Electroplankton Recenze Electroplankton

Electroplankton

František Fuka

František Fuka

30. 7. 2006 22:57 1
Reklama
Reklama

Nemyslete si, že nemám rád divné, abstraktní a hudební hry. Naopak, tíhnu k nim pravděpodobně mnohem více, než je obyklé. We Love Katamari, Rez nebo Frequency považují za vynikající zábavu a i po mnoha měsících se k nim znovu a znovu vracím. Stejně tak nemám nic proti hrám, které nemají žádný cíl a jsou “jen tak pro zábavu”, například Animal Crossing nebo Nintendogs, abych zůstal u Nintenda. Tudíž by se mohlo zdát, že Electroplankton pro Nintendo DS je ta nejideálnější hra pro mě. Přesněji řečeno, nejideálnější zábava. Protože za hru se tahle záležitost při nejlepší vůli označit nedá.

Electroplankton je kolekce deseti interaktivních audiovizuálních minihříček, které mají společné pouze to, že se nějak zvukově projevují a že v nich vystupují roztomilé abstraktní améby, rybičky, pulci a podobná havěť. Každá z nich se ovládá zásadně jinak – většinou stylusem, ale některé i pomocí hlasu a tlačítek. Žádná z těchto hříček nemá žádný cíl nebo účel (natož aby se v nich počítalo nějaké skóre nebo objevovali nějací nepřátelé či levely v obvyklém smyslu slova). Prostě do ksichtíků cvrnkáte, různě je nastavujete, posunujete a ony se animují a dělají více či méně muzikální zvuky. A vy se tím máte bavit. To všechno se odehrává výhradně na dolním dipleji. Ve všech deseti hříčkách je vrchní displej využit pouze k tomu, abyste v něm viděli zvětšené místo či plankton, na který jste naposled klikli (podíváte se na něj opravdu málokdy).

Zřejmě nikoho nepřekvapí, že Electroplankton mají na svědomí Japonci. Jeho duchovním otcem je multimediální umělec Toshio Iwai a – bez urážky – na výsledku je to vidět. Velmi dobře si dokážu představit, že bych navštívil výstavu interaktivního umění, kde by v deseti exemplářích účinkoval roztomilý hudební plankton, já bych si z každým z nich dvě minuty pohrál (celkem tedy 20 minut zábavy), možná bych trochu uznale pokýval hlavou a pak bych spokojeně odešel domů, aniž by mě napadlo, že bych něco takového chtěl mít doma a věnoval tomu svůj čas (natož abych za to platil!).

U šesti nebo sedmi z deseti nabízených minihříček po pěti minutách experimentování objevíte všechno, co se v nich objevit dá, a těžko se k nim někdy v životě budete vracet. Zbývající tři nebo čtyři hříčky vám možná vydrží deset až patnáct minut, ale i ty jsou žalostně omezené. Nejsložitější minihra spočívá v tom, že z vody automaticky vylétávají pulci a vy musíte nastavit listy květiny tak, aby se od nich odráželo co nejvíc pulců a listy tím zčervenaly. Jde vlastně o extrémně zjednodušenou variaci starého “The Incredible Machine”, ve které můžete ovlivňovat jen úhel listů a rychlost vystřelovaných pulců (pokud ji dáte na maximum, téměř automaticky ihned vyhrajete).

Nejen, že hra nemá jakýkoliv systém ukládání čehokoliv, ale dokonce ani neumožňuje cokoliv, co jste vytvořili v jedné minihře (zvuky, obrazce, sekvence) jakkoliv importovat do jiné minihry. Díky tomu jde skutečně jen o deset hříček, které spolu nemají naprosto žádnou spojitost (pokud pomineme skutečnost, že ve všech vystupuje něco s roztomilými čumáčky a očičkami), což exponenciálně snižuje hodnotu celého produktu. Přitom by se nabízela spousta zajímavých možností, jak nahrávat samply, z nich vytvářet nástroje, z nich melodie a akordy... A nebo aspoň vytvořit nějaký systém, v rámci kterého by se vám všechna ta havěť nějak dlouhodobě vyvíjela, učila se, měnila... Nic z toho se ale nekoná, přestože už na GBA existovaly hry, které to umožňovaly. Některé minihry v Electroplanktonu vám umožňují přepínat mezi několika sadami samplů a rytmů (kde “několik” vždy znamená “méně než pět”), ale o to víc vynikne omezenost toho všeho.

Pokud máte počítač a internetové připojení (což asi máte, pokud čtete tuto recenzi), nemá pro vás Electroplankton jakýkoliv smysl kromě chvilkového oslňování přátel ve škole/zaměstnání, protože mnoho stejných a lepších hříček ve Flashi si můžete na Internetu zahrát zdarma.

Electroplankton
Nintendo icon DS

Verdikt

Problém není v tom, že to vlastně není hra, ale v tom, že to je velmi povrchní, nezábavné a jednotlivé minihry spolu nejsou nijak provázané.

Co se nám líbí a nelíbí?

Je to relativně originální a pár minut vám to může připadat roztomilé a zábavné.
Jenom pár minut. I když je cena nižší, než je u DS her obvyklé, je nesmyslně přemrštěná.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz