Hrej.cz Fire Emblem: Three Houses Recenze

Fire Emblem: Three Houses

vojta-drevikovsky
Vojta Dřevíkovský
25. 7. 2019 14:00 5 Sdílej:
Reklama
Reklama

Ale že se to máme, my milovníci taktických RPG. Na nedostatek her z našeho oblíbeného žánru si rozhodně stěžovat nemůžeme. Jen namátkou - vloni jsme dostali návykový Into the Breach, strhující finále výpravné Banner Sagy či povedený Mutant Year Zero a letos zase půvabný Wargroove. A našly by se i další tituly (klidně se o další tipy podělte v komentářích), nicméně doufám, že už je všechny máte dohrané, protože Nintendo přichází se svojí další letní nákládačkou v podobě Fire Emblem: Three Houses. A i přestože jsou právě prázdniny, tuhle letní školu si nechcete nechat ujít.

NOVÁČKOVÉ VÍTÁNI

Fire Emblem: Three Houses je stejně jako její předchůdci postavená na taktických tahových bitvách, ve kterých ovládáte svoji armádu hrdinů, z nichž každý má jistou roli. Lučištníci ostřelují z dálky, sekerníci rubají na blízko, rytíři na koních rychle přepadávají vzdálené jednotky, jezdci na pegasech a dracích létají po okolí a mágové léčí a hážou ohnivé koule. Prostě jako za starého dobrého (pseudo)středověku. Navrch toho se ale Three Houses ještě trochu inspirovalo sériemi Persona, Princess Maker nebo Sestra v akci a kromě válčení tak budete chodit do internátní školy, vyučovat studenty v umění boje a vést je k tomu nejen být lepšími válečníky, ale také lepšími lidmi!

Výběr třídy je pro hru naprosto zásadní, neboť svým vedením ovlivníte životy svých svěřenců v příběhu plném politických intrik.

Three Houses není tradiční pokračování mnohaleté ságy, ale podobně jako například v případě série Final Fantasy představuje nový svět a nové postavy s pravidly pro svoji sérii typickými. Nemusíte tedy o Fire Emblemu vědět nic; Three Houses si užijete i jako úplný nováček.

PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN

Příběh nás zavádí do země Fódlan, která na první pohled připomíná středověkou Evropu, ale přítomnost čár, kouzel a příšer naznačuje, že se vývojáři inspirovali nejen historií, ale i mytologií a legendami. Jako mladý třídní profesor (či profesorka) v klášteře Garreg Mach dostanete hned zpočátku na starost třídu plnou teenagerů, kteří se zde učí být rytíři a vojevůdci. Třídy jsou na výběr rovnou tři a odpovídají rozdělení Fódlanu do tří teritorií. Ve třídě Black Eagles najdete hlavně šlechtičny specializují na magii z Adrestiánského císařství, v Blue Lion jsou zase převážně chlapci z aristokratických i prostých rodin z království Faerghus a třídu Golden Deer tvoří mix převážně potomků obchodníků z Leicesterské aliance.

Výběr třídy je pro hru naprosto zásadní, neboť svým vedením ovlivníte životy svých svěřenců v příběhu plném politických intrik, dlouholetých křivd, otázek povinnosti panovníků a cti rytířů, i nečekaných zrad. Škoda, že tak zásadní volba v prvních minutách hry je bez informovanosti založená jen na tom, jestli chcete třídu plnou waifus nebo husbandos. Ano, po vzoru Persony můžete se svými studenty ve hře prohlubovat vztah, odkrývat jejich osobnosti a konverzovat s nimi nad šálkem čaje a když všechno půjde dobře, může vás na samotném konci čekat společná budoucnost.

ZAHRAJ TO ZNOVU, SAME

Ale to zbytečně předbíhám. Než se totiž na konec dostanete, uplyne něco přes 30 hodin podle toho, jak moc se budete věnovat vedlejším aktivitám a nepovinným questům. I tak budete mít odkrytý jen jeden z pohledů na události ve Fódlanu. Three Houses nevypráví tři paralelní příběhy, ale spíše jak by se od jednoho bodu v čase odvíjely osudy mladých státníků, když by po jejich boku stál milovaný profesor (či profesorka). Jinými slovy, odehrát jen jeden průchod znamená poznat jen jeden příběh, který FE:TH vypráví. A zahrát si Three Houses jen jednou by byla škoda, neboť jeho příběh je správně japonsky melodramatický, místy skutečně strhující a musím přiznat, že mě překvapilo, jak celkově vyprávění tíhne spíš k tragédii a jak skoupé je na odlehčující chvíle.

Povinná permadeath je sice už minulostí, ale stejně bych vám při hraní radil si ji zapnout, aby vaše počínání v bojích mělo ty správné grády.

Ono to ale dává smysl. Pochmurnost k sérii Fire Emblem sedí třeba i díky jejímu tradičnímu a poměrně krutému pravidlu, že jednotka v boji ztracená je ztracená nadobro. Povinná permadeath je sice už minulostí, ale stejně bych vám při hraní radil si ji zapnout, aby vaše počínání v bojích mělo ty správné grády. I tak se nemusíte moc bát, neboť hra vám poměrně benevolentně umožňuje párkrát za bitvu vrátit čas o kolik chcete akcí zpět a v nejhorším případě máte vždy předbitevní autosave. Když chcete, FE:TH umí být hardcore, ale jak jsem už psal, hru si užijete i jako úplný nováček.

KLASIKA NIKOHO NEURAZÍ

Možná i proto se s přestupem na Switch vývojáři nepustili do žádných čachrů v rámci bojového systému, který trochu na škodu z žánrového standardu nijak nevybočuje. Tahové bitvy na čtvercových bojištích spočívají v pozicování vašich jednotek těsně mimo dosah nepřátel a jejich následné co nejrychlejší a nejefektivnější likvidaci. Jednotky se dělí do mnoha tříd, které vycházejí z jejich schopnosti zacházet s danou zbraňovou třídou a dávají jim speciální útoky a dovednosti. Rychlí zlodějové tak většinou zaútočí dvakrát a umí otevřít bedny a zamčené dveře bez nutnosti hledat klíč, paladinové zase z hřbetů koní bodají kopím a umí se po útoku opět stáhnout. Každá třída má ale i nějaké slabiny vůči určitým zbraním, a tak do létacích jednotek budete chtít střílet šípy a na jízdu kopím. Často se na mapách nachází různé lesy nebo křoviny, do kterých se dá schovat a výměnou za postih v pohybu zase získáte bonus k obraně a přežijete tak posun ke vzdáleným lučištníkům.

Ale nebojte, že by se ze soubojů stal tahový ekvivalent auto-chess. S každou jednotkou máte několik způsobů, jak zaútočit a každý se hodí do jiných situací. Základní útok lze provést s kteroukoliv zbraní v inventáři hrdiny, takže nic vám nebrání kombinovat třeba kladivo proti obrněncům se stříbrným mečem proti magickým nepřátelům. Combat Arts jsou speciální útoky vycházející z osvojení znalosti zacházení se zbraní. Nakonec můžete ke každému hrdinovi přiřadit batalión, který mu nejen zvedá statistiky a leveluje s ním, ale také propůjčuje specifický útok, který může zasáhnout více jednotek v řadě nebo v oblasti či dokonce s nimi posunout po bitevním plánu. Zbraně se ale při používání opotřebovávají a Combat Arts v tomto degradují jejich životnost ještě více, a proto je dobré mezi bitvami zajít ke kováři, u kterého lze výbavu opravit a dokonce i upgradovat. To samé platí i o bataliónech, o jejichž bonusy během bitvy nebudete chtít přijít, takže si je nezapomeňte pravidelně u žoldáků doplňovat.

ŠKOLA ZLOMENÝCH MEČŮ A SRDCÍ

Možná vám mezi taktickými bitvami a školními škamnami chybí nějaká spojka, ale ono stačí znovu pronést zaklínadlo Persona, a modří už vědí, jak asi funguje souhra obou herních plánů. Ve škole své studenty učíte a prohlubujete s nimi vztahy při společných obědech, schůzkami nad čajem nebo tak, že jim vrátíte ztracený předmět, kterých se válí všude po klášteře tolik, že už je to na vyhlášku o zašití děravých kapes. Na bojišti to zase funguje tak, že kdykoliv hrdinové bojují bok po boku, zlepšuje se jejich vztah. A dobré vztahy jsou pro efektivitu v bitvě klíčové - čím si jsou postavy blíže, tím větší bonusy ke spolupráci v boji mají, což ostatně platí i o vztazích studentů s vaším profesorem, mrk mrk.

Tyto vedlejší příběhy vyprávěné v cutscénách mě často bavily, protože v nich dochází ke střetu postav, na kterých mi během hraní začalo záležet.

Kromě toho ale mají prakticky všichni studenti v rámci třídy (a výjimečně i mimo ní) vzájemnou příběhovou linku, která se po dosažení určité úrovně vztahu odehraje a odkryje aspekty jejich osobnosti a jejich příběhové pozadí. Tyto vedlejší příběhy vyprávěné v cutscénách mě často bavily, protože v nich dochází ke střetu postav, na kterých mi během hraní začalo záležet. Jejich osobnosti jsou zpočátku velmi archetypální, ale až na několik málo výjimek odhalují konverzace se spolužáky a spolubojovníky právě ty šťavnaté kousíčky melodramatu a komplexy, které vaši studentíci dostali od svých rodičů, výchovou nebo vlastními ambicemi. Střety osobností postupně bourají ochranné zdi, které si vaši válečníci postavili a ukazují, že jsou něco víc než jen scénáristovy berličky. Škoda jen, že kvůli nelinearitě těchto vedlejších vyprávění zpočátku několikrát slyšíte ty stejné argumenty, jako například otravný mindrák malé Lysithey, která za každou nabídkou pomoci ublíženě vidí rýpnutí kvůli svému nižšímu věku.

TRABLE S OBTÍŽNOSTÍ

Hra je rozdělená do měsíců, přičemž každý končí důležitou příběhovou misí. Do té doby každý týden svojí třídu vzděláváte v zacházení se zbraněmi dle svého uvážení nebo jejich osobních preferencí. Na úrovni E každý student zvládne máchat leda tak tréninkovým mečem nebo kopím, ale bude-li se v tom zlepšovat, časem zvládne i zacházet i s pokročilejšími a unikátními magickými kousky. Ovládnutí zbraňových tříd je také důležité pro složení certifikačních zkoušek a osvojení si jedné z 40 dostupných profesí. Začátky s kopím mohou tak vést přes kavalíra na koni, paladina až třeba ke svatému rytířovi, který kromě jízdy na koni a kopí perfektně ovládá i léčivou bílou magii. A jelikož každý student má vlastní speciální dovednost a může projít jinou kombinací profesí, ve výsledku můžete skončit se dvěma stejnýma profesema s jinou výbavou dovedností.

Díky variabilitě profesí, jejich dovedností a výbavy jsou souboje i po mnoha hodinách zábavné a FE:TH nabízí i možnosti se vrhnout do nepovinných bitev pro získání vzácnějších odměn a expů pro vaše svěřence. Nicméně, zde jsem narazil na poměrně zásadní problém. Hraní vedlejších misí může díky expům navíc lehce vyústit v OP partičku masomlejnů. Až třikrát mezi každým příběhovým posunem je možné vyrazit plnit nepovinné bitvy bez praktického omezení. Nejedná se o žádný exploit, ale normální hraní připraveného obsahu - sidequestů nebo vedlejších příběhových epizodek věnujících se vašim hrdinům. Za málo rizika a s tučnou odměnou si jejich hraním můžete i nechtěně vylevelovat studenty za hranici doporučeného levelu. Pak se ocitnete v situaci, kdy se ze hry vytratí nutnost taktického plánování, neboť vaši tanci všechno dají na jeden zásah a vy se budete muset aktivně bránit hraní těchto vedlejších příběhů, aby obtížnost hry časem sama doběhla vaše přelevelované hrdiny.

POZOR, SPOILER!

A nedá mi nezmínit ještě jednu věc, která mě na FE:TH mrzí. Týká se příběhu, pro žánr RPG toho snad nejdůležitějšího prvku, ale pohybuje se na hranici spoileru, byť samo Nintendo tuto informaci tak na půl úst vypustilo. Nechci vám ale zbytečně prozradit něco, pokud se snažíte zůstat v blažené nevědomosti, takže pokud si nechcete nic kazit, tak skočte na další odstavec. Snad už jsem napsal dostatek slov, abych byl z obliga a vám ostatním, kteří čtete dál, si rád postěžuju. Není žádným pečlivě střeženým tajemství, že se ve hře ze spolužáků časem stanou nepřátelé a vám jako profesorovi zbydou jen studenti z vybrané třídy. Hra i v omezeném počtu postav nadále pokračuje ve schématu výuky a bitev, nicméně v této části ztrácí tu pěknou vatu mezi příběhovými misemi, která z nebojové části dělala víc než jen odklepávání bonusů k levelování zbraňových tříd. Pryč jsou konverzace s vedlejšími postavami a pryč jsou speciální události, které zdejší svět oživovaly. První část hry totiž nabízí společný obsah, který je mírně modifikován na základě prvotní volby třídy. V druhé části ale jakoby stejné množství vyprávění bylo rozděleno tak, jak se rozdělily cesty tří kolejí. Ano, dává to smysl, neboť zde se příběhy začnou zásadně lišit, ale působí to, jako by bylo individuálním průchodům v druhé části věnováno méně péče. Částečně to vynahradí nástup silnějších nepřátel a záludnějších map, ale po zhruba 20 hodinách hutného dávkování příběhu je povolení vyprávění o to citelnější. Přitom by se stačilo trochu odvázat a třeba představit nové herní mechanismy, které by chybějící obsah vynahradily.

Že Three Houses přivedou k sérii Fire Emblem nové fanoušky nepochybuju; ostatně, mě si hra získala vcelku snadno.

Rozhodně to ale má po dohrání za výsledek chuť se okamžitě pustit do dalšího průchodu s jinou volbou na začátku a podívat se, jak hra vypadá, když hrajete s jinou třídou. K rozehrání od začátku FE:TH svádí možností New Game +, která přináší do začátku nějaké kosmetické i funkční bonusy, ale hlavně si už budete moci třeba lajsnout těžší obtížnost, zapnout onu permadeath a nebo vyzkoušet profesora opačného pohlaví a svádět - tedy doučovat - tak někoho jiného ze své třídy.

KULATÁ S ODŘENÝMA UŠIMA

A nejde úplně říct, že by Fire Emblem: Three Houses byla perfektní hra. Dva nejpalčivější neduhy jsem již zmínil a dá se k nim přidat i překvapivě hrozná navigace v menu (což platí především o správě inventářů vašich jednotek), se kterou jsem zápasil po celou dobu. Na druhou stranu ale lze snadno pochválit, jak skvěle vypadá, jak dobře působí anime filmečky “za odměnu” a že nezvykle nabízí kompletní dabing všech (!) replik, a to jak v angličtině, tak i japonštině pro japanofily mezi námi. Nakonec samozřejmě nejde pominout to nejdůležitější lákadlo - spousta obsahu pro mnoho desítek velmi příjemně strávených hodin.

Že Three Houses přivedou k sérii Fire Emblem nové fanoušky nepochybuju; ostatně, mě si hra získala vcelku snadno. A zároveň si nedokážu představit, jak by musely vypadat předchozí díly, aby dlouholeté fanoušky série FE:TH vyloženě zklamalo. Tak či tak je skvělé, že se premiéra Fire Emblemu na Switchi takhle dobře povedla a kdo je vůči příběhu v RPG hrách shovívavější, uvidí s přimhouřenýma očima, že ta 4 dole je vlastně pěkná kulatá 5 s trochu odřenýma ušima.

Fire Emblem: Three Houses
Nintendo Switch icon Switch

Verdikt

Politické drama a teenagerské melodrama v jednom je skvělá kombinace udržující taktické souboje v jádru Fire Emblem: Three Houses svěží i po desítkách hodin hraní.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz