neodpovídají. Víc už ale neřeknu. Možná jen prozradím, že závěr mohl být zpracovaný přeci jen trochu lépe, katarze přijde moc brzy a z nenadání. Vaše sněhová koule prohřešků z minula vás prostě v určitý okamžik mine a spolu s sebou vezme i budované napětí... a je konec. Dozvuk první epizody byl ale mnohem delší, a i když kritici namítnou, že prakticky na čemkoliv před tím nezáleželo, byl dle mého ve výsledku lepší a trvalejší. Sledovat závěrečné momenty před čtyřmi lety bylo v tu chvíli mnohem tíživější, stejně jako rozhodnutí, které jim předcházelo.

SLOVO ZÁVĚREM

Life is Strange je ve svém konceptu jednoduchou hrou, která vás spíše nutí sledovat příběh než aktivně hrát. Po herní stránce v podstatě propadá. S příběhem jako takovým je to složitější. Lámal jsem si hlavu s tím, jak ho hodnotit, a myslím, že opět půjdu trochu proti proudu a že si Dontnod možná zaslouží dostat trochu přes prsty, což se ode mě nestane. Ale i když jsem se místy do hry nutil a zdaleka ne vždy šlo tak, jak bych si představoval, nakonec si člověk stejně rekapituluje, co zažil, a možná že až zpětně teprve ocení, jakou cestu oba chlapci vlastně ušli. Co prožili. Jak se sami změnili. A především, v čem spočívala síla hry. Ta už od prvních chvil spočívá ve vzájemném vztahu, a pokud Dontnod chtěl vykreslit tohle, dařilo se mu to až do konce a zpětně ji oceníte ještě víc.

Kladl jsem si otázku, jak vlastně kdo pozná dobrou hru a co by mu měla dát. První Life is Strange mi dalo hromadu prostoru k přemýšlení a poměrně dlouho rezonující myšlenky, ke kterým jsem se vracel i za několik dní. Life is Strange 2 jsem dohrál včera v noci a ještě dlouho se mi v hlavě honily myšlenky a o celé cestě a následném konci jsem přemýšlel ještě dlouhé desítky minut, než jsem konečně usnul. A stejný v určitém smyslu tísnivý pocit jsem měl znovu prakticky hned po probuzení. Asi chápete, že Life is Strange – to pravé Life is Strange – bude pořád jen jedno, to první, které bylo geniální a silné zároveň. A překonat nastavenou laťku bude enormně obtížné. Life is Strange 2 místy působí, jakoby se z vývojářů stalo Telltale, jenže i když se základ nemění, i Life is Strange 2 dokáže být výjimečně silné v kramflecích a většinu titulů dnes již neexistujícího studia strká do kapsy. Jen zkrátka nepřekračuje vlastní stín a stoprocentně se najde skupina hráčů, která bude výrazně zklamanější, než jsem nakonec já. Skupina, která by možná namítla, že dvojka by vlastně vůbec vzniknout nemusela a Dontnod by udělal lépe. Na druhou stranu, i LiS2 skvěle dokazuje, jak někdy život dokáže být vrtkavý a svým způsobem vlastně podivný. A o to přeci jde.

Life is Strange 2
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Life is Strange 2 je úplně jiný příběh s úplně jinak vystavěnou strukturou. Ten zdaleka ne každému sedne, ale i přes problémy s tempem určitě v každém zase něco zanechá. Kdekdo by ale možná byl přísnější.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz