Far Cry 2

“You think it's tough now... come to Africa.” [M.I.A. feat. Afrikan Boy - Hussel]

Ten nejhnusnější zvuk je rachot túrovaného motoru, v tu chvíli víte, že je zle. Jdou po vás. Rychle za nejbližší strom, pod skálu, kamkoli pryč z dosahu. Nikdo se neptá, přejedou vás nebo zastřelí jako psa. Civilisté odsud dávno utekli, zbyla jen špína, odpadky, vraky aut a prázdné nábojnice. Kdyby to bylo možné, páchnul by monitor po střelném prachu, benzínu, hnilobě. Spálená země. Postrádá jméno, ale tyká si s především s černou Afrikou. Potkáte tu džungli, travou porostlé pláně i rozpálenou poušť. Potkáte tu dvě frakce uprostřed absurdního konfliktu na život a na smrt a žoldáky, profitující ze všudypřítomné nevraživosti. Sami jste jedním z nich, ať už v kůži bývalého izraelského agenta, albánského paragána nebo třeba severoirského teroristy. Vymykáte se zvláštním úkolem: najít a odstranit Šakala, tajemného překupníka zásobujícího levnými zbraněmi obě znepřátelené strany. Z rádia štěkají propagandu jejich lídři a vás brzy po příjezdu složí malárie.

Far Cry 2 se jako celek vzpírá herním konvencím a bylo by proto podivné o ní psát v zavedených herních termínech. Budete v ní cestovat divočinou, ale není to cestovatelská simulace. Budete vyhazovat do povětří skladiště, ale není to čistokrevná akce. Polovinu času strávíte za volantem, ale není to rallye. Far Cry 2 je prostor pro zážitek v pravém smyslu toho slova — a záleží jen na vás, čím přesně ho naplníte. Hned zkraje jsem obdržel úkol zlikvidovat vybavení mezinárodních jednotek vysazených doprostřed pouště. “Tahle válka patří nám, Afričanům,” hřímal předák UFLL a vyplatil mě v diamantech. Z pozdějšího telefonátu jsem se dozvěděl o alternativě: přimět spojku jednotek, aby poslala falešné souřadnice a vehnala jednotky do pasti. Boj v odkryté poušti nebo v uličkách slumu? Pragmatické rozhodování. Na mapě jsem si našel haciendu spojky a zajel se podívat ke křižovatce, ze které se vinula menší cesta směrem k soukromému pozemku. Vystoupil jsem a obešel hlídky pěšinkou na přilehlý kopec, odkud se naskytl ideální pohled na celý pozemek. Napočítal jsem několik stráží kolem haciendy a jednoho odstřelovače na balkonu. Proč dělat zbytečný rámus? Vrátil jsem se zpátky k džípu a znovu chvíli dumal nad mapou. Nakonec beru auto k řece, doplavu k chatrči severně od pozemku, tam nehlučně odpravím její dva obyvatele a počkám uvnitř na noc. Za tmy vyrážím k protějšímu břehu, kde se rozkládá skromný přístav přilehlý k haciendě. Odpálím světlici doprostřed sudů s benzínem a za vzniklého zmatku procházím stranou od hlídek, strání nahoru a konečně dovnitř domu, zatímco dole je oheň (doslova) na střeše a hlídky na sebe halekají popletené rozkazy. Jedny schody, jedna mačeta na krku poděšené spojky. Já tušil, že si budeme rozumět.

Takhle nějak může a nemusí vypadat libovolná mise, kterou ve Far Cry 2 podstoupíte. Náplň se opakuje, ale průběh zůstává na vás. Rozsáhlá mapa skýtá široké spektrum možností hraní na vojáčky a výsledkem jsou dechberoucí akce a přestřelky, o třídu napřed žánrové špičce. Každý výstřel je tu cítit, ať už zasáhne nepřítel vás nebo vy jeho. Život žoldáka si nezadá s řezničinou a vaše postava ani nemrkne, když má popravit svůj cíl. Všechny vraždy, všechny šrámy, všechen svět si osaháte vlastníma rukama. A to si pište, že ty ruce budete mít ke konci umouněné od krve a prachu. 

Umění kompromisu

Ve hře se protínají dvě zdánlivě protichůdné návrhářské filozofie: simulace, jak ji známe z PC, a konzolová zkratka, přístupnost zjednodušením. Co to znamená v praxi? Už jsme si řekli, že spoustu času strávíte v autě (respektive na lodi), na vcelku dlouhých cestách od bodu A do bodu B. Jízdní model se ale netrápí s hloubkou a opravit sebevíc zdemolované vozidlo znamená dojít ke kapotě, zmáčknout tlačítko a chvíli počkat. Podobně ve chvíli, kdy vás nepřátelé prostříleli jako řešeto, prostě sáhnete pro kombinačky, z rány vylovíte osamělou kulku a hned je zase hej. Takový přístup obsahuje podstatně větší špetku "reality", než bývá v žánru běžné, ale nikdy ne na úkor plynulosti akce. Autenticky přežíváte v živoucím prostředí s modelem počasí, šíření ohně i růstu zeleně, ale přežíváte v něm odemykáním bonusů, zajišťováním identických chatrčí k přespání, nakupováním plejády zbraní do centrálních skladů, nabíráním parťáků, kteří si ale existují vlastním životem. Tenhle balanc trefili lidé z montrealského Ubisoftu báječně — zprostředkovávají hráči nevídané dobrodružství s pevnou kotvou v naší skutečnosti.

Ostatně celé situování děje do válkami rozpálené Afriky je přesně tím, po čem náročnější hráči volají už léta, to znamená nebát se reflektovat dobu, ve které hra vzniká, nebát se mluvit o našem světě jazykem virtuální zábavy. A vývojáři Far Cry 2 mají rozhodně co říct, protože do hry velmi nenásilnou formou tlačí kontroverzní problémy, jak je známe jen povrchně z televize. Rozkrádání humanitární pomoci, nezájem masmédií, pokrytectví Západu... jediné, na co si autoři netroufli, bylo téma dětských vojáků, ale možná je to tak dobře. Představa, že ve hře střílím dvanáctileté kluky, má blíž k perverzi, než (jakkoli vážné) zábavě. Far Cry 2 ale není politická hra; středobodem je Šakal, conradovský motiv muže uprostřed extrémních podmínek, cestujícího do nitra temnoty. Conradem se ostatně inspirovala i filmová Apokalypsa, ze které si pro změnu Far Cry 2 bere pásky, na kterých se Šakal dělí o své myšlenky a přesvědčení. Kde ale plukovník Kurtz představoval rezignovaného behemota, Šakal je stále na lovu a bude na vás, jestli odkryjete jeho pravou agendu.

Volná forma

Velký simulovaný svět a volná ruka samozřejmě vedou k problémům nejen technického rázu, kterým se možná dalo vyhnout oddálením data vydání, ale možná taky ne. Jinak výborná umělá inteligence si vybírá své výrazně slabé chvilky a vznikají z toho nechtěné komické situace, ale jediným skutečně zásadním přešlapem je míra, s jakou se obnovují posádky silničních hlídek. Jste tak neustále nuceni bojovat v totožných přestřelkách, které postupem času začnou unavovat. Bez lepšího vozidla hlídkám prostě neujedete a vyhnout se jim znamená často několikakilometrovou zajížďku.

Výborná optimalizace zajišťuje, že na PC si Far Cry 2 zahraje široké spektrum hráčů — pokud zrovna nebudou mít smůlu na konfigurace, kde program dělá psí kusy a vůbec všelijak stávkuje a odmítá se pustit. Je to nepříjemná skvrna na jinak výborném produktu, protože k čemu je člověku báječná hra, když se nedostane za nahrávací obrazovku? Podobně na tom byl v čase vydání BioShock, tak doufejme, že Ubisoft nebude otálet s přidáváním záplat. Ta první zrovna neřeší nic vyloženě kritického.

Podstatně větší nároky než na hardware ale hra klade na samotného uživatele. Volá po trpělivosti a schopnostech improvizace. Zorientovat se tu hned na začátku není nejjednodušší, a kdo z vás jenom poběží rychle zapálit nejbližší strom, aby hru vzápětí znechuceně vypnul, připraví sebe sama o hodně. Co jsi vlastně za hráče? ptá se Far Cry 2. Baví tě jenom výběr zbraní a ostřelování fyzikálního modelu? chce vědět. Nebo máš na víc a zajímá tě, jaký svět jsem pro tebe připravila? Dokážeš vidět za hledí své pušky? Dokážeš se bavit i tehdy, když netiskneš její spoušť? Chci toho od tebe vážně tolik? Myslíš, že je to těžký?

Přijeď do Afriky.