Dragon Age: Inquisition Recenze Dragon Age: Inquisition

Dragon Age: Inquisition

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

18. 11. 2014 02:14 79
Reklama
Reklama

BioWare si vzali k srdci připomínky fanoušků ke svým dřívějším titulům a vytvořili nejen jednu ze svých největších her, ale také jedno z nejlepších RPG vůbec. Jejich Dragon Age: Inquisition je po všech stránkách velkolepé fantasy a zároveň vymodlené pokračování, které svým rozsahem, obsahem i zpracováním překračuje veškerou konkurenci.

Od prvních momentů je jasné, že BioWare odložili skromnost stranou a Inquisition tak začíná explozí chrámu, ve kterém probíhá mírové setkání zástupců mágu a templářů. Výbuch nejen že rozpoutá další vlnu bojů mezi oběma stranami, ale také otevře na nebi obří průrvu, ze které do Thedasu proudí démoni a příšery. Zatímco jsou mágové a templáři pohrouženi do své války, je jasné, že se o záchranu světa musí postarat třetí strana. Ocitnete se v čele nově utvořené Inkvizice, nejen kvůli tomu, že jste jediný, kdo hrozivou explozi přežil, ale především kvůli zvláštní schopnosti průrvy do cizí dimenze uzavírat.

DUNGEONS AND POLITICS

DRAGON AGE KEEP

Dragon Age: Inquisition

DA:I neumožňuje klasický import uložených pozic. Místo toho funguje stránka Dragon Age Keep, na kterou mohou hráči přes Origin nahrát své uložené pozice z dřívějších her.

Avšak Keep také umožnuje nastavit svět a učiněná rozhodnutí naprosto podle vlastních představ a změnit tak momenty, které se vám třeba ve hře nepovedly. Stav Thedasu se pak do Inquisition načte při spuštění hry.

Jako hlava Inkvizice se tedy pouštíte do pátrání, jehož cílem je zjistit, kdo za explozí, průrvou na nebi a vpádem démonů stojí. Krizová událost se dotýká celého světa a ne všichni jsou přesvědčeni, že jste pro tento úkol tím pravým. Tvorba postavy Inkvizitora, jeho či její rasa a povolání do určité míry ovlivňuje, jak se k vám bude svět chovat. Těžko lze očekávat, že by vysoká šlechta uznávala dálského elfa, nebo že by se církvi zamlouval rohatý qunari coby vrchní inkvizitor. Už samotná volba původu, pohlaví a povolání má větší či menší vliv na to, jak k vám bude herní svět přistupovat.

A i přesto, že hlavní příběh hry není nikterak objevný, jeho vyprávění vývojářům zkrátka jde. V novém Dragon Age se tvůrcům povedlo skvěle zkombinovat rozvinutou historii světa, hráčova rozhodnutí z předchozích dvou her s kompletně novou kapitolou, která se stejnou měrou věnuje dobrodružství, osobním vztahům s členy vaší skupiny a politice často napjatých vztahů mezi různými skupinami v Thedasu. 

Mnohá rozhodnutí, která jste v předchozích hrách učinili, mají přímý vliv na dění v Inquisition a ačkoliv si mnoho z nich vyslouží leda zmínku v rozhovoru, ty zásadní, jako Alistairův osud či k jaké straně konfliktu se připojila (moje) Hawková, mají zajímavé následky, které naprosto vybízejí k opakovanému hraní celé série. Vliv volby samozřejmě platí to i u rozhodnutí, které budete muset jako hlava Inkvizice učinit - následky některých jsou spíše kosmetické, jiné zásadním způsobem mění podobu příběhu a stav světa.

A ani tentokrát se Dragon Age: Inquisition neštítí dospělých témat - namátkou rasismu či sociálních tříd. Postavení Inkvizice, v podstatě soukromé armády s náboženským pozadím, z vás činí vlivného hráče v politických sférách Fereldenu i Orlais. Na mapě herního světa, který se rozprostírá přes obě zmíněné země, tak budete nejen vybírat lokace příběhových i vedlejších misí, ale také budete rozhodovat, zda a jakým způsobem se zúčastníte nepovinných operací - textových úkolů, které místo vás plní vaši agenti a jejichž splnění vám přinese různé malé odměny.

Většinu času však strávíte na výpravách mimo hlavní základnu. Po rozlohou omezeném DA2 se vrací plnohodnotný průzkum lokací, které nikdy v sérii nebyly větší. Hned ta první, kopcovité Hinterlands ve Fereldenu, je rozlehlejší než kterákoliv jiná mapa z předchozích her a strávíte v ní několik hodin plněním kratších či delších úkolů, sběrem surovin, průzkumem oblasti, bojem s nepřáteli, zakládáním táborů, obsazováním orientačních bodů, zavíráním trhlin do Fade, hledáním tajemných střepin, prolézání dungeonů či luštěním hvězdných hádanek. Po vzoru open-worldových akčních adventur či MMO jsou lokace posety zajímavými místy. O některých víte dopředu, na zbylé přijdete až při průzkumu samotném, ale jejich počet znamená, že vždy přijdete na něco nového a zajímavého, co vás vyšle někam dál. Často se mi stalo, že jsem při plnění vedlejšího úkolu narazil na několik dalších, uzavřel trhliny v okolí, zabral kamenolom a náhle zjistil, že už půl hodiny nesleduji svůj prvotní cíl.

ŽIVOT NA ZÁMKU

Hra totiž všechny aktivity váže k prospěchu Inkvizice. Sebemenší questy mají smysl a jejich plnění mi nikdy nepřišlo jako ztracený čas. Jejich výsledkem totiž může být lepší vybavení party hrdinů či přesvědčení obchodníka, aby prodával své věci přímo v mé pevnosti. Návraty do základny slouží jako klidnější pasáže, ve kterých se můžete pustit se do vylepšování vybavení pevnosti či úpravy jejího vzhledu, případně do hlubokého systému craftingu vlastních zbraní a zbroje, která odmění pilné sbírání materiálu při výpravách.

Všechny postavy mají důvod se k Inkvizici přidat a ne vždy je to kvůli tomu, že jste úžasný a skvělý Inkvizitor.

V pevnosti ale také můžete strávit dlouhé minuty v rozhovorech se členy Inkvizice, což se netýká jen vašich parťáků, ale také několika rádců a správců. Najdete mezi nimi známé tváře z předchozích dílů, například ukecaného Varrica, Cassandru, která se mihla v DA2, či rusovlasou Lelianu z jedničky, ale jsou to především nováčci v sérii, kteří dle mého patří mezi nejlépe napsané postavy od BioWare vůbec. Ať už se jedná o elfí lučištnici Seru, která nesnáší svoji rasu a kohokoliv, kdo ubližuje obyčejným lidem, nebo o sympatického qunari žoldáka Iron Bulla, jehož přátelská a uzemněná povaha z něj dělá skvělého parťáka nejen do bojů. Většina konverzací s hlavními postavami přirozeně plyne a jak se z vás stávají lepší přátelé, jejich pozadí, životní příběhy a názory vytvářejí ucelené osobnosti s nimiž je radost diskutovat i přesto, že s jejich pohledem na věci nemusíte souhlasit. Všechny postavy mají důvod se k Inkvizici přidat a ne vždy je to kvůli tomu, že jste úžasný a skvělý Inkvizitor bojující za záchranu Thedasu. Přišlo mi, že tentokrát se spíše než o až klasickou skupinku hrdinů jedná o skupinu několika... hm, zajímavých lidí, kteří Inkvizici vidí jako způsob, jak dosáhnout jistých cílů, ačkoliv i tak mezi nimi najdete pár dobrých duší. Jestli se však na směřování Inkvizice s vámi shodnou, to je už věc jiná.

Dragon Age: Inquisition

Jejich postoj k vám je často ovlivňován nejen konverzacemi, ale i vašimi rozhodnutími a například jen mírné potrestání zkaženého čaroděje bude mít logicky za následek nelibost rozsudku u postav, které mágy nesnášejí, zvlášť pokud jste si sami na začátku vybrali toto povolání. Soudy zajatých zločinců patří mezi nejvážnější rozhodnutí ve hře, neboť málo co má tak dramatický vliv na vztahy ve skupině jako odsouzení více či méně vinných lidí.

Podobně, zato mnohem pozitivněji, lze chápat romantické interakce, které vycházejí z věrohodných a přirozených situací a nelze říct, že by šustily papírem. Některé postavy zkrátka nemají na techtle mechtle pomyšlení, zatímco jiné jsou ke svádění rozhodně povolnější. A ačkoliv tentokrát nemáte družinu sestavenou ze samých bisexuálů, možností je pro každého dostatek... Jestli mi jako rozumíte.

GREATEST HITS

MULTIPLAYER

Dragon Age: Inquisition


Kromě klasické singleplayerové kampaně nabízí Inquisition i akční multiplayer až pro čtyři hráče. V roli agentů Inkvizice se vydáváte do náhodně generovaných levelů ve třech prostředích.

Hraním a tvorbou nového vybavení pro své postavy si odemykáte další až z 12 povolání, která určují vaši roli ve skupince a set bojových dovedností.

Jednoduché úkoly a akční souboje udržují hratelnost poměrně zábavnou, byť se zjevně jedná o nadstavbu než o herní mód, který by se dočkal dlouhodobé obliby.

Samozřejmě ale největší užití členů Inkvizice naleznete v bojích. Povolání postav jsou opět rozdělená do tří základních tříd - warrior, rogue a mage - z nichž každá nabízí několik možností specializace. Každá z hlavních postav má odlišný způsob boje, někdo je zručný se dvěma dýkami nablízko, někdo jiný pak holduje mrazivé magii, jiný se ohání obřím kladivem a samozřejmě by se v optimální čtyřčlenné družince měl nacházet alespoň jeden zástupce od každé třídy.

Dragon Age: Inquisition také přichází se dvěma styly vedení bojů, které se budou líbit jak fanouškům DA:O, tak DA2. Primární styl ze hry činí prakticky akční RPG, ve kterém ovládáte vždy jednu postavu z družiny, zatímco o zbytek se stará umělá inteligence. Souboj je v tomto pohledu zjednodušen, přičemž základní útok je prováděn držením jednoho tlačítka a na hráči je, aby vybíral cíl a používal dovednosti vyplívající z jeho zaměření. Druhý, taktický mód, umožňuje akci zapauzovat, rozdat příkazy všem členům skupiny, rozvrhnout jejich rozestavění a mít boj pevněji pod kontrolou.

Na normální obtížnosti lze akčním stylem vyřešit valnou většinu soubojů, možná až na obzvlášť vypečené souboje s bossy či tuhými draky, ale teprve delší hraní na těžkou obtížnost mě přesvědčilo, že se neobejdu bez opatrnosti a micromanagementu dovedností skupiny pomocí taktického módu. Rozhodnutí ze hry vyjmout léčící kouzla a starost o hladinu zdraví přesunout na omezenou kapacitu léčivých lektvarů, učinilo ze soubojů potyčky, ve kterých je nutné mít aggro nepřátel na uzdě a štědře využívat možnosti válečníků se štítem, zatímco zbytek družiny se kromě zranění stará o magické brnění, debuffy protivníků a útočení ze zálohy. Taktizování v tomto případě spočívá ve vhodném postavení vaší party vůči dění v šarvátce, ačkoliv možnosti krytí za překážkami, případně využívání výškového rozdílu ve většině obyčejných soubojích s náhodnými nepřáteli nenaleznete.

Přesto mám k taktickému módu výhrady, které se z valné části týkají jeho implementace na počtačové ovládání. Za zhruba patnáct hodin hraní na klávesnici jsem se s nemotorným ovládáním taktického módu jednoduše nesžil - je to dáno tím, že standardní ovládání středového kurzoru, který zároveň ovládá pohyb kamery, je namapováno na klávesy a kolečko myši a ani jeden způsob není k navigaci nad bojištěm příjemný či snad přirozený. Všechny problémy s ovládáním kamery pak přestanou, když přesedláte na konzolový ovladač, pro který byla hra bezpochyby zamýšlená, ať už se vám to líbí, nebo ne. Avšak i tak bylo s kamerou nutné neustále manipulovat, protože se rozestavění jednotek v boji stále mění a ani maximální oddálení kamery zkrátka neumožňuje mít dostatečný přehled o dění na plánu. V horších případech se kamera zasekávala o členité stropy jeskyní a sklepů nebo do výhledu lezou větve stromů.

Z technického pohledu trpí Dragon Age: Inquisition některými tradičními neduhy příliš velkých her. Obří mapy vyžadují dlouhé načítací časy, umělá inteligence někdy nezvládá pathfinding obyčejných vesničanů a výjimečně narazíte i na doskakování objektů a propady frameratu. Nejvyšší grafické nastavení si vyžádá výkonný stroj, ale pokud jste ochotní slevit z nároků na kvalitu obrazu, hru bez potíží rozběhnete i na slabších konfiguracích. Obecnější výtky pak nemohou opominout nikterak neskrývaný fakt, že ačkoliv je v herním světě stále, co dělat, valná většina z toho jsou jednoduché fetch questy jen v několika variantách, či jen prosté zabírání lokací. Jak už ale bylo řečeno výše, pokud vám tento problém tolik nevadí, stále platí, že i ten nejobyčejnější úkol má přímý dopad na postup hrou a vylepšování pozice Inkvizice.

Upřímně, není těžké prokouknut, že Dragon Age: Inquisition toho tolik nového či revolučního nepřináší, ale lze to velice snadno přehlédnout při výpravách do vzdálených oáz, zasněžených lesů, trpasličích labyrintů, či rozbouřených pobřeží severního moře, při dlouhých rozhovorech s realistickými postavami nebo během dlouhých a náročných soubojích s obřími draky. Jakmile vás začne jedna aktivita nudit, můžete se směle vrhnout do jiné - prozkoumat překvapivé hlubiny vaší pevnosti, vyzkoušet tvorbu vlastních zbraní, zkusit zkompletovat nějakou z lokací, vyrazit do multiplayeru nebo se vypravit na dobití pevností. Možností, jak trávit čas v Inquisition, je bezpočet a výpravnější fantasy byste v současnosti jen těžko hledali. Dragon Age: Inquisition se bez pochyb stává novým standardem, ke kterému budou na dlouhou dobu další RPG přirovnávány.

Dragon Age: Inquisition
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Bioware naservírovali úchvatný a velkolepý návrat série, na který fanoušci série čekali od konce prvního dílu, ovšem ještě ve větší a lepší porci, než by kdo čekal.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz