Rush for Berlin

Rush for Berlin spadá do kategorie válečných RTS, kterých jsme tu měli už mraky. Jenže, nedělejme ukvapené závěry. Za hrou stojí hoši z vývojářského studia Stormregion, jejichž zlaté ručičky vás mohly o svých kvalitách přesvědčit již séríi Codename: Panzers. Jelikož však několik tvůrců přešlo do jiného týmu, kde nyní pracují na slibně vypadají RTS Joint Task Force, jejíž preview vám přineseme během několika dní, rozhodli se milí Maďaři hodit do kotle notně vylepšený engine, stejně dobré ingredience, které fungovaly na výbornou v minulém projektu, a jako porci navíc pustili uzdu své fantazii. Co se z tohoto mixu podařilo uvařit, zjistíte během čtení následujících odstavců.

Proč se držet historických faktů?

Když je fantazírování mnohdy zábavnější? To si nejspíše řekli i sami tvůrci, tudíž se nemusíte bát o známé historické akce, které znáte z učebnic dějepisu. Čeká na vás trojice, respektive čtveřice kampaní – jedna je bonusová. Za koho že si vůbec zahrajete? Začněme pěkně zostra! Jako první se nám do soutěže hlásí rodák ze Šlesvicka-Holštýnska (země v Německu), díky kterému si užijete vyrábění několika prototypů, přičemž největší radost jsem měl z proudového letadla. Aby toho nebylo málo, není problém podniknout atentát na samotného Adolfa Hitlera. Jestliže bude úspěšný, nic a nikdo vám nebude bránit ve výrobě dalších prototypů a docílení jiného konce války. Z Bronxu (jedna z pěti části New Yorku), který tenkrát ještě nebyl tak nebezpečný, přišel druhý soutěžící, usilující o poražení rodáka ze Šlesvicka-Holštýnska, úřadujícího nyní v Berlