Reklama

Bylo nebylo. Dříve existoval žánr zvaný tahová strategie, který však vyhynul jako mamuti. Téměř úplně ho vytlačily realtime řežby, postavené na základě premisy „postav rychle baráky, udělej co nejvíc vojáků a pošli je do útoku“.Tahovky vycházely z tradice stolních her, při kterých měl hráč spoustu času přemýšlet nad svým dalším krokem - dokud ho jeho otrávení spoluhráči neumlátili hracím plánem. Dnes už bohužel tahovky přežívají jen ve fantasy rezervacích v Japonsku, kde jsou pod ochranou ministerstva zemědělství. To se stará o to, aby se množily a úplně nevychcípaly. Příkladem tohohle oplodňovacího programu je i Disgaea 2.

Démonický svět

Japonci mají k tahovým bojům blízko – taky na nich stojí většina jejich RPG. A pokud máte tenhle strategičtější způsob boje rádi, neváhejte ani vteřinu. Disgaea 2 vám nabídne promakaný bojový systém, spoustu tabulek, vylepšování postav i zbraní a navíc pořádnou porci černého humoru. Takže vstupte do světa, kde kdo neskáče, není démon a skáčou tudíž skoro všichni. Díky kletbě vládce Zenona (což sice zní jako název nějakého nového pracího prostředku, ale je to velký démonický kápo), se všichni mění v amorální a nadpřirozené bytosti, včetně tučňáků a rodiny mladého Adella.

Příběh začíná v situaci, kdy matka cpe své děti a manžela do kotle, abych jejich obětováním přivolala Azurita pardon, Zenona, kterého by pak mohl Adell, jediný z rodiny, kterého zatím nezasáhla démonická kletba, sejmout. Rodině se sice plán spočívající v jejím obětování moc nelíbí, ale manželkám a matkám se neodporuje, takže jdou do toho. Magický obřad se však poněkud nevyvede a místo Arielu, respektive Zenona se objeví jeho značně rozmazlená dcera.

Ovšem sliby se mají plnit a tak, když nepřijde Persil...Zenon k hoře, tak musí hora k Mohamedovi (který se nesmí zobrazovat, jinak za vámi přijdou Arabové a nakopou vám ropovod). Tím jsme chtěli říct to, že Adell musí vyrazit na cestu za vládcem démonů Palmexem... Zenonem. Doprovázet ho bude Zenonova protivná dcera, která jen přemýšlí, jak by svému nedobrovolnému parťákovi znepříjemnila život, což není zrovna velký problém. Adell totiž není žádný génius a na všechno jí skočí, takže dobrodružství může začít. Říkám to rovnou, nečekejte nějaké procházení krajiny a okukování krás démonické říše. V podstatě se budete pohybovat jen mezi jednotlivými bojovými mapami, a jediné, co na vás mezi tím čeká, je vždycky nějaká ta konverzační (a většinou dost zábavná) pasáž. Kromě bojů se toho tady moc konat nebude, což kupodivu zase ani tolik nevadí.

Kladivo na čarodějnice - pistole na démony

Firma Nippon Ichi Software je na milé a hodně cynické strategické tahovky kadet. Z její dílny vzešlo La Pucelle: Tactics, Phantom Brave či Atelier Iris. Stačí se podívat na jakoukoliv z těchhle her a je jasné, že co se týče vizuální stránky, tak na nějakou moderní grafiku Nippon Ichi zvysoka kašle. Sází na klasickou „dvourozměrnou“ grafiku, na komiksovou nadsázku a jednoduché, ale přesné animace. A tahle archaičnost vůbec nevadí, naopak, působí mile osvěžujícím dojmem.

I strategická část se drží klasiky. Mapa (která se v pohodě vejde na obrazovku) je rozdělená na políčka, po kterých můžete posouvat své hrdiny, dávat jím bojové pokyny a rvát se s čím dál tvrdšími démony i televizními celebritami (vážně). Možnosti jsou přitom nedozírné. Do vašeho týmu můžete začlenit skoro padesát postav se všemi možnými schopnostmi. K dispozici jsou kouzelníci, bojovníci, léčitelé, lučištníci, zloději i experti na palné zbraně. Navíc si můžete ochočit příšery a nechat je bojovat po svém boku. V týmu můžete mít padesát hrdinů, ale do každého boje si z nich můžete vybrat jen omezený počet. Takže se budete muset umět rozhodnout, koho si vycvičit a koho nechat ležet ladem.

První bitvy budou hodně jednoduché, ale postupně začne přituhovat, takže se budete muset naučit, jak vymáčknout ze svých postav maximum a jak využívat i své okolí. Hoši z Nippon Ichi Software obohatili Disgaeu prvkem z jiných svých her – barevně odlišným poli a magickými kameny, které přidělují té které barvě speciální schopnosti. Ve chvíli, kdy zničíte kámen, zraníte i všechny, co se na obarvených polích nacházejí, což se dá celkem dobře využít. Stejně tak se hodí, že nemusíte protivníky jen mlátit, ale můžete je vzít a mrsknout s ním do dáli. Taky můžete ochránit slabšího člena skupiny tím, že ho necháte někým zvednout nad hlavu. Jasně, není to zrovna realistické, ale na to si Disgaea 2 stejně nehraje.

Kromě bojišť, jež vám nabízí příběhová sekce (a které můžete procházet znova a znova) se můžete pustit i do náhodně generovaných jeskyň, po jejichž projití se vám vylepší zbraně, oblečení, prostě cokoliv. Můžete taky obtěžovat, uplácet a mlátit v parlamentu poslance, aby vám pomohli s prosazením vašich požadavků, nebo se vydat na dráhu kriminálníka, což je v tomhle světě prožluklých démonů podstatně respektovanější job než práce v bance. Sečteno, podtrženo, byť se druhý díl Disgaei od ostatních her z Nippon Ichi Software zase tolik neliší, tak tahových strategií není nikdy dost, zvláště tak zábavných a s nadhledem udělaných strategií. Takže vzhůru za králem démonů.

Verdikt

Staromódní tahová RPG strategie, v níž nehýbáte s vojenskými jednotkami, ale fantasy bijci. Svět, do něhož budete dlouho a obtížně pronikat a v kterém se dají objevovat stále nové věci.