Hrej.cz Dark Souls 2 Recenze

Dark Souls II: Deník umírajícího

zdenek-princ
Zdeněk Princ
31. 3. 2014 22:35 20 Sdílej:
Reklama
Reklama

Na hře Dark Souls II mnoho hezkého nenajdete. Je to ponurá, graficky ne zrovna atraktivní hra, která se vás snaží už dopředu odradit: „Hej, vůbec sem nechoď, stejně chcípneš.“ Proč ji tedy hrát? Proč vůbec hrát v dnešní době hru, která zcela otevřeně přiznává, že vás bude frustrovat až do samého konce, že ani trochu nepomůže a vysměje se vám do obličeje pokaždé, když někde špatně šlápnete a sletíte do propasti? Těch důvodů je mnoho a zcela upřímně jsem je hledal jako žížaly – jen občas schované pod tímhle, nebo támhletím kamenem. Prošel jsem si při tom peklem, ale něco se naučil – smrt může v jistých pokroucených případech chutnat sladce.

Abyste rozuměli, sehnat dostatečného masochistu i v tak rozrostlém autorském týmu, kterým náš web disponuje, chce trochu štěstí a snad jako předzvěst, co mě ve hře čeká, jsem toho štěstí měl pomálu. Když mi Jirka Pavlovský po dvou dnech v zoufalosti napsal, že mi hru musí vrátit, nebo se rituálně odstřelí na hajzlíku, věděl jsem, že je zle. Jenže kde nic není, tam bere jen Dark Souls, a tak jsem s podivnou dávkou respektu smíchaného s odporem zapnul hru já. Můžu vám říct, tak rychlý návrat na zem zažije člověk jen v případě, když mu holka sdělí, že radši budeme jenom kamarádi…

HODNĚ TĚŽKÉ ZAČÁTKY

Když bych to měl sečíst, Dark Souls II jsem rozehrál celkem čtyřikrát, abych zjistil, že jakákoliv snaha načnout to celé snažení správně skončí vždy jen o kousek dál než u předchozího pokusu. Počtvrté jsem to tedy vzdal, s kouzelníkem ukrajoval centimetr po centimetru a opíjel se tím, že můžu první potvory ostřelovat z dálky. Jenže bez ohledu na to, které povolání si na začátku vyberete, dřív nebo později skončíte u nepřátel tak blízko, že by vás za narušení osobního prostoru peskoval i Patrick Swayze. Z tohoto důvodu je nutné ctít hlavní zásady všech pořádných RPG a alespoň částečně se držet předem stanovené cesty. Jistě, každý kouzelník by se neměl bát rozdat i přijmout nějakou tu ránu, ale nikdy z něj nebude takový bijec jako třeba z rytíře. Proto je vhodné zvyšovat úroveň dovedností, které skutečně dokážete využít a nesnažit se o renesanční přístup, který obvykle skončí obličejem zarytým v zemi.

Dark Souls II je především o trpělivosti, a když se k ní přemluvíte, nebude vám stát nic v cestě.

A když jsme u toho levelování – stavte se za mnou v redakci, abych vám osobně pogratuloval, pokud jste na celý systém přišli sami! V případě, že nemáte zkušenost s předchozí hrou, asi vás ani nenapadne, že ta divná paní v centrální vesnici Majula je ve skutečnosti trenérka a stačí ji prokecat až na konec stále stejného dialogu. Jestli má být tohle to brnkání na staromileckou strunu, pak mi v šestadvaceti ještě pořád teče mlíko po bradě a pravděpodobně bych měl pověsit tenhle džob na hřebík. Ne, vážně, téměř žádné vysvětlivky a ztráta v obrovském kvantu skillů mě děsí ještě teď, ale opakování z vás jednou udělá mistra. Anebo aspoň člověka natolik soudného, aby neházel ovladačem pokaždé, když mu hra předhodí něco, čemu absolutně nerozumí.

PROCITNUTÍ

Jenže to jsou přesně ty okamžiky, kdy se láme chleba a buďto začnete Dark Souls II respektovat, anebo vyhodíte konzoli z okna. Nebudu vám lhát, neměl jsem k tomu daleko, ale fakt, že jsem nehrál na své konzoli a hlavně - jednou musel vzniknout tenhle článek - přinutil jsem se k tichému vzdorovitému respektu. Vyplatilo se, protože pocit z toho, že na rozlousknutí další designérské strohosti vám bude stačit třeba už jen půl hodiny, je vážně k nezaplacení... Ale abych jen nekritizoval, Dark Souls II je především o trpělivosti, a když se k ní přemluvíte, nebude vám stát nic v cestě. Anebo trochu kecám, protože i když jsem si neustále připomínal, že je lepší stokrát uskočit (i když při tom ztrácíte staminu), stejně jsem častokrát skončil jako ražniči na gigantickém oštěpu a musel jsem vyrazit znovu.

Až vysledujete, jakým způsobem zejména obrovití bossové bojují a podaří se vám ve změti otoček, švihů zbraní a speciálních útoků najít určitou šablonu, stává se z Dark Souls II ryze metodická záležitost. Jednotlivé lokace začnete procházet s mnohem větším úspěchem a honba za táborovými ohni, které fungují jako checkpoint, teleport, doplňovač flaštiček s léčivým lektvarem a oživovač všech již zabitých monster kolem vás (!), nebude tak hektická. Navíc, Dark Souls II přichází se systémem zabraňujícím grindování slabších potvor, takže po nějaké době rutinního procházení stále stejnými úseky se nepřátelé jednoduše přestanou objevovat a vy alespoň na chvíli pocítíte hodně nepříjemný pocit (falešného) bezpečí.

NAIVNÍ, NAIVNÍ CHOVÁNÍ

Myslet si, že vás v Dark Souls II po dvaceti odehraných hodinách nemůže nic překvapit, je ale to nejubožejší, na co byste se mohli zmoct. Vím to, protože jsem si to vyzkoušel za vás a dalších deset hodin strávil se stolem zatnutým mezi řezáky, abych mohl zase pokračovat dál. Taktika je zkrátka všechno a zcela logicky do ní nespadá jen způsob boje, ale také využívání předmětů, které průchodem rozlehlého světa protkaného fast-travel sítí táborových ohňů nacházíte. Je jich tolik, že jsem si musel začít dělat poznámky, což je jen další krok do hodně vzdálené minulosti, který si hardcore fanoušci série hladí jako vrnící koťátko. Ošemetně se to má zejména s prostředky pro léčení zdraví, kterých nemáte mnoho a ještě byste je měli šetřit na chvíli, kdy půjde opravdu do tuhého. Věčnou otázkou zůstává, jak takový moment poznat? No, už jsem snad říkal, že jsem hru rozjížděl čtyřikrát...

Někdy ani do poslední chvíle člověk neví, že se k něčemu nekalému schyluje, a tak jsou rány do zad vlastně i ranami milosti.

Opravdu, s každou vaší smrtí, a že jich bude, postupně klesá ukazatel maxima zdraví, což je to nejzákeřnější, s čím mohli vývojáři přijít. Nejdříve si toho ani nevšimnete, ale jak se bude ukazatel s další a další smrtí blížit k polovině, začne vám docházet, že tady je něco v hrubém nepořádku. Až tedy dospějete do této nezáviděníhodné chvíle, podpořené i stále shnilejším vzhledem vašeho nemrtvého hrdiny, je načase schroustat artefakt Human Effigy a užít si aspoň na chvíli čerstvě zregenerovaného stavu. Jde o momenty, kdy si kuřáci odskakují na cigaretu a slaví, my, drogou nezatížení, jen se slzou v oku pokračujeme dál. Mnohem častěji ale nebudete doplňovat zdraví na maximum, budete ho zkrátka jen doplňovat, co to jde, a to prostřednictvím již zmiňovaných flaštiček, případně kamenů. Zní to skoro až triviálně, ale věřte mi, že momentální rozhodování, jestli se při rychlém doplnění zdraví zastavit (flaška), anebo při pomalejším jenom zpomalit (šutr), bývá v boji to nejkritičtější.

Kromě těchto dvou důležitých předmětech ale bude váš osud záviset i na prstenech s nejrůznějšími schopnostmi, výstroji a logicky i zbraních. Můžete si je kupovat za duše vypadlé z protivníků, občas je najdete v nějaké bedně, celkově byste ale neměli být zbrklí a volit pečlivě. Meč v obou rukách s úderem tak těžkým, že pod ním klesne téměř kdokoliv? Anebo rychlejší manévry se šavličkou a štítem ve druhé pazouře? To všechno si můžete sami náležitě otestovat, protože pokud má Dark Souls II něčeho dostatek, je to čas, po který vás bude trápit.

NEJSTE V TOM SAMI!

S uslzeným obličejem jsem se ale docela často utěšoval tím, že jsem jen jeden z mnoha bláznů, kteří se nechávají dobrovolně trápit tímhle nástrojem zla. Nakonec musím uznat, že jsem našel jisté zalíbení v přehrávání smrtí jiných hráčů. Zhmotňují se kolem vás jako pulzující rudé skvrny na zemi, po jejichž aktivaci vidíte, kterak nešťastník před vámi skonal bídnou smrtí. Jde o začátek online funkcionality Dark Souls II a náznak toho, že za tunelem singleplayeru leží jisté vysvobození v netradičně zpracované kooperaci. Ihned poté, co byly spuštěny servery, začal se svět plnit plamennými vzkazy, které upozorňují, případně vysvětlují a radí. Sami je můžete kolem sebe mrskat taky, ale vždycky jsem si připadal jako Cimrman, když se hnal s patentem na úřad. Všichni už všechno řekli, tak aspoň ty záseky nepřipadají v úvahu.

Pokud ano, nabízí Dark Souls II poměrně sofistikovaný způsob povolávání pomocníků, případně teleportování do her ostatních nebožáků, cítíte-li se na roli zachránce. Občas servery zazlobí, ale téměř vždy někdo vaše volání vyslyší a přiběhne na pomoc. Nejsem teď asi schopný říci, nakolik tato berlička ničí zážitek ze hry, ale můžu vám s klidem říct, že toho posr.... škorpióna bych prostě sám neustřílel, protože má tak mega DLOUHÝ OCAS @#%@. Systém, který interakci dovoluje, se jmenuje Covenant a místo v něm nemají jen dobráci od kosti. Jste li příslušníky jiného, nežli slunečního a modrého vyznání, můžete se také bez mrknutí oka dostat do PvP souboje, ve kterém platí jedno zásadní pravidlo - soupeř bývá o dost silnější než vy. Matchmakingový systém sice bere v úvahu váš momentální stav (shnilost/zdraví) a úroveň, ale já na svůj první zářez proti živáčkovi stále smutně čekám. Každý totiž může dosyta využívat výše načrtnutých schopností a pokoušet se o všemožné levárny, jen aby vám nedal jakoukoli šanci využít rodící se výhody. Někdy ani do poslední chvíle člověk neví, že se k něčemu nekalému schyluje, a tak jsou rány do zad vlastně i ranami milosti.

Pokud máte pocit, že hraní Dark Souls II vytáhne z normálního hráče duši, rozžvýká ji a na konci celou uslintanou vyplivne, pak máte docela solidní představu, co hraní obnáší. Ne, není rozhodně pro všechny, ale když posoudím všechny okolnosti, které mě donutily dohrabat se na konec, vlastně toho ani nelituju. Když už nic jiného, člověk má postupem času pocit, že hře přichází na kobylku a každé další vítězství mění ustrašený pohled na vševidoucí. Pokud jste masochisté, dosud jste s nákupem čekali anebo jen vyhlížíte PC verzi, pak se nemáte čeho bát. Všechno je na svém místě a náruč smrti čeká na vhodný moment k objetí. V opačném případě se ale připravte na hodiny a hodiny frustrace, odříkání a jen vrtkavé jistoty, že si na konci s úsměvem skutečně oddychnete a potěšíte se z toho, že jste dohráli hardcorovou modlu dnešní doby.

Dark Souls 2
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Pokud jste nehráli žádný z předchozích dílů série, bude pro vás Dark Souls II šok! Tahle hra není pro každého, atmosféra je tak ponurá, že děti začínají plakat, ale když to zvládnete, můžete si připít a gratulovat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz