hPod #806 nakonec z důvodu technických problémů nejvyde v obvyklém čase. Uslyšíme se v pátek! Omlouváme se.
Hrej.cz Dreamkiller Recenze

Dreamkiller

Tomáš Nadrchal

Tomáš Nadrchal

3. 11. 2009 23:29 7
Reklama
Reklama

Alice Drake. Jméno, které ač na první pohled nepůsobí nikterak zvláštně, za sebou skrývá dosti zvláštní slečnu s ještě zvláštnějšími schopnostmi. Alice měla od svých patnácti let problémy s nočními můrami, vedlo to až tak daleko, že musela být zavřená do léčebny. Nyní, po uplynutí zhruba jedné a půl dekády, je z ní velmi úspěšná psycholožka, která jako jediná na světě využívá k léčbě téměř zázračnou metodu – dokáže se vpravit do hlouby myšlenek, nalézt problematická místa a zlikvidovat je. Pokud jste hráli The Psychonauts, možná si všimnete určité podobnosti, ale zde to není o řešení logických hádanek a skákání na plošinky, Alice je žena činu a nebojí se proti zrůdným představám žijícím v mysli pacienta vytáhnout střelnou zbraň a postarat se o ně hezky ručně, stručně…

Úchylky z mechu a kapradí

Inu, dobrá. Máme zde sličnou slečnu psycholožku, jež dokáže proniknout do mysli svého pacienta. Zajímavý nápad, to každopádně, navíc umožňuje se absolutně vyřádit ve všech úrovních, neboť psychické nemoci, úchylky či jen prachsprostý strach z něčeho, to už se dá přeci ztvárnit mnoha způsoby. A taky že ano – dvanáct pacientů rovná se dvanáct nemocí, od klasických, jako je arachnofobie, kdy je úroveň takřka doslova upletená z pavoučích sítí a ze všech stran se derou osminohé potvory, přes strach z výšky až po velmi netradiční nemoci. Jeden pacient má například strach z důležitých pracovních rozhodnutí, jiný se bojí tvrdé práce.

V každé úrovni se tak naprosto změní charakter prostředí, někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Vůbec nejvíc se mi líbila úchylka, kdy se nemocný bál dětí a hraček, úroveň v jeho mysli se pak odehrávala na jakémsi surreálném dětském hřišti. Zajímavé bylo i ztvárnění obživlých stromů vrhajících své větve, na druhou stranu v některých pasážích se tvůrci mohli vydovádět o trochu více. Nejde mi na mysl, proč se v hlavě člověka, který má strach z důležitých rozhodnutí, probíhá hromada robotických postav, a kdyby jen to. Jsou zde i pavouci! Opravdu nechápu, nechápu proč.

Inu, dobrá. Máme tu vedle nadané psycholožky také dvanáctero pacientů trpících různými úchylkami. Jejich zpracování je krapet rozporuplné, ale pokud si tvůrci dali záležet na hratelnosti, rozhodně jim to odpustíme, no ne? Bohužel, ne.

Čistokrevná řež, žádné zbytečné cavyky

Podobnost názvu Dreamkiller s pět let starým Painkillerem není vůbec náhodná, naopak, vždyť hra běží na téměř totožném principu. Hráč se tak vždy dostane do arény, v níž se najednou uzavřou všechny východy, které se otevřou až ve chvíli, kdy vše živé skončí na onom světě. Krom Alice, samozřejmě. Po přesunu do další větší arény se opět zavřou dveře a … postup z bodu 1 opakujte až do konce úrovně, popř. do konce hry. A tak se oklikou po všech krásách Dreamkillera dostáváme k jeho největšímu neduhu – monotónnosti. Čistokrevná akční střílečka sice má něco do sebe, nicméně ve chvíli, kdy se na vás půl hodiny hrnou téměř ti samí nepřátelé, začne poněkud nudit. Pravda, s obměnou prostředí sice přijdou i nové zrůdy, ale se stále stejně tupou umělou inteligencí a monotónním vražděním nepřátel.

Osobně, ač jsem zastáncem a fanouškem oldschool hratelnosti, mne ryzí vraždění v Dreamkillerovi nikterak zvlášť neupoutalo. Možná za to může také zvláštní volba zbraní. Těch je sice k dispozici dostatek, ale jelikož je Alice křehká dívka, unese současně pouze jednu z nich. Jejich výměna probíhá na speciálně určených místech, která jsou využitelná pouze za nepřítomnosti nepřátel. Ruku na srdce – kdo by s haldou pavouků za zády belhal pro brokovnici, když má v ruce minigun kombinovaný s raketometem? Navíc dokáže Alice ještě kouzlit holýma rukama, ale o dvakrát účinnou zbraň nejde. Monotónní hratelnosti nepomůže ani efekt známý už z Painkillera, kdy se čas zpomalí, prostředí prošedne, protivníci zrudnou a hráč jen kosí hlava nehlava. Zpříjemnění tak sice ano, ale nic, z čeho bychom si sedli na zadek. Ve stejném duchu můžeme hovořit o vizuálním kabátku, efekty na dnešní dobu průměrné, ale v žádném případě neurazí. Naopak hudbu a vůbec ozvučení musíme pochválit, Alice tu a tam prohodí i nějaký vtípek, soundtrack také patří k tomu lepšímu, co hra nabízí.

Průměrné očekávání, průměrný výsledek

Dreamkiller od českého vývojového týmu Mindware Studios se rozhodně netvářil jakožto titul hodný uctívání a devítkových hodnocení, to od něj v žádném případě nikdo nečekal. Mohl jen překvapit, a pokud patříte mezi fanoušky ryzí akční oldschool hratelnosti, můžete se u něj pěkně zabavit. Pro mne osobně jde ale o dosti rozporuplnou záležitost – na jedné straně výborný nápad s příběhem a zajímavá různorodost prostředí, na té druhé monotónní hratelnost a celkově krátká doba, za níž se jedenadvacet Éček nevyplatí dát.

Dreamkiller
Windows icon PC
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Budgetovka, která ničím zvláštním nepřekvapí. Zajímavě laděný příběh slouží pouze jako pozlátko pro bezhlavou, monotónní akční řež, kterou lze bez problémů dokončit za dva večery. Nic víc, nic míň.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz