Hidden Agenda Recenze Hidden Agenda

Hidden Agenda

David Plecháček

David Plecháček

6. 12. 2017 14:50 3
Reklama
Reklama

Until Dawn. Najít vzor recenzované Hidden Agendy je asi to nejjednodušší, co nás na následujících řádcích čeká. Dva roky stará podceňovaná hororová hra jednak pochází od stejného studia Supermassive, ale také se, zjednodušeně řečeno, neliší ani svými mechanismy. Přesto se každá hraje úplně jinak. Může za to nově vznikající platforma PlayLink, jejíž základy bychom možná dokázali elegantně propojit s rokem 2015 a již zmíněným slasherem. Možná je to troufalé tvrdit, ale v určitém ohledu začínáme chápat význam Until Dawn až s přibývajícími roky – možná se sice jedná o striktně singleplayerovou hru, sociální aspekt, ať už sdílený bezprostředně během hraní nebo při každodenním porovnávání dílčích zážitků, nedokázala navodit prakticky žádná z her následujících let, snad s výjimkou Life is Strange, které ale vyšlo v témže roce. Na rozdíl od něj ale bylo Until Dawn mnohem akčnější a z mnoha důvodů tíživější, a tudíž pro hraní v párech ještě vhodnější. Není naším úkolem spekulovat, zda to byl od počátku záměr či nikoliv, Sony si ale potenciál minimálně zpětně uvědomilo a vycítilo příležitost a vytyčilo si novou strategii, kterou oficiálně posvětilo PlayLinkem. Jeho ovoce začínáme sklízet dnes.

To z mého pohledu nejdůležitější na celém zážitku je právě akčnost a zároveň tíživost nastalých situací, po nichž (nebo lépe řečeno v jejichž rámci) jsou hráči nuceni rychle rozhodovat o klíčových událostech na obrazovce a kolikrát i o otázkách života a smrti. PlayLink se ale to samé pokouší převést na větší skupinu až šesti hráčů, kteří mají rozhodovat společně. Jak to celé funguje? Každá hra v programu, Hidden Agendu nevyjímaje, má v obchodech vašich chytrých zařízení svou vlastní dedikovanou aplikaci. K jejímu hraní tudíž nepotřebujete šest gamepadů, potřebujete jen to, co má v dnešním světě prakticky každý – něco chytrého. Poté, co si aplikaci na svůj tablet nebo telefon nainstalujete, vás jednoduchým způsobem spojí do jedné hry, kterou ovládáte tahem po svých dotykových obrazovkách, ale sledujete ji na velké obrazovce. Jednoduché, přitom elegantní. K tomuto účelu musíte být připojeni k jedné internetové síti prostřednictvím Wi-Fi. Pokud máte konzoli připojenou k internetu kabelem a ve vašem dosahu není bezdrátová síť, konzole dokáže vytvořit tzv. hotspot a internet nasdílet. A pak můžete začít rozhodovat.

REBECCA A FELICITY

Hidden Agenda má pro PlayLink na míru šitou zápletku. Hra sleduje osudy vyšetřovatelky Rebeccy Marneyové a státní návladní Felicity Gravesové, které se snaží objasnit případ sériového vraha Trappera. Místní policie – včele s Marneyovou – Trappera chytí a odsoudí k trestu smrti, Felicity ale o správnosti obvinění pochybuje a před vykonáním rozsudku by ráda případ přešetřila. A tak možná přesvědčí soudce Vanstonea, aby Jonathana Finna-Trappera uvolnil z vazby a on se mohl v doprovodu Marneyové a Gravesové možná očistit. Možná Flinnovi uvěříte, možná také ne. Těchto proměnných možná bude přibývat exponenciální řadou, čím dále se v příběhu budete dostávat. Hidden Agenda se slušně větví a nabízí řadu změn ve chvíli, kdy se do ní pustíte znovu. Tento předpoklad má ale několik trhlin, které si je potřeba před nákupem uvědomit. Předně, například několikrát zmiňované Until Dawn dokázalo být rozmanité i co do šíře, i co do délky – jenže Hidden Agenda délku nezvládá. Celou hru rozdělenou do tří aktů projdete za delší dvě hodiny.

Koukali byste znovu na film, který jste viděli, jenom proto, abyste viděli ten pravý konec?
HEZKY ČESKY

To, že je PlayLink něco výjimečného, dokládá i podpora, jaké se jí ze stany Sony dostalo. Novinka, stejně jako všechny hry ve službě, je kompletně lokalizovaná do češtiny, a to včetně dabingu. Dabing sice nepatří mezi ty nejlepší, ale je naprosto dostačující a rozhodně se může jednat o prvek, který by vás mohl přesvědčit o koupi.

Od začátku je titul konstruovaný tak, abyste jej prošli během jednoho odpoledne, kdy se ideálně sejdete před obrazovku ve větším počtu s vašimi přáteli. Problém nastává ve chvíli, kdy jedna slepá větev příběhu skončí dříve, než skončí celá hra. Skončí, a vy nejste uspokojení z vlastní práce, nevíte, jak příběh vlastně vyvrcholí, skončí vaším neúspěchem a abyste jej docenili v plném rozsahu, musíte si jej zahrát znovu. To, co by normálně nebyl žádný problém, je v případě Agendy nežádané. Modelová situace: máte návštěvu, bavíte se o filmu, a po chvilce se rozhodnete, že se na něj společně podíváte. Neúspěšně vyřešený případ Marneyové a Gravesové v tu chvíli vyzní stejně, jako když film ve třech čtvrtinách vypnete. Vy možná tušíte, jak to celé je, tušíte, kam se příběh odvíjí, ale také víte, že by měl následovat nějaký zvrat, který změní status quo na obrazovce. Šířka Agendy vás v tu chvíli nezachrání a chtě nechtě budete značnou část procházet znovu. Koukali byste znovu na film, který jste viděli, jenom proto, abyste viděli ten pravý konec?

S VELKOU MOCÍ PŘICHÁZÍ VELKÁ ZODPOVĚDNOST

Není to ten jediný problém, který s celým konceptem mám. Problém celého PlayLinku spočívá i v zodpovědnosti za události ve hře. Zpět k Until Dawn – představte si, že o osudu všech osmi hlavních hrdinů rozhoduje větší počet lidí. Že ve správnou chvíli musí všichni vykonat nějaký úkol, že se v nějakou chvíli všichni nesmí hnout… ředí se tím zážitek. Pokud jeden člověk drží ovladač v ruce a ubíhá čas na nějakou reakci, musí se v první řadě rozhodnout on sám. Není čas čekat na reakci ostatních, na nějaké hlasování, ten, kdo hru v tu chvíli ovládá, ten rozhoduje a jeho rozhodnutí jdou na jeho hlavu. Zodpovědnost je povinnost, je to úděl každého, kdo v tu chvíli ovládá hru. Hidden Agenda ale tento koncept mění a stejně jako ostatní hry podobného ražení mění zodpovědnost spíše na výsadu a privilegium. Kdokoliv, kdo má alespoň jeden žeton, jej může využít a následně rozhoduje jen on sám. Využije tak svou výsadu jednou a na jednu volbu se neomezen ostatními chopí otěží. Jestli je to dobře nebo ne necháme na vás, podle svého názoru to ale hře ve výsledku škodí. Nebo jí to není k užitku. Kromě žetonu, kterých je ve hře relativní dostatek, je ještě možné zodpovědnost na někoho předat. Hidden Agenda se vás bude několikrát ptát, kdo je nejzodpovědnější, kdo se nejracionálněji rozhoduje nebo kdo zachovává chladnou hlavu i v krizových situací, a samotná skupina rozhodne, kdo daná kritéria nejvíce splňuje – ten poté ve vybranou chvíli rozhoduje o osudu celé hry. Podobných momentů by alespoň v novince od Supermassive mohlo být víc.

Těžko soudit, kde přesně hledat rozdíly mezi Hidden Agendou a dalšími hrami, které se snaží sociální koncept řešit tradičním způsobem. Odpověď je přitom tak jednoduchá. Je zkrátka rozdíl být filmovou hrou a herním filmem. Hry by měly zůstat hrami, filmy filmy – každopádně když už někteří chtějí tyto světy kombinovat, měly by zachovávat určitá pravidla a logiku. Pokud bude Hidden Agenda herním filmem, měla by tomu přizpůsobit i zážitek, který nabízí (a ideálně nabídnout něco navíc). Pokud se to dalším hrám od Supermassive podaří, nebude si nač stěžovat. Po grafické stránce se sice nejedná o skvost, čas od času hra vypadá neostře a možná vás bude stejně jako mě občas trápit zajímavá chyba v podobě několika bílých nepatřičných pixelů v určitých scénách, ale opět se o ní dá říct, že neurazí. A to stačí. Herecké výkony Felicity a Becky jsou přesvědčivé, zvláštní pochvalu si ale vyslouží sám obviněný a odsouzený vrah Finn. Jeho postava je výborná a nahání hrůzu i obdiv zároveň.

Samozřejmě platí, že čím více lidí se zapojí, tím lépe. A to může být alfou a omegou toho, zda je novinka pro vás či nikoliv.

Pokud vám přijde, že toho hra kromě příběhu ověnčeného motýlími křídly moc nenabízí, mají autoři poslední věc, která by vás snad mohla přesvědčit. Je-li vaše skupina akčnější a aktivnější, může si mimo příběh zahrát i kompetitivní režim, který dal celé hře jméno. V něm dostávají jednotliví hráči skrytou agendu, roli a úkol, které musí následně splnit, aniž by je kdokoliv ze spoluhráčů odhalil. Pokud se někomu bude dařit, bude odměněn bodovým ziskem, a ten s největším počtem bodů vyhrává. Úkoly ale nejsou svázané striktně s děním na obrazovce, nýbrž vyžadují i interakci s ostatními. Musíte tak trochu blufovat, posouvat děj jiným směrem i za pomoci vlastních slov a toho, že „protihráče“ doslova překecáte a vštípíte mu vlastní pravdu, aniž by to on sám poznal. I zde samozřejmě platí, že čím více lidí se zapojí, tím lépe. A to může být alfou a omegou toho, zda je novinka pro vás či nikoliv. Škoda, že si hru nemůžete zahrát například s využitím Share Play, ale místo toho musíte být na stejné sítí. To by totiž eliminovalo alespoň částečně nutnost hrát hru ve více lidech. Příběh si sice projdete i bez nich, často ale bohužel narazíte na viditelné bariéry způsobené nedostatkem hráčů. Jako když ve dvou zvolíte každý jinou odpověď. Na kompetitivní hru ale poté můžete rovnou zapomenout.

Hidden Agenda
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Hidden Agenda je malý titul. Čekat od něj zázraky by bylo naivní i bláznivé, přesto nutně nezklame. Příznivá cenová politika navíc láká k vyzkoušení celého PlayLinku a Hidden Agenda je ideální vstupní branou. Nejde ale bohužel tak do hloubky, a i proto se nemůže s podobnými žánrovými hrami rovnat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz