Hrej.cz Fallout 4 Recenze

Fallout 4

Pavel Makal
Pavel Makal
16. 11. 2015 09:00 92 Sdílej:
Reklama
Reklama

To vám bylo u Makalů radosti, když v létě na E3 vyšplhal drobný chlapík jménem Todd Howard na podium a oznámil to, co už jsme všichni dlouho tušili. Fallout 4 bude, a dokonce ještě letos! Několikrát jsem obtančil obývák, obvolal mírně vyděšené příbuzné a známé a objednal sběratelskou edici. A pak už jsem jen s epileptickou pěnou u pusy seděl v koutě, kýval sebou sem a tam a v očích měl výraz divokého ghoula. Juchů, zase se vracím do Pustiny, tentokrát to všechno uvidím pěkně od začátku a ještě přitom budu mít na ruce opravdový, fakt-vůbec-nekecáme věrně provedený a kvalitní Pip-Boy, takže iluze bude dokonalá.

Trochu mě sice strašila představa odporně a toporně vyhlížejícího vlčáka, co se v traileru motal snad v každém záběru, nicméně ji v mé mysli stále upozaďovaly divoké výjevy toho, jak bude Fallout v roce 2015 žůžo. Vždyť jsem nedávno dohrál Far Cry 4 a dobře vím, jak mohou dnes vypadat hry ve velkém světě. Při přípravách na monstrozní pařbu jsem ještě stačil projet podzimního Mad Maxe, abych se zlehka naladil na pošmourno a beznaděj. A pak konečně přišel ten slavný den, trhám karton, plast i celofán a slastně vkládám disk do nedočkavě vrnící mechaniky své japonské krasavice.

PŘEKVAPENÍ SE NEKONÁ

Co si budeme povídat, u intra i slzička ukápla, Ron Perlman sice bolestně chyběl, ale „War never changes“ zahrálo na tu správnou strunu a vše probíhalo tak, jak má. Pak několik rychlých pohybů v menu a už se koukám na obličej svého budoucího geroje v zamlženém koupelnovém zrcadle. Několik tahů virtuálním štětcem vykouzlilo chasníka k neudolání a zároveň ukázalo mírnou inovaci v mezích zákona. Pryč jsou klasické jezdce, které znáte ze starších her od Bethesdy, nyní si kurzorem vybíráte jednotlivé části obličeje a následně je celkem příjemně socháte k obrazu svému. Od zrcadla vás ale brzy vyruší plačící dítě, pak podomní prodavač společnosti Vault-Tec, a než se nadějete, v televizi hlasatel ledovým hlasem oznamuje jaderné exploze na území Spojených států. A vy i s manželkou a miminem utíkáte do místního krytu, co vám síly stačí.

Pokud jste totiž poslední půl rok nežili v díře a měli tudíž možnost sledovat dění kolem hry, nic vás nepřekvapí.

Je nekonečná škoda, že úvodní čtvrthodinu Bethesda tak trestuhodně ukázala hned při prvním představení hry, a pak ještě tisíckrát. Pokud jste totiž poslední půl rok nežili v díře a měli tudíž možnost sledovat dění kolem hry, nic vás nepřekvapí. Možná jen to, jak legračně vypadají utíkající panáci, jak odporné jsou v této hře do zlata zbarvené podzimní stromy a jak prachbídný posun v animacích postav se dá udělat za pět let od poslední hry v sérii.

SCÉNÁRISTA NA VOLNOBĚH

Velice brzy dojde na lámání chleba a je nám představena základní příběhová premisa. Snad odpustíte, když prozradím, že půjde o pátrání po ztraceném potomkovi. Je docela legrační, když si vzpomenete, že v minulém číslovaném dílu jste hledali vlastního otce. Nabízí se pak kousavá otázka, zda v příštím díle budeme třeba hledat někoho, kdo vůbec nepatří do rodiny a je cizí člověk. Trochu mě popudilo, že invence začala autorům docházet hned takhle z kraje, ale přesto jsem se nemohl dočkat prvního výletu mezi divou zvěř.

Když se rozkoukáte po zdevastované krajině, zjistíte, že invence a logika absentovala ve více směrech. Americké papírové baráčky přežily nejen nukleární anihilaci, ale i dlouhá léta bojů proti dotírající přírodě. Barviček je všude, až oči přecházejí, v osamělých staveních občas dosud funguje elektřina a počítače, sluníčko svítí, řeka klokotá, skoro idyla. Dychtivě si tedy radši začnete prohlížet, jakou pastvu pro oči pro vás připravilo grafické oddělení. Určitě už jste někde zaslechli, že Fallout není nejkrásnější hrou na světě. Zároveň je ale třeba druhým dechem dodat, že pokud se nebudete hnidopišsky rýpat v detailech a budete si užívat prostředí jako celek, je výsledný dojem mnohem snesitelnější. Také se sluší vypíchnout opravdu skvělý design prvků, ve kterých se snoubí futurismus a fascinace 50. lety minulého století.

CHCETE HO?

Při kochání se jednou takovou krásnou retro benzínkou potkáte mou nemesis, vlčáka Dogmeata. Tento věrný souputník, který s hráči prošel téměř celou herní sérii, mi byl v oku trnem z největších. Opravdu nehezká animace pohybu, časté bugy spojené se zasekáváním čokla všude možně, zkrátka to, čemu by ani Zdeněk Srstka neudělil pět miloučkých feneček z pěti. Slibovaný systém povelů, který měl zajistit, že vám pes bude nosit, na co si prstem ukážete, je tak žalostně neergonomický, že si pro ten popelník, stolní větrák a krabici čističe radši skočíte sami. Pokud ale pro vás němá tvář přidává do hry skvělý nový rozměr, vězte, že pes je nesmrtelný a nemusíte se o něj bát. Zkoušel jsem ho vypařit příruční atomovkou, upálit, rozstřílet, utopit i rozsekat na kousíčky. Stejně pořád jen podlézavě zíral.

Gunplay je mnohem dynamičtější, střelba i mlácení vším možným harampádím vás bude vyloženě bavit.

Nechme psa psem, přeci jen jsme hráči a ne majitelé kafilerie. Určitě vás daleko více zajímá, jak je to s bojem. Jak real-time střílení, tak systém V.A.T.S. pro přesné zaměřování prošly zásadními změnami a mohu s radostí oznámit, že se dílo podařilo. Gunplay je mnohem dynamičtější, střelba i mlácení vším možným harampádím vás bude vyloženě bavit. A protože V.A.T.S. už čas zcela nezastavuje, ale pouze zpomalí, je nutno postupovat rychle, rozhodně a bez slitování. I to dodává akčním pasážím šťávu a definitivně přesouvá Fallout 4 do škatulky stříleček z vlastního pohledu.

JSEM S.P.E.C.I.Á.L.NÍ

Jestliže kroutíte hlavou a listujete Wikipedií, že Fallout je přece ze zásady primárně RPG, musím vás zklamat. To, co Bethesda a Obsidian v minulé generaci nakousli, je nyní dokonáno. Není ale důvod se hned čertit a psát rozzuřené maily vydavateli. Systém S.P.E.C.I.A.L. zůstal, stále si tedy musíte na začátku rozdělit body do jednotlivých atributů. Síla, obratnost, charisma a ostatní zůstaly. Jen se jim občas trochu změnila funkce, takže třeba pro rozhovory už není zásadní inteligence, ale jen charisma. Úplně zmizely skills, tedy vaše schopnosti páčit zámky, střílet z rotačních kulometů nebo vaporizovat obří škorpiony plasmovou puškou.

Nyní si s každým novým levelem můžete buďto přidat bod do jednoho ze S.P.E.C.I.A.L. atributů, nebo si vybrat perk, který se na daný atribut váže. Chcete být ostrostřelcem? Tak to máte asi hodně bodů v Perception. Čím více bodů v atributu, tím pokročilejší perky si můžete hned od počátku vybírat, omezeni jste jen svou úrovní, pokud chcete perky nadále vylepšovat. Na papíře může tento systém působit trochu komplikovaně, ale opak je pravdou. Na přehledném plakátu plném animovaných Vault Boyů si každý snadno vybere, po jakém zaměření jeho srdce prahne.

RECEPTÁŘ PRIMA VRAŽEDNÝCH NÁPADŮ

Jednoznačně skvělý je systém craftování zbraní a vybavení. Jednak konečně dává smysl sbírat všechno harampádí, na které při svém putování natrefíte, a hlavně si svůj arzenál můžete vyšperkovat do posledního detailu. Hrátky se zbraněmi jsou tak daleko variabilnější než dříve, určitě si najdete a pojmenujete své favority a s radostí budete rozsévat smrt jako radioaktivní spad. Potěšily i novinky ohledně nepřátel, například obří škorpioni se nyní umí zahrabávat do země a nepěkně překvapit ze zálohy. Hra je obecně těžší a není problém v soubojích zemřít. Natrefit můžete i na legendární varianty protivníků, kteří zpravidla skýtají kvalitnější loot.

NPC jsou až na výjimky naprosto ploché karikatury osobností, které je těžké si oblíbit.

