Empire: Total War Recenze Empire: Total War

Empire: Total War

Ulrik_

Ulrik_

7. 3. 2009 23:53 32
Reklama
Reklama

Těly našich ašigaru jsme pokryli Japonsko, na hrotech gladiů jsme přinesli svět do Říma, pod zástavou Španělska jsme vyhladili celou civilizaci a nyní na nás čeká úkol ještě složitější – přežít v revolučních letech osmnáctého století, kdy se strany měnily častěji než ponožky a minimálně stejná hrozba jako od cizinců hrozila i od vlastních občanů. Je to doba, kdy se impéria otřásala v základech a nikdo neměl své jisté. Budete ten politický chaos milovat.

Je otázkou, zda má cenu sérii Total War popisovat, ale pro těch několik později narozených či těch, kteří dosud neprozřeli, jen krátce. Total War kombinuje strategickou mapu, na níž vedete svůj vyvolený stát, spravujete ekonomiku a hlavně vojenství, a chléb se pak láme na taktické mapě, kdy se v pauzovatelném realtimu ukazuje, kdo je schopný komplexní strategie a kdo jen umí označit houf a poslat jej na nepřítele (a zákonitě selhat). Podívali jsme se do středověkého Japonska, antiky, období rozpadu Římské říše, raného i vrcholného středověku. Nyní před Creative Assembly stál velký úkol aktualizovat celý koncept nejen přidáním jednotek a budov, ale i obsahu, který byl v druhém Medievalu přeci jen poněkud moc podobný Rome. Jako vlajková loď Empire byly prezentovány námořní bitvy, kdy konečně budete moci velet svým oplachtěným miláčkům přímo. Je to paradoxní, protože mezi změnami, s nimiž Empire přišel, mi přijdou právě námořní bitvy jako méně důležité.

Vážení, pokud protivník právě páchá velkou chybu, je klíčové nevyrušovati jej - admirál Horatio Nelson

To, co se totiž tvůrcům skutečně povedlo, je zasazení hry do reálného historického kontextu s většinou změn, které z toho vyplývají. Nejde o jeden prvek, ale mnoho drobných, které vytvářejí ten pocit autentické historické epochy. Přitom po prvních minutách hry nepoznáte od minulého dílu mnoho změn. Zase otravní (a užiteční) poradci, lehce změněný interface, pozemní bitvy stále začínají rozestavováním vlastních jednotek, prostě klasický Total War. Drobné změny odhalíte až posléze. S rozvojem států už není potřeba posílat někam osobně své vyslance a čekat tak i pár let, než domluvíte alianci, kterou jste potřebovali loni. Prostě rozkliknete menu a můžete vyjednávat se všemi národy. Ty jsou nyní rozděleny mezi větší a menší. Za ty první jde hrát (ono po patchi půjde i za ty malé) a představují hlavní aktéry světové politiky, ti druzí jsou menší, často v roli protektorátů a kolonií, a jejich funkce už není čistě jako jednohubka pro vaše dobyvačné plány. Mnohé jsou totiž aliančně zavázány s velmocemi a ty jen čekají na nějakou záminku, aby vás připravily o část spojenců a mohly vás legitimně napadnout. Ano, politika v Empire nabrala na velkém významu a je tomu tak dobře. Zatímco v Rome a víceméně i Medievalu jste politiku vytvářeli sandály svých vojáků a podkovami jízdy, tady je vojenský konflikt až poslední řešení, kdy buď všechny ostatní možnosti selhaly anebo se někdo cítil být dostatečně silný v kramflecích na plánovanou konfrontaci. Předtím ovšem střetu předchází politické čachry (nesmíte strhnout lavinu národů, které se na vás vrhnou), zajištění vlastních obchodních cest a omezení protivníkových a nakonec i plánovaná likvidace významných osobností. Ano, to vše šlo dělat i v předchozích dílech, ale spíše jako bonus k hlavnímu válečnému běsnění, tady jde o plnohodnotný ekvivalent a většinou i nutnost. Rovnováha evropských mocností je křehká a každý, kdo ji poruší, může být sežrán zaživa zbytkem světa, který se bojí, aby nebyl další na řadě. A tak se konflikty velmi často odehrají na poli koloniálním, kde se omezuje počet států, které mohou efektivně zasáhnout.

Trůn je jen křeslo pokryté sametem – Napoleon Bonaparte

Kolonie hrají významnou roli. Svět je rozdělen na tři mapy – Evropa, Severní Amerika a Indie - a několik obchodních zón, kam jde pronikat a posilovat tak svůj příjem z obchodu. Ten nyní probíhá automaticky podle počtu slotů, které nabízejí vaše přístavy. Obchodní práva se díky tomuto limitu stávají velmi ceněnou komoditou. Kdo není obchodně schopný, nemá peníze, nemá respekt, nemá moc. Nizozemská aliance kupříkladu nedisponuje velkým územím či armádou, ale díky obrovskému obchodnímu potenciálu je schopna postavit velkou flotilu anebo žoldnéřskou armádu. Právě definice jednotlivých zemí v rámci světa je velmi věrná a měla by být na Empiru oceňována nejvíce. Anglie si užívá své ostrovní izolace a obchodního potenciálu, ale kromě flotily má deficit v pozemní válečné aktivitě (navíc budoucí Spojené státy vystupují jako protektorát, a tak de facto ovládáte jednu ves uprostřed huronského území). Francie si zachovává územní integritu, ale má problémy s vnitřními tlaky, Rakousko má na hranicích příliš mnoho schopných protivníků, Španělsko má problém s rozdrobením území, a když jsem zkusil zachránit ještě silnou Osmanskou říši před zkázou, skoro jsem se rozplakal. Na jedné straně Rusko, na druhé spousta drobných státečků, které si chtějí z vašeho území uždibnout, vláda zkorumpovaná (ještě že jde vyházet a vy doufáte, že jejich náhradníci budou méně škodliví) a kvůli náboženství nikdy nevybudujete silnou alianci. I přes veškeré snahy jsem brzy ztratil solidní část území a nepomohlo ani ovlivňování ostatních skrze vazalské státy, jako je Krymský chanát. Prostě historicky věrné. Z dalších států stojí za zmínku indická Říše velkých Mughalů, americké provincie, za něž můžete hrát speciální kampaň Boj za nezávislost, nebo několik indiánských kmenů, jimiž se dělá politika v Severní Americe. Sokolí oko by z nás neměl radost.

Vybudovali jsme příliš mnoho hradeb a příliš málo mostů – Isaac Newton

Většího vlivu se logicky dočkala věda. Vynalézáte ve stylu takové malé Civilizace, k čemuž přispívají osobnosti zvyšující produktivitu výzkumu nebo výdělky. Vrazi zůstali zachováni, nicméně jejich roli mohou plnit i takzvaní gentlemani, kteří mimo výše zmíněných bonusů mohou vyzývat jiné osobnosti k souboji. Další způsob, jak elegantně oslabit protivníka a mít svého profesionálního duelanta, který je obávaný po celé Evropě, má své kouzlo. Naopak generálové již nejsou tak cenění, jde povyšovat i z běžných snaživých vojáků, i když druhého Napoleona zde najdete jen výjimečně. Navíc mnohem častěji umírají, což platí obzvláště u admirálů, kteří jsou exponovaní poněkud více. Konečně se dostáváme k oněm námořním bitvám. Lodě umisťujete stejně jako ostatní jednotky a bitvy se odehrávají v duchu „dostaň nepřítele před všechna svá děla a sám se tomu vyhni“. Můžete používat tři typy dělových koulí, regulovat rychlost skrze plachty a zároveň musíte sledovat vítr a mořské proudy. Přiznám se, že po čase mi nahánění na moři přišlo repetitivní, navíc mne iritoval fakt, že pilní námořníčci asi dokáží zašít vše a zničené plachty se po čase opraví. Nicméně občas je pohled na tu kanonádu okouzlující.

Demokracie není nic jiného než vláda davu, kdy skupina s jedenapadesáti procenty může vzít práva těm s devětačtyřiceti. - Thomas Jefferson

Hra skutečně vypadá úchvatně. Od lodí odlétávají kusy paluby, vojáci běhají po lanoví, při abordáži se na sebe nadšeně vrhají, v pozemních bitvách uvidíte hned několik animací každého vojáčka, a když zalezete s jednotkou do domu (ano, nyní to jde, stejně jako vykopat si příkop), vidíte, jak se budova pomalu pod soustředěnou palbou hroutí, prkna odletují, vojáci se méně kryjí. Změna v samotné taktice je logická, toto období je časem nejabsurdnějších střetů, kdy proti sobě stojí dvě formace vojáků a střílí si z pár desítek metrů spořádaně do obličeje, řada po řadě, a přitom mezi ně padají dělové koule. Ti, kdož vždy hráli Total War na minimální ztráty, mají nyní utrum. Nicméně grafika si vybrala krutou a až absurdní cenu na hardwaru. Ačkoliv mám nový a víceméně high-endový počítač, ultra high nastavení se při zrychlení bitev cukalo a hlavně, při omezení na high se stále trhá světová mapa, což je absurdní. Na lehce nadprůměrných strojích je pak třeba osekat grafiku, a i tak se budou bitvy trhat. To vše závisí ještě na typu karty a na tom, jaké máte štěstí. Optimalizace se prostě moc nepovedla a nároky znamenají velké mínus.

O všech změnách, kosmetických i významných by se dalo vykládat dlouho. Nic ale nepostihne ten pocit, když v jednu chvíli vaše sevřené řady kosí útočící hordy indiánů, za další se střetnete s Pruskem v jedné z největších bitev dějin, mezitím dokážete pomocí vhodné manipulace s vazalskými státy zaměstnávat armádu státu, s nímž žijete ve (falešném) míru, a do toho organizujete vnitřní socio-ekonomiku, protože volby jsou za dveřmi a vynález, jemuž se bude říkat guillotina, už se osvědčil. Před vámi leží cesta k evropskému koncertu a jen vyvolení se dostanou do finálního výběru mocností.

Empire: Total War
Windows icon PC

Verdikt

Další díl série, který není jen nastavovanou kaší, ale vynikající sociopolitickou simulací významného období ve světových dějinách s tradičním důrazem na taktické hody na bojišti. I přes počáteční skepticismus musím sklonit poníženě hlavu a zatleskat.

Co se nám líbí a nelíbí?

Široká škála jednotek, armády různých typů a hlavně vysoce komplexní přístup k reáliím celého období, který už se ani zdaleka nezaměřuje jen na vojenské střety. Grafická podoba je úchvatná, hlavně v míře detailů.
Možná až absurdní HW nároky, k nimž se naštěstí nepřidala nestabilita hry. Námořní bitvy mají pár mušek, chtělo by to více historických bitev hraných skrze skirmish, tři jsou prostě málo. Ti, kdož si s historií netykají přijdou o velkou část zážitku (ale je to mínus hry?)
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz