Hans Christian Andersen: The Ugly Prince Duckling

S princeznami je vždycky nějaká potíž. Buď mají na čele hvězdu, nebo si už od narození píší seznam úkolů, kterým oblaží svého nápadníka. Ten by měl být nejlépe zjev typu socky s roztrhanou a ušmudlanou košilí, ranečkem překypujícím buchtami a rozumem takovým, že by hravě strčil do kapsy celé království i s babkou kořenářkou. Nejčastějším typem problémových princezen jsou ale ty, jež si postaví hlavu a natruc začnou tropit hlouposti. A s jednou takovou se potkáme i v dnes recenzované hře. V pěkně animovaném intru, ze kterého se dozvíte krom úvodní zápletky také váš primární úkol, se totiž setkáme s nástupkyní královského trůnu, která se tak trochu nudí. Pořádně nudí. A jelikož je znuděná až na cimbuří, vydá se prozkoumávat království Dánské na vlastní pěst, ačkoli je celým služebnictvem varována před trolly, kteří mají celkem pifku na nositele modré krve.

Princezna Koloběžka? Ale jděte...

Zatímco na hradě to vře, poddaní nemají o ničem ani tušení a dál žijí své ničím nerušené životy, netušíce, že jejich domovům hrozí ohrožení ze strany trollů a jejich vůdce, který má zálusk na princezninu ruku. Nic netuší ani malý Hans, který se v tu dobu objevuje těsně za branami města. Jednu kapsu má prázdnou, druhou vysypanou a jediné, po čem touží jeho srdce, je stát se váženým občanem, kterého všichni zdraví na potkání. Klasický to příběh o hvězdě zrozené v prachu ulice. A v této chvíli přebíráte kontrolu nad malým budoucím spisovatelem, před nímž se otevírá příběh, který jako by vypadl z ozdobných pohádkových knížek. Běháte od čerta k ďáblu rychleji, než slepička shánějící kapku vody pro nepoučitelného kohoutka a snažíte se plnit rozličné úkoly, za něž dostanete zlaťáky. Jak budete postupně plnit další a další úkoly (a vydělávat čím dál tím víc peněz), budete samozřejmě stoupat ve společenském žebříčku na stále vyšší pozice.

Zapomeňte na ošklivá káčátka

Možná by se mohlo zdát, že náplň hry, která se sestává prakticky pouze z neustálého zlepšování šatstva a sociálního postavení, díky čemuž získáte přístup do dalších částí města, kam mají povolený vstup pouze určité sorty lidí, zachránění princezny a vůbec odvrácení katastrofy, která se žene na město, je trochu málo. Ano, oproti promyšleným adventurám typu Syberie, nebo The Longest Journey se při hraní The Ugly Duckling můžete cítit trochu jako u snědeného krámu. Jenže autoři z Guppyworks ani nezamýšleli, že by mohli udělat opravdovou konkurenci těmto skvostům. Orientace na herní publikum, kterým se v peněžence ještě ani občanka neleskne, je totiž zcela zřejmá. Ať už ze zvoleného tématu, které možná nesedne úplně každému, nebo z odkazů na téměř všechny Andersenovy pohádky (namátkou třeba Malá mořská víla), či z grafického zpracování. To je jednou z hlavních devíz hry, protože dává atmosféře opravdu ten pravý pohádkový nádech, kdy místo starého mlýna vidíte v pozadí mlejn, tlouštík je opravdu tlustý od hlavy až k patě a obličeje postaviček vypadají totálně nerealisticky, zato mají své osobité kouzlo. Je zkrátka vidět, že grafici své práci opravdu rozumějí a práce na The Ugly Duckling pro ně musela být spíše potěšením, než rutinou.

Rovněž v nahrávacím studiu muselo být veselo, protože takhle skvěle namluvenou hru jsem snad ještě neslyšel. Dialogy, které jsou sice ve své podstatě totálně triviální, opravdu stojí za to. Sem tam jsem se dokonce přistihnul, že s nějakou postavou mluvím klidně i pětkrát za sebou (slýchaje samozřejmě stále to samé) jen proto, abych si znovu poslechl krásnou výslovnost. Hudba také rozhodně nedělá ostudu. Střídají se různé motivy, které pěkně korespondují s akcí, odehrávající se na monitoru. Tu doplňují také zvuky typu „stojím u kováře a slyším jak kovář vevnitř bouchá do kovadliny“ a podobně. Je to sice detail, ale na druhou stranu to opět příjemně dotváří celkovou atmosféru města, které právě díky takovýmto detailům není pouhou plackou, přes kterou jste nuceni šlapat, ale opravdu živým organismem, který slyšíte na každém rohu a to pěkně hlasitě.

Našli moji rádcové, našli? Nenašli, bohužel.

Bohužel i v pohádkách mohou být chyby a Ugly Prince Duckling jich neobsahuje zrovna málo. Hned ta první vás udeří do očí okamžitě po spuštění. Téměř všechny hry za posledních pár let mají vytvořený nějaký svůj ozdobný kurzor, kterým nahrazují klasickou Windows-like šipku. Zde se ale budeme muset spokojit pouze s ní. Nevím proč zrovna tato základní věc zůstala bez povšimnutí, ale každopádně se jedná o hodně rušivý element, kdy například v postranní temné uličce skoro nevidíte na krok a jediné co narušuje tíživou atmosféru je totálně bezduchý kurzor. Další věcí, která kazí požitek je ovládání postavičky. Ačkoli se jedná o adventuru, nestačí pouhé kliknutí na místo, kam chcete aby Hans došel. Musíte držet tlačítko myši zmáčknuté a nedejbože, pokud se na cestě vyskytují nějaké překážky! Hlavní hrdina je totiž suverén a vykračuje si to pouze v rovných přímkách. To vás potom čeká několik marných pokusů o vyproštění mihotajícího se budoucího spisovatele zpoza sudu (mimochodem, stačí do nich kopnout a vypadne zlaťák) a spousta sprostých nadávek na totálně zmršené ovládání.

Ani grafika nezůstala ušetřena různých nedodělků. Jeden příklad za všechny – psal jsem si na papír poznámku o pěkné animaci postaviček (což je fakt, pokud jsou v klidové fázi) a v tu chvíli kolem mně (na obrazovce) prosvištěl dobový policista, aniž by zvedl nohy od země. Kamera také není z nejideálnějších. Jelikož je umístěna vždy na jednom konkrétním místě (podobně jako třeba v sérii Resident Evil), tak se občas stane, že za cenu přílišně efektnosti (zabereme ho z tohohle rohu, aby ty střechy byly pěkně za sebou) ztrácíte orientaci. Po chvíli se motáte z jedné obrazovky do druhé, protože z jedné je východ doleva a z druhé doprava, takže nakonec skončíte tam, odkud jste vyšli. Škoda, nebýt těchto naprosto zbytečných nedodělků, tak by se mohlo jednat o opravdu povedenou adventuru. Potenciál tu, hlavně díky zvolenému tématu a dobrému příběhu rozhodně je. Pokud ale máte nějakého mladšího sourozence ve věku kolem deseti let, který se neustále dožaduje nové potravy pro svůj harddisk, nemusela by být tato adventka špatnou volbou.