Asi by vás dlouho nebavilo jen tak se toulat a střílet krysokrtky, takže vám hra hned z kraje pošle do cesty nové kamarády. A tady pokračuje moje hoře. Jestliže jsem o kus výše psal, že příběh není dvakrát originální, NPC, která potkáte, jsou na tom snad ještě hůře. Až na výjimky jde o naprosto ploché karikatury osobností, které je těžké si oblíbit. Nejraději jsem tak nakonec měl Piper, novinářku a trochu mrchu s prořízlou pusou, které by jeden docela rád naplácal, kdyby si občas sundala ten asexuální baloňák. A nesmím zapomenout na robotického sluhu Codswortha, který si vás získá svým šarmem anglického majordoma.

ZPŘETRHANÁ VLÁKNA

Pokud jste zaregistrovali perex téhle recenze, asi je vám jasné, že to s Falloutem v mých očích nedopadlo tak slavně, jak jsem si na začátku maloval. Je to dané hlavně tím, že jsem dostal překvapivě málo samotného Falloutu. Tak předně, hra vlastně není ani trochu vtipná. Kurz, který před téměř dvaceti lety nastavilo legendární studio Black Isle, byl otočen o 180 stupňů a hra se bere až moc vážně. Řezavý černý humor, ujetá NPC nebo bizarní úkoly aby člověk pohledal. Zato jsme obdrželi možnost postavit si vlastní základnu. Už od počátku jsem brojil proti nápadu z Falloutu dělat The Sims a názor jsem nezměnil ani po dohrání. Nemusíte se této aktivitě věnovat, a byť je v očích mnoha hráčů vítaným zpestřením, daleko více bych ocenil, kdyby byly zdroje vývojářů využity jiným směrem. Třeba na poutavý scénář, nový engine nebo lepší systém rozhovorů. Ty jsou nyní pohříchu očesané, často nelze odhadnout, co přesně vaše postava řekne a jaký to bude mít dopad. No zkrátka zrovna tuhle inovaci bych s radostí reklamoval.

Samotný Boston nepůsobí jako místo, kterým se prohnala jaderná válka. Spíš jako špatná čtvrť ve vašem městě.

Do enginu si rýpnu ještě jednou. V dnešní době už neexistuje argument, že open world hra nemůže vypadat skvěle. Nabízí se třeba na začátku zmiňované Far Cry, nebo i ten Mad Max, černý kůň podzimu, který měl atmosféry a grafického pozlátka na rozdávání. Stejně jako poznáte hru od Ubisoftu podle toho, že se tam asi poleze na věže a budete osvobozovat jednotlivé části mapy, tak poznáte hru od Bethesdy podle bugů a zastaralého technického hávu. Postavy chodí jako roboti, aby zatočily, musí napřed zastavit, nasměrovat se a až pak znovu pokračují v pohybu. Davové scény jsou směšné, protože se všichni hýbají stejně. Vaši společníci mají mizerný pathfinding, často se někde zapomenou a pak nereagují na vaše prosby ani nadávky. Samotný Boston nepůsobí jako místo, kterým se prohnala jaderná válka. Spíš jako špatná čtvrť ve vašem městě. Hudba z rádia, která zpočátku skvěle dokresluje atmosféru, se brzy začne nepěkně opakovat a hru jsem pak raději hrál s doprovodem ze Spotify. V recenzované verzi pro PS4 občas znatelně klesne plynulost, neděje se tak ale natolik často, aby vám to znechutilo hraní jako kdysi Skyrim na PlayStation 3.

PROMARNĚNÁ ŠANCE

Největší výtka ale padá na vrub celkovému zklamání z nevyužitého potenciálu. Po sedmi letech jsme dostali vymodlený titul, který si člověk do jisté míry užije a zabaví ho. Když ale splaskne počáteční bublina nadšení z důvěrně známého světa, zbude jen touha po tom, aby věci dostali do rukou původní majitelé značky a dodali jí ztracený lesk. Ať je to klidně střílečka, ať má klidně obstarožní grafiku. Ať je ale dotažená do konce a smrdí apokalypsou na míle daleko. Nezbývá než doufat, že se znovu objeví studio Obsidian Entertainment s vedlejším dílem, jakým byl New Vegas, a vyčaruje něco zajímavějšího a hodného zapamatování. Dostal jsem velkou porci, ale neodcházím nasycen ani potěšen. Snad příště.

Fallout 4
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

V načančaném poháru, který před nás Bethesda postavila, najdeme hodně šlehačky a ozdob, ale počertu málo zmrzliny. Subjektivní zklamání stranou, nejde o špatnou hru. Jen jsme na ni čekali déle, než si výsledek zasluhuje.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz