Dojmy z bety Battlefield 2042, ochutnávky hry, která zavání zklamáním | Kapitola 2
Seznam kapitol
Je to tady. Okamžik, na který jsem se moc těšil a zároveň se ho bál. Titul, který jsem chtěl hrát co nejdříve, zároveň jsem ho ale chtěl co nejvíce oddálit. 6. října, tedy přibližně měsíc před vydáním, studio DICE otevřelo betu nového Battlefield 2042 – šlo o extrémně důležitý okamžik nejen pro hráče, ale především pro vývojáře. I když ještě nevyšla, šlo o moment, kdy mohli autoři hru zájemcům prodat, nebo do určité míry poslat ke dnu. Jak dopadly tři roky vývoje a k čemu (zatím) vedla práce čtyř obrovských studií?
Spoustu prvků jako pravidelný hráč stříleček poznáte hned v prvních minutách hry. Tak třeba grafika, které jsem se bál jako čert – nedopadlo to špatně. Bohužel Battlefield 2042 zatím skutečně nepřináší nic revolučního, což mi je líto. Po gameplay videích jsem ale rád, že se nenaplnil černý scénář s „komiksovou“ grafikou a hra vypadá dobře – ne špatně, ale ani nijak revolučně. Ještě před skokem do boje si ale všimnete první obrovské změny, kterou jsou specialisté.
A zde začíná rozporuplná cesta zvláštních rozhodnutí, které postupem času stráveného ve hře začnete vnímat čím dál intenzivněji. Battlefield, a to zejména Battlefield 1 a Battlefield V, se obvykle snažil klást důraz na jistou anonymitu válek. Že jste prostě jen jeden tuctový voják z dalších tisíců. Zároveň hra bojovníky rozdělovala na třídy – typicky assault, medic, engineer a sniper. Každá třída měla svoje zbraně, speciální vybavení a především důležitou roli na bojišti. To ale Battlefield 2042 muchlá a hází do koše. Místo různě vymodelovaných vojaků jsou zde čtyři specialisté. Ti disponují svou speciální schopností jako je hák, automatická palebná věž, uzdravující pistole nebo průzkumný dron. Zároveň ale mají všichni přístup ke všem zbraním i gadgetům, tedy prvkům, které byly dříve unikátní jednotlivým povoláním. Tím se dostáváme i k, dle mého názoru, špatné prezentaci bety.
THAT'S SO BIG
Ta se odehrávala pouze na jedné mapě Orbital, a to pouze v režimu Conquest. Právě kvůli tomu ze hry naprosto vymizela rozmanitost – každý hráč si totiž pochopitelně zvolil útočného specialistu Webstera Mackaye, který je nejagilnější ze všech a ve výsledku jste na mapě nepotkali žádného medica nebo engineera – prostě neexistoval žádný důvod po nich sáhnout. Proč by se měl hráč omezovat specialistou na léčení, když si může vzít léčivý balíček ke každé postavě. V rámci bety jsem se tak nedočkal žádného oživování, házení krabic s municí nebo uzdravování. Pomohl tomu i další fakt – Maria Falck, tedy specialistka profilovaná do role medika, padlé spoluhráče oživuje neuvěřitelné dvě sekundy, zatímco dříve byla resurekce výrazně snesitelnější. Jde o další naprosto zbytečné zatížení a komplikování spolupráce, která se mezi hráči tak jako tak vytratila. Možná ještě horší je ale fakt, že stejní specialisti se nachází na obou stranách bojujících frakcí – Rusové ani Američané nejsou nijak rozlišeni, na celé mapě tak proti sobě běhají desítky naprosto totožných Mackayů. Motivace k tomuto rozhodnutí je bohužel nejspíše jasná – takový systém dovoluje další dřenění hry skrze monetizaci či sezóny, které by měly hráče udržet v zápřahu. Jednotlivé schopnosti (přitahovací hák) se sice po dvou dílech z minulosti zdají dost divoké a bojím se, kam až DICE se svou fantazií zajdou, prozatím se mi ale jejich používání líbí – jen kéžby byly spjaty s třídami, nikoliv specialisty.
Bohužel pochybná rozhodnutí ani tímto nekončí. Třeba pohyb postav je až přehnaně arkádový. Je fajn, že v DICE přebrali od konkurence tactical sprint, tedy ještě rychlejší běh po druhém stisknutí shiftu. Jenže další animace pohybu naprosto chybí. Postava po mapě vlaje jako pytel peří a při hraní vůbec necítíte hmotnost těla. Není divu, že hráči smutně vzpomínají pětku – právě ta totiž dokázala pohyb vyladit na jedničku. Pohyb jako takový nebyl ani zdaleka tak rychlý, ale měl svou hmotnost a kinetiku. Zdál se mnohem uvěřitelnější a pro skrčení či lehnutí nabízel speciální animace. V 2042 už není možné vylézt na zeď, která je vyšší než vy, chybí také automatické naklánění při míření u zdi nebo padnutí na záda při výbuchu. Drobných animací a zajímavých způsobů, jak využít pohyb a setrvačnost v Battlefield V bylo tolik, že na pochopení a využití jednotlivých nuancí dokonce vznikala speciální videa na YouTube. Šlo prostě o jeden z klíčových mechanismů hry – je tak palčivou otázkou, proč se DICE rozhodlo tento (skvělý) systém zahodit a přinést úplně nový, výrazně osekanější. Osobně mi nevadí fakt, že se Battlefield 2042 přiklání k větší rychlosti a zběsilosti, která nutí hráče neustále klouzat po zemi, koneckonců to dovoloval i předchozí díl. Jenže, alespoň v betě, to byl také jediný speciální pohyb a skrze kombinaci výše zmíněných faktů vám ve výsledku přijde, že hrajete nové Call of Duty, jen na větší mapě.
Pojďme i k samotné mapě, která se mi zkrátka nelíbila. Respektive spíše její prezentace. Už když vývojáři oznámili, že budou mapy zase ještě větší, klepal jsem si na čelo. Mapy byly obří už v minulých dílech a v Conquestu se budou zdát nezdolatelné. Můj dojem se bohužel potvrdil. Conquest a velké mapy, ač se to zdá absurdní, zkrátka nejdou dohromady. Orbital navíc ani není tou největší plánovanou mapou, její rozložení a funkční design ale celé hratelnosti strašně škodí.
Na přiložené mapě si můžete prohlédnout rozmístění bodů i prázdnotu ve střední části oblasti. Nejčastěji se tak pochopitelně bojuje v okolí hangáru či bodu C, kde jsou oblasti k zabrání ve velké blízkosti, navíc jsou kolem nich rozesety budovy nebo objekty, o které se hráči přetahují. Pokud ale zaberete většinu bodů a nemáte v okolí žádné auto, trvá přesun k dalšímu segmentu mapy i několik minut – což v rámci poměrně frenetického Battlefieldu prostě není dobře.
Mnohem raději bych si v betě zahrál Breakthrough, který celou mapu rozkouskuje na jednotlivé fáze, které jsou mnohem akčnější, kompaktnější a zábavnější. DICE se kasalo, že zvyšuje počty hráčů na serveru ze 64 na 128 - můžu vám ale naprosto upřímně říct, že to při zmíněné velikosti vůbec není znát a i při takových číslech narážíte na spoustu hluchých a prázdných míst. Právě kvůli betě se začínám mnohem víc bát dalších plánovaných map. Sice se studio chvástalo tím, jak obrovské jsou – ve výsledku to ale může být spíše na škodu.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
