Grand Theft Auto: Vice City Stories
Ať už se to někomu líbí, nebo ne, tak je GTA herním fenoménem posledních let. Od prvního trojrozměrného dílu se herní principy víceméně nezměnily, ale přesto každý další díl dokázal ohromit desítkami drobných vylepšení, které nám do široka otevřely ústa a Rockstaru naší peněženku. Že se tvůrci z Rockstaru nebrání dobývání nových území už dokázali svým povedeným Grand Theft Auto Advance. Na to pravé mobilní GTA si však hráči museli ještě pár let počkat. Dočkali se jej až v minulém roce v podobě titulu GTA: Liberty City Stories, jehož úspěch nenechal nikoho na pochybách, že se Rockstaři pustí, s vervou sobě vlastní, do dalšího mobilního GTA.
GTA na osmdesátou
Stejně první PSPčkové GTA, je i Vice City Stories na první pohled jen port veleúspěšného bratránka z PS2. Stačí však chvilka hraní a je jasné, že tomu tak není, protože VCS je mnohem víc, než jen obsahově upravený port. Kdyby hra vyšla na PS2, nikdo by se nebál označit jí za datadisk. PSP je ale handheld a tak se na něm i staré dobré GTA hraje trochu jinak. Nerad bych byl nucen psát jestli lépe, či hůře. Kromě toho, že má PSP oproti PS2 jisté indispozice, by šlo o srovnávání hrušek s jablky. Srovnávat PS2 a PSP tituly v GTA sérii by bylo jednoduše nefér. Když už jsme to ale nakousli, pusťme se do odkrytí jediného temnějšího místa hry.
Každá mince má dvě strany
Prvním menším neduhem je framerate, s níž měla problémy i GTA: LCS. Pokud vám to hodně vadilo, tak ani VCS pro vás nebude to pravé ořechové. Hra se od začátku do konce hýbe velice slušně, ale mírným výkyvům frameratu se čas od času nevyhne. Pokud jste hráli LCS tak vězte, že je GTA: VCS výrazně optimalizovanější a o žádné "slide-show", jako v případě Midnight Clubu 3, nemůže být ani řeč. Horší je to s doskakováním objektů a textur. Dopravních prostředků je ve hře spousta a občas narazíte (rozuměj ukradnete) i na docela rychlé kousky. Když to pořádně rozjedete a navíc si to namíříte někam, kde vás hra zrovna nechce mít, tak se může stát, že to ve stodvaceti naperete do zdi, která se jednoduše nestačila vykreslit. Budiž autorům ke cti, že se mi to při hraní stalo jen jednou jedinkrát. Posledním malým neduhem je ovládání. Druhý analog PSP nemá a tak je rozhlížení po okolí a míření mírně nepohodlnou záležitostí, alespoň ze začátku.
Město jak na dlani
Ze začátku se mu však do něčeho podobného vůbec nechce. Je totiž v armádě a snaží se poctivě vydělat peníze na léky pro svého nemocného bratra. První nabídka na to, jak si nekalým způsobem vydělat menší balík peněz ho dokonce zaskočí. Vic však svůj ostych překoná a nakonec svému velícímu důstojníkovi s prodejem armádních zbraní na černý trh pomůže. Pak už to jde ráz naráz a Vic si postupně vybuduje docela solidní pověst zkušeného zločince, byť se to jemu samotnému zrovna moc nelíbí, nebo se tak alespoň tváří.
Novoty
Navzdory tomu, že je GTA: VCS hned na první pohled opakem překypující originality, tak se v průběhu hraní ukáže, že si tvůrci z Rockstar Leeds na implementaci několika novinek čas přeci jenom našli. Konečně se tak dostanete k letadlům a vrtulníkům bez pomoci cheatovacích zařízení. Herní engine byl od posledně také upraven a bez požítí tak zvládne všechny vaše akrobatické kousky. Úplnou novinkou v rámci celé GTA série jsou vodní skútry, pro něž je dokonce k dispozici speciální dráha. Je to sice maličkost, ale rozhodně potěší. Nechybí ani možnost brát obyčejné obyvatele Vice City za rukojmí a asi nejvíce vás potěší možnost vybudovat si vlastní zločinecké impérium, které kromě jiného zajišťuje přístup k bonusovým misím a slouží k rýžování tolik potřebných dolarů. Když k tomu všemu připočteme povedený multiplayer (sdílený multiplayer s využitím jedné originálky se bohužel nekoná), tak nám se z GTA: Vice City Stories vyloupne titul, který by si majitelé Sony PSP neměli nechat ujít.
Verdikt
Hra, která svou rozlohou, obsahem i zpracováním strčí do kapsy většinu ostatních titulů pro PSP. Pro fanoušky GTA série absolutní nutnost.