Expeditions: Conquistador

...a že jsme přistáli na ostrově Hispaniola, kde guvernér Noriega zbavil důstojného kapitána Tomuse Ayalu velení a přikázal mu odevzdat zásoby do pevnostního skladu. A že tak El Capitáno učinil, ale jen za skřípění zubů, a že jsme museli prokázat bojechtivost a taktiku veliteli Umbertovi a pomáhat v boji proti Karibům i rebelské armádě zrádce Estebana, než nám byla navrácena volnost. A že jsme opustili břehy Hispanioly a o pár dní později přistáli v Novém světě...

Za poklady a tajemstvím

Expeditions: Conquistador jsou romantickým mixem RPG a taktické strategie, situovaným do začátku šestnáctého století. Po cca šestihodinovém tutorialovém dobrodružství na Hispaniole se před hráčem otevře hlavní, zhruba dvakrát delší kampaň na území pozdějšího Mexika. A co že přesně obnáší být conquistadorem? Všechno, co by asi většina hráčů čekala: velení armádě vojáků, průzkumníků, lékařů i misionářů, pátrání po pokladech přírody i zlatu v džungli, horách, pláních i bažinách, více či méně přátelské kontakty s domorodci, setkání s prastarými božstvy a kdo bude obzvlášť trpělivý, možná ho zaprášené a potrhané boty donesou až do bájného Eldorada...

Hratelnost přitom docela zdatně čerpá ze série Heroes of Might & Magic, aniž by to bylo okaté či násilné. V RPG režimu se hráč pohybuje po shora snímané mapě a mimo města má vždy k dispozici určitý počet tahů na den. A když je vyčerpá, musí se utábořit. To znamená rozdat úkoly mezi partu: část lidí hlídá a zajišťuje bezpečí, průzkumníci se vydají v okolí pátrat po cennostech, lovci se pokusí zajistit potravu, aby nebylo nutné sahat do železných zásob, a když jsou k dispozici nějaké suroviny, lze je také v táboře zpracovat na léčivé medikamenty či užitečné pasti a předměty jako louč nebo síť. Vedle rozdělení úkolů je nutné hlídat také, kdo pojí masa a kdo zásob, kontrolovat průběžně morálku vojáků a léčit ty, kteří podlehli nemoci či zranění v boji.

Bojiště je zobrazeno jako síť šestiúhelníků, po nichž se pohybují hráčovy jednotky a nepřátelé. Jednotlivá povolání přitom mají jasně vymezené role. Vojáci jsou tanky, kteří bojují výtečně na blízko a vydrží i hodně úderů. Průzkumníci rychle běhají a dobře sekají, ale nemohou střílet. Lovci zastupují boj na dálku a doktoři či misionáři pak podpůrné jednotky rozdávající mnohdy klíčové bonusy ostatním. V řadě bitev je nezbytná jak dobrá taktika, tak i využití vylepšených schopností, pastí a různých lahůdek, protože maximem vojáků, jež hráč do boje vyšle, je šest – ti ale někdy čelí až patnácti nepřátelům...

...a že jsme náčelníku Tepictotonovi před nosem unesli krásnou Anancon, jeho čtrnáctiletou dceru, a že s námi zdatně jako jaguáří dítě lovila, bojovala, cestovala... i léhala. A že jsme objevili zbořenou pevnost Felipe Gutierreze a přikázali Aragonesovi, aby ji v potu tváře s desítkou sluhů obnovil, ale že kapitán Ayala neměl trpělivost čekat, až to bude hotové, a že jsme se vydali na cestu do nitra říše Aztéků. A že jsme viděli pyšné domy, ale lidi zdecimované morem a hladové, a mocný Tenochtitlán s majestátní pyramidou a vládci slepými k době, která před jejich očima svlékala starou kůži...

"Maximem vojáků, jež hráč do boje vyšle, je šest – ti ale někdy čelí až patnácti nepřátelům."

Přivři oči, Hospodine...

Expeditions: Conquistador mají spartánské audiovizuální provedení, příběh vyprávějí víceméně textovou formou, ale dělají to zdatně. Hráč je stavěn před řadu morálních rozhodnutí, může se stát nemilosrdným náboženským fanatikem, může naslouchat domorodcům, přiklonit se k různým stranám konfliktu indiánských kmenů, anebo pálit jednu vesnici po druhé a rozsévat zkázu. A členové výpravy nejsou jen figurkami, ale podle svého založení (někdo je zbožný, někdo chamtivý, někdo bojechtivý, jiný zase opatrný) hodnotí kapitánova rozhodnutí a mohou se v krajním případě i bouřit. Ve volných chvílích pak u táborového ohně svěří dobrému kapitánovi i něco ze své minulosti a opepří tak nudnější chvíle cestování, stejně jako náhodné události a nečekaná setkání.

Hra dobře pracuje s vyprávěním i emocemi. V závěrečné fázi, kdy i u velmi hodného conquistadora dojde na nějaké to bojování v indiánských vesnicích, je postaven hráč před úkol zabíjet domorodce – a mezi indiánskými bojovníky jsou i třesoucí se a utíkající civilisté. Jejich popravování (ano, jinak se to vážně nazvat nedá) díky tomu působí jako něco opravdu odporného a zavrženíhodného.

Na druhou stranu, nelze také nevidět, že řada herních prvků nemá takovou hloubku, jakou by si zasloužila. Průzkum sám o sobě by byl mnohem záživnější, kdyby byly mapy barevnější a odměny v truhličkách variabilnější. Tady by ještě větší inspirace HoMaM opravdu neškodila. Otravné jsou i nedostatky interface: automatické zakempování neumí zadat úkol zpracovávání masa, takže může hráči malou nepozorností shnít celý úlovek, a také si neumí poradit se zraněnými.

V samotných bojích pak působí trochu nevyváženě jednotlivá povolání. Střelci se zdají být podceněni, protože rozdávají spíše menší damage a mohou minout v závislosti na vzdálenosti, viditelnosti a krytí cíle. Naproti tomu seknutí a bodnutí tváří v tvář jsou stoprocentně úspěšné. V důsledku se pak boj smrkne na dvě taktiky: dostat skauta s jeho schopností falešného útoku na druhou stranu nepřítele, na poličko, kde stál předtím skaut, dojet s vojákem, a získat tak k útoku bonus za obklíčení. A nebo – manévrovat s vojáky tak, aby se dostali k nepříteli dříve, a pak střídat omráčení s údery plnou silou.

"Průzkum sám o sobě by byl mnohem záživnější, kdyby byly mapy barevnější a odměny v truhličkách variabilnější."

...a že jsme došli do mayské osady u kráteru sopky, a že se říkalo, že skrz ni vedou dveře smrti až do samotného podsvětí. A že jsme se utkali s bandity a za odměnu nám starosta věnoval průvodce, kteří nám ukázali malý, temný tunel. A že jsme jím prošli až k místu, kde vířila láva a sloupy velké síně se celé třásly, jen mocné dveře v kamenné stěně stály bez pohnutí. A že jsme na konci tunelu viděli Xolotla, mocného boha smrti a blesků s hlavou psa a lebkami kolem hubeného krku, a tělem kostlivce. A že kapitán nařídil obětovat nebohou Anancon, aby Xolotla usmířil, a že jsme jako omámení nelidským horkem a sírou a jinými pekelnými výpary klopýtali zpátky na povrch a teprve když byla sopka daleko za námi usedli na kamenitou cestu a dlouze se modlili a plakali...

Autoři Expeditions: Conquistador viditelně pracovali s malým rozpočtem. Odpovídá tomu nijak pohledná grafika, absence dabingu a relativní chudost mapy. Přesto dokázali díky dobře napsanému příběhu a vyváženému mixu zkoumání a bitev v různých prostředích vykouzlit atraktivní zážitek. Lze si snadno představit, že tahle hra mohla být ještě o TOLIK lepší – ale ten pocit je už sám součástí vztahu, který si k ní hráč vytvořil. Koho oslovilo téma a zasazení, ať nad pořízením Expeditions: Conquistador dlouho neváhá.