hPod #806 nakonec z důvodu technických problémů nejvyde v obvyklém čase. Uslyšíme se v pátek! Omlouváme se.
Hrej.cz Dragon Age 2 Recenze

Dragon Age II

vaclavbednarhrej@seznam.cz

vaclavbednarhrej@seznam.cz

7. 3. 2011 23:11 79
Reklama
Reklama

Druhý díl skvělého RPG od mistrů řemesla BioWare se vydal vlastní cestou. Kdo čekal vylepšení původního konceptu, vychytání všech much a dovedení celého díla k dokonalosti, ten se nedočkal. Dragon Age II má pár nepříjemných trhlin, se kterými si řada z jeho méně oslavovaných konkurentů umí poradit lépe. Zároveň je ale příběhově natolik strhující, že se vše ostatní dostává do pozadí. V dobrém, i ve zlém.

Když si totiž od výsledku odmyslíme jeho příběhovou část se všemi skvělými postavami, dějovými peripetiemi, rozhovory a četnými animacemi, objeví se před námi RPG, které bychom chtě nechtě museli zařadit nanejvýš mezi ta průměrná. Lokací zde najdeme poměrně málo, jejich strojový, přísně lineární a někdy až stísněný design nápaditostí zrovna neoplývá a navíc se až příliš často opakují, takže jsme nuceni procházet zas a znovu ty samé nezáživné prostory a svádět boje v těch samých místech. Výsledná předvídatelnost musí časem nutně začít nudit.

Ani kvantita, ani kvalita

Dojem pestrosti nezachrání ani nepřátelé, z nichž mnohé jsme už viděli v prvním díle. Většinu z nich navíc představují různě oblečení lidé a také tady platí, že stejný mix nemnoha různých protivníků potkává družina hrdinů pořád dokola. Občas je doplní nějaký vcelku zajímavý boss, ale ani těmi hra zrovna nehýří.

Alespoň honba za novým vybavením funguje jak má, peněz není nikdy úplně na rozhazování a každá silná zbraň má svou cenu. Na druhou stranu je ale převeliká škoda, že hráč může měnit prvky zbroje jen na hlavní postavě a u ostatních musí vystačit s volbou zbraní a různých cetek. Zdaleka se tak s pipláním družiny nevyřádíte tolik, jak byste možná chtěli. A i pro hlavní postavu by mohlo být možností víc, protože zejména v případě brnění vždy existuje prakticky jediná volba a pokud se vám z nějakého důvodu nelíbí, třeba vzhledem, musíte se s ní smířit nebo sáhnout po znatelně slabším kusu.

Fantazy Mass Effect

Víme už tedy, že jiné hry umí nabídnout zajímavější dungeony, pestřejší nepřátele i širší možnosti přizpůsobení družiny, byť vnitřní ekonomika a samotný systém předmětů fungují dobře. Na neoficiálního krále žánru nic moc, co říkáte? Ještě ale chybí dvě ingredience správného RPG, tedy vývoj postavy a samozřejmě souboje. Ty jsou znatelně dynamičtější než v prvním díle a je patrné, že se v BioWare rozhodli celou koncepcí přiblížit osvědčenému receptu Mass Effectu.

Bitvy jsou přímočařejší, mnohem krvavější a nepřátelé jsou početnější, někdy až vysloveně přehnaně. Když vybijete obrovskou tlupu protivníků, načež se odnikud objeví stejná tlupa znovu a pak třeba ještě jednou, moc přirozeně to nepůsobí a někdy vás to donutí trochu zavzpomínat na Diablo. Naštěstí pořád máte k dispozici spousty bojových schopností a zpracování stromů dovedností je současně neobvyklé, zajímavé i dokonale funkční. Spolu s výtečně zpracovaným inventářem a dalšími prvky rozhraní tvoří návod, který by ostatní hry měly přebírat povinně.

Tentokrát raději jednoduše

Jednotlivé postavy si nicméně docela dobře poradí i bez zásahu hráče a rozhodně není potřeba řídit každý jejich krok. Hráč se může soustředit na ovládání vlastní postavy a jen občas hasit případné problémy nebo použít nějakou další schopnost. Lehčí souboje se obejdou bez jediného zapauzování a i ty těžší jsou málokdy vysloveně o taktice. Neznamená to, že je výsledek špatný, je zkrátka jiný. Hráč je víc divákem strhujícího vražedného představení než přemýšlivým stratégem.

Velmi dobře se celý posun dá ilustrovat na otázce volby obtížnosti. Sám bych nikdy žádnou hru dobrovolně nehrál na nejnižší obtížnost, protože bych zkrátka měl pocit, že o něco přicházím – přinejmenším o pocit zasloužené odměny za překonávání překážek. Jenže Dragon Age II jsem tak chvílemi, byť stále zdaleka ne většinou, hrál. Nic zásadního se ze soubojů nevytratilo, protože show má ostatně vždy hlavně bavit a ne být výzvou. A někdy bylo popravdě docela příjemné si repetitivní souboje trochu usnadnit.

Stejně tak si nemyslím, že má smysl hrát tuto hru těžkou obtížnost. Adekvátní nárůst uspokojení z překonávání překážek se nedostavuje, respektive není úměrný vynaloženému úsilí, náhlá tuhost nepřátel působí uměle a také se mnohem víc ukáže, že přestože je různých dovedností spousta, protivníky musíte stejně prostě nějak upižlat a nic převratného, čím byste si silného nepřítele takříkajíc vychutnali, nevymyslíte.

Na čem záleží

Přidejme tedy další dílčí shrnutí, a sice že souboje nekladou velké nároky na taktiku, a přestože jsou velmi akční, umí být občas i dost nezáživné. Po všech těchto odstavcích nejspíš fanoušek žánru nebude mít daleko ke zděšení – vždyť vyloženě kladně zatím můžeme označit snad jen vývoj postavy a jejích schopností, uživatelský interface a částečně snad i ty bitvy, byť jen z pohledu některých hráčů, kteří přijmou jejich masové pojetí. Grafika? Docela dobrá, ale rozhodně známe lepší. Propracovanost lokací? Slabá. Hudba? O tu přece nejde…

Jenže v tom to právě je. Až na základě poznání průměrnosti řady prvků si člověk uvědomí, jak je příběhová část hry mocná, že dokáže výsledný zážitek hravě udržet pohromadě. Prakticky všechno dobré – ba skvělé! – na Dragon Age II pochází z této obsahové škatulky, jejíž potenciál byl příliš dlouho zanedbáván na úkor formy. A i když jsme zvyklí soudit hry podle spousty kritérií, je to nakonec jen příběh a jeho aktéři, co dělá z Dragon Age vysoce nadprůměrný zážitek.

Tohle je osobní

Některé postavy jsou tak dobře a zajímavě napsané, že hravě překonávají i laťku nastavenou Mass Effectem. S každým členem družiny je spojena spousta dění a emocí, ke každému budete mít nějaký vztah. Hlavní dějová linie se možná až příliš rozpadá a místy téměř mizí, ale pořád se něco děje. Cizí i blízcí lidé přicházejí a umírají, zrazují se a odpouštějí si, jsou nevinnými oběťmi hrůz i strůjci hrůz vlastních. I ten nejvíce přímočarý a jednoduchý quest je zabydlen a provázen charaktery, které mu navzdory vrozené prostotě vedlejších úkolů dávají osobitost a jedinečnost. Výsledek je o to silnější, že se znatelně více dění váže k rodině hlavního hrdiny a ke členům družiny.

Rozhovory jsou tradičně skvěle vyvážené, nenudí přílišnou ukecaností a jejich aktéři se chovají jako skutečné bytosti, tedy mnohdy nepředvídatelně. A jak jsme si vyzkoušeli, důsledky rozhodnutí hráče bývají dalekosáhlé. Rozhodují doslova o životě a smrti, a to včetně nejbližších členů rodiny a družiny. I to, které z dostupných postav si vyberete do družiny na jednotlivé úkoly, významně ovlivní jejich průběh. Zkrátka, postavy a příběh, který je jejich prostřednictvím vyprávěn, jsou tím hlavním důvodem, proč se Dragon Age II vyplatí dohrát do konce. A klidně dvakrát.

Dragon Age 2
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Kdyby bylo hodnocení prostým součtem jednotlivých prvků, Dragon Age II by přímo škemral o exemplární potrestání. Pokud ale bereme hraní hry jako zážitek z vyprávěného a prožitého, není nad čím váhat. My lidé prostě milujeme dobré příběhy.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz