Company of Heroes Recenze Company of Heroes

Company of Heroes

lukvod@seznam.cz

lukvod@seznam.cz

20. 9. 2006 22:35 16
Reklama

I když měl Warhammer mnohé přednosti a v recenzích se jeho hodnocení pohybovalo ve vlnách nadprůměru, vcelku rychle se na něj zapomnělo. To se asi nelíbilo tvůrcům a rozhodli se svůj další projekt zasadit do prostředí, které má již každý stokrát prošlé. Stačí si vzpomenout kolik vyšlo dílůMedal of Honor, Call of Duty a podobně. Pokud se chceme bavit o válečných RTS, můžeme jmenovat 1944: Bitva v Ardenách, Mockba To Berlin či Rush for Berlin. I když se jednalo o víceméně dobré tituly, nedokázaly vás pořádně vtáhnout do bitevní vřavy. Právě zde přichází na scénu Company of Heroes (dále jen CoH).

Filmový nádech v hlavní kampani

Základní herní systém vychází z již zmíněného Warhammeru. Nutno podotknout, že ovládání a hratelnost bylo ještě více vyšperkována, tudíž se z CoH stává adept na RTS roku! Ale nepředbíhejme, hezky všechno po pořádku. Jeho hlavní výhodou oproti ostatním strategiím je to, že hra má emoce, výtečné ingame animačky na začátku, konci i během mise a úžasnou hratelnost. Ač to působí velice levným dojmem, vězte, že hned první mise, ve které se podíváte na zakrvavenou pláž Omaha, vás přesvědčí, že filmečky během hraní doplňují už tak hutnou atmosféru více než skvěle. Animace zde totiž nemají jen jedinou úlohu – informovat vás o postupu spojeneckých i nepřátelských sil. Zabírají i rozhovory mezi vojáky, čímž se snaží docílit dojmu, že se nejedná jen o stádo tupě poslušných panáků, ale o živé bytosti. Obdobou je na poli FPS hra Brothers in Arms.

Těšili jste se na možnost hraní i za jinou než spojeneckou stranu? Budu vás muset zklamat. Hra obsahuje pouze jedinou kampaň, ve které si projdete všechna známá místa, od vylodění na pláži Omaha, dobytí a následném bránění města Carentan, chránění silničního konvoje, po zmocnění se kopce 192 a cherbourgského přístavu a finální završení Falaiskou kapsou, kdy bylo zajato přes 50 000 německých vojáků a několik stovek tanků a obrněných vozidel. Kampaň má svá pro i proti. Každá mise má odlišný scénář, tudíž se nemůže stát, že byste se nudili. To opravdu nelze. Variabilita úkolů má širokou škálu, tu se potichu plížíte v týlu nepřítele, tu podnikáte masové útoky na zabarikádované německé vojáky, támhle zase čistíte barák od baráku a zabíráte si tak území, nebo bráníte strategicky důležité místo třeba půl hodiny. Zcela nečekaně musíte občas zapojit všechny mozkové závity a pořádně promyslet nadcházející manévry. Špatná taktika se totiž nevyplácí, o čemž jsem se přesvědčil při hraní mise, ve které máte 60 minut na získání hodně důležitého bodu. Celkem naštve, když si spokojeně pochodujete s vojskem, pálíte o sto šest a stejně včas nesplníte hlavní úkol.

Hra má vysoké herní tempo, ženoucí vás více a více kupředu. Pak se však karta obrátí a zůstane jen slza v očích. Misí je sice patnáct, ale dohrajete je poměrně za krátkou chvíli, tj. nějakých 20 hodin. To je jeden z největších záporů hry, protože podobně zábavnou RTS opravdu nenajdete každý den. Další výtka může směřovat k hraní za jednu jedinou stranu. I když za veselé Němce, míchající pivo a jahodový džus, se dá hrát v povedeném skirmish módu.

V každé mapě je určité množství checkpointů potřebných ke stavění budov, vycvičení vojáků či výroby vozidel a také zabíráte území. Čím více jej obsadíte, tím lépe, jelikož dle toho teče část surovin do vašich zásob. Suroviny se dělí na tři druhy – palivo (pro pojízdná vozidla), munice (například dělostřelectvo) a lidská síla. Nevyplácí se (rozuměj není možná) taktika, kdy vyčkáváte na jednom místě a bláhově si stavíte velkou armádu. Musíte neustále tlačit vojáky dopředu a postupně zabírat území, zvyšovat přísun surovin a opět zabírat území a bojovat. Suroviny se nedají vyčerpat, ale je pevně daný limit maximálního počtu jednotek.

Můžu si postavit hrad z písku?

Bohužel ne. Namísto toho se dočkáte klasických budov známých z jiných realtimových strategií. Takže tu máme budovu starající se o výcvik pěšáků, další baráček zase vycvičí minometčíky, kulometčíky a odstřelovače. Komu tito ostří chlapi nestačí, může povolat do boje těžkou techniku v podobě tanků (i s plamenometem), obrněných vozů, kanónů a dalších veselých smrtících věciček. Jestliže zrekrutujete nějaké inženýry, není problém postavit kulometný a lékařský post, položit miny, postavit protitankové zátarasy v podobě ocelových „ježků“, rozestavět ostnaté dráty a vytvořit tak překážku proti pěchotě i dopravním prostředkům. Velice vychytaná a hlavně nesmírně užitečná je možnost stavění „mobilních“ velitelství. V praxi to znamená, že vedete nějaký tvrdý boj, vaši lidé umírají, ztráty jsou vyšší než jste čekali a co teď? Základní velitelství je od vás moc daleko, tudíž by posily přišly pozdě. Pokud máte na daném místě zabraný checkpoint, není problém vlézt se skupinkou vojáků do civilního domu a během chvilky jej proměnit ve velitelství a cvičit vojáky jak na běžícím pásu. Během bojů dostáváte zkušenosti, díky kterým si poté můžete aktivovat vychytávky včetně leteckého náletu a artilerie.

Neuvěřitelně detailní grafické zpracování, výtečné ozvučení a rozporuplná inteligence

Už ve Warhammeru bylo vidět, že grafický engine nepatří mezi nejhorší a CoH to jen a jen utvrzuje. Takhle krásně vypadající RTS tu totiž ještě nebyla. Vše je naprosto detailní, do posledního puntíku provedeno takřka k dokonalosti. Berte v potaz, že je do hry implementován fyzikální engine umožňující zničení jakéhokoliv domu a více méně všeho na co si vzpomenete. Je to opravdu zvláštní pocit, když po akci plné výbuchů zbudou namísto domů jen trosky a z vojáků roztrhaná těla poletující vzduchem díky tlakovým vlnám. Také to chce pořádné železo na solidní hraní. Přibližovat se dá až k obličeji vojáků (dokonce i s mimikou), za to oddálení kamery není zrovna největší. Leckdy by se totiž hodilo mít větší rozhled po bojišti. Chybou je prolínání objektů. To nejvíce platí pro tanky a celkově dopravní techniku. Přesouváme se do světa zvuků. Nebudeme si nic nalhávat, lépe znějící zvuky jsem v RTS ještě neslyšel. Ba co v RTS, i některé FPS se můžou schovat za roh a tam se stydět. Veškeré výbuchy rozduní subwoofer na sto procent, střelba prolítává z reproduktoru do reproduktoru díky podpoře 7.1 zvuku. I hudební soundtrack je více než povedený.

Dost bylo oslavných zpěvů! I na nejvíce vybroušeném diamantu se najde nějaký ten nešvar. A to platí (bohužel) i pro CoH. Ach ta umělá inteligence! Kdy se konečně dočkáme pořádného jednání ze strany počítače? Ne že by byla nějak výrazně špatná, ale některé postupy mi nepřišly zrovna ideální. Protivník se totiž stará hlavně o to, aby zničil vaše jednotky. Jen občas se stane, že vám začne zabírat pracně vybojované checkpointy. Povětšinou je to otázka skriptů, kterých je ve hře přehršel.

A je to tady, dámy a pánové. Konec recenze. Dosti bylo čtení. Jaký máme z CoH dojem? Více než pozitivní, dokonce tak pozitivní, že pokud nepřijde pořádná konkurence, která by nás ještě více pozitivně naladila, můžeme s klidem oznámit, že Company of Heroes může být strategií roku. S čím vyrukuje Faces of War, to se již brzy dozvíme. Joint Task Force má však také veliké ambice. Více v recenzi Tomáše Krajči.

Company of Heroes
Windows PC

Verdikt

Není co dodat. Pecka, bomba, hit a kdo ví co ještě. Prostě jedna z nejlepších RTS za posledních pár let.

Co se nám líbí a nelíbí?

Božská hratelnost, grafické a zvukové zpracování, výtečný herní koncept.
Jen 15 misí a to pouze za spojence, vyšší HW nároky, umělá inteligence.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz