Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII Recenze Dirge of Cerberus

Dirge of Cerberus

jiri.skrampal

jiri.skrampal

23. 9. 2006 22:53 1
Reklama

Hlavní hrdinové, ti se mají. Točí se kolem nich celý herní svět, nakonec zničí všechno zlo, porazí všechny nepřátele a hrdinně odtáhnou domů s vnadnou kráskou kolem krku. Ale co chudáci parťáci? Naštěstí se i jim blýská na lepší časy. Svou herní premiéru si už odbyl Daxter, v jeho šlépějích se chystá jít robot Clank a dokonce i instalatér Luigi si urval kus místa na herním nebi jen pro sebe. Podobnou cestou se vydal i jeden z charakterů nejgeniálnějšího RPG všech dob, Vincent Valentine. Nemusím jistě připomínat, že Final Fantasy VII byla hra, která nám vzala srdce, vymačkala z něj všechnu šťávu a odhodila ho do kouta jen se špetkou naděje, že ho budeme ještě někdy potřebovat. Nejen proto máme nejnovější počin božských Square Enix pod úzkostlivým drobnohledem už delší dobu. Je totiž nepsaným pravidlem, že na co chlapci ze Square sáhnou, to se jim povede. To však potvrzuje pár výjimek a po japonském vydání hry se ukázalo, že Dirge of Cerberus je jednou z nich. Hrůzná hodnocení blížící se bodu mrazu dávala tušit, že největší prznitel legendy FFVII je na cestě. Než se hra dostala ze země vycházejícího slunce až k nám, prodělala naštěstí celou řadu více či méně důležitých úprav, které razantně změnily její, původně zjizvenou tvář. Otázkou zůstává, jestli jich bylo dost.

Zpět v Midgaru

Příběh nás opět zavede do kouzelného světa FFVII, kde si magie podává ruku s moderními technologiemi a překvapivě to nevypadá kýčovitě. Tři roky po tom, co Cloud a jeho parta zabili Sephirotha a dvanáct měsíců potom, co se jim povedlo zničit Kadaie a jeho gang, je hlavní město Midgar napadeno neznámou armádou. Z nepřátelského vojska se nakonec vyklube Deepground, tajná militaristická frakce společnosti Shinra, která si dala za úkol zničit všechny nepotřebné (tedy každého, až na ně samotné) a v jejich ďábelském plánu hraje právě Vincent klíčovou roli. Mnozí z vás si jistě vzpomenou, jak jste jej našli ležet v rakvi v tajné místnosti v sídle Shinry v Niebleheimu.

To, že s ním není něco tak úplně v pořádku nasvědčoval i fakt, že se v boji dokázal proměňovat v monstra a nadělat tak v řadách nepřátel pěknou paseku. Nikde jsme se ale nedozvěděli, kdo vlastně Vincent je, kde vzal svou nadpřirozenou moc a co má se Shinrou společného. Dirge of Cerberus na všechny tyhle otázky odpoví a vám bude dovoleno odhalit spousty zajímavých tajemství bojovníka v rudém plášti. Nemůžeme si ale odpustit poznámku, že jako cizinci bez minulosti to Vincentovi slušelo víc. Příběh jako takový ovšem nezklamal a jeho procházení pohladí na duši každého fandu Final Fantasy.

Trojhlavňová brokovnice je průrazný argument

Dirge of Cerberus je bezhlavá 3rd person akce poněkud zvláštního ražení. Prvním zádrhelem je tu ovládání. Hra se sice na první pohled tváří jako akce typu Devil May Cry, ale ovládá se jako Quake 3! Není to tak úplně příšerné, hru si dokonce můžete přepnout do pohledu z vlastních očí, ale žádný zázrak to rozhodně není. Trochu situaci vylepší připojení myši k PlayStation 2, ale když je člověk rozvalený v křesle u televize, manipuluje se mu s hlodavcem vážně špatně. Oproti japonské verzi nám zde přibyla nižší obtížnost, dvojitý výskok a hlavně extrémně užitečný zaměřovací asistent, bez kterého byste nedali ani ránu.

Při hraní uvidíte přesně to, co byste čekali od akční řežby – střílíte, hledáte klíče, střílíte, sbíráte náboje, střílíte a v neposlední řadě...střílíte. Naštěstí je to celkem solidní zábava. Sejmout někoho trojhlavňovou brokovnicí má pořád svoje kouzlo. Když už jsme u zbraní, ty máte po ruce hned tři, jenž si můžete vylepšovat a upravovat desítkami nejrůznějších serepetiček, jež najdete cestou. Poslední problém, kterým hra trpí, jsou předělové příběhové sekvence. Jsou sice pěkné, ale šíleně vás vytrhují ze hry. Desetiminutová videa za každým rohem do akční hry prostě nesedí. Některá z nich jsou ale pravděpodobně to nejlepší, co se v historii herních filmečků urodilo a předrenderované sekvence jsou téměř na úrovni filmu Advent Children.

Uvidíte nevídané

Vizuální zpracování celé hry je mince, která má dvě strany. První z nich ukazuje design charakterů a neuvěřitelně kvalitní práci s jejich oživením v digitální podobě na vaší obrazovce. Od Vincenta, přes staré známé, až po nové parťáky i zlotřilé bossy je znát ruka japonského mistra herního designu Tetsuyi Nomury (Parasite Eve, FFVII & VIII, film FFVII: Advent Children). Práce grafiků postavám doslova vdechla život a to způsobem, který je na PS2 nevídaný. Mimika obličejů je čistá a věrohodná, herní enginové animace jsou skvěle prostříhané a nemusí si o vaši pozornost říkat dvakrát. Jenže stejně jako jsou postavy živé a barvité, jsou herní prostředí a nepřátelé nezáživní.

V kůži hlavního hrdiny se podíváte na spoustu míst po celém světě. Proběhnete se po ulicích Midgaru, zastřílíte si příšery v širých pláních kolem něj a zavítáte třeba i do sídla Shinry v Niebleheimu. Společný prvek všech prostředí je pak stereotyp. Ve městech i podzemních komplexech je jedna chodba jako druhá a když už narazíte na něco nového (třeba jinou barvu další uličky), velkou radost z toho mít nebudete. To samé se dá říct o složení nepřátel, které až na výjimky tvoří vojáci Deepgroundu. Jejich svítivé, modré uniformy sice vypadají hezky, ale pro vás to znamená jen to, že všichni nepřátelé od začátku do konce vypadají stejně, což je nesmírně otravné. Rozhodně se nedá říct, že by Dirge of Cerberus byl vyslovený propadák. Pro nás, kterým je jméno Final Fantasy VII svaté, je to ale obrovské zklamání. Vincent by si zasloužil lepší hru.

Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Dirge of Cerberus je rozporuplná hra. Pokud se však přenesete přes roztodivné ovládání a nepříjemný stereotyp, připraví vám hra i několik příjemných okamžiků a pro herní labužníky je tu připraveno několik hodin filmových a in-game sekvencí. Doporučit se však dá jen skalním fandům Final Fantasy VII.

Co se nám líbí a nelíbí?

Design charakterů je i s jejich realizací mistrovské dílo. S customizací zbraní se dá slušně vyhrát. Příběh má grády a kvalitnější filmové sekvence byste ve hře hledali těžko.
Prapodivné ovládání spolu se stereotypem prostředí a nepřátel nepotěší nikoho. Když už vás akce náhodou trochu chytne, nastoupí na scénu enormně dlouhé filmečky, které vám vezmou chuť do dalšího hraní.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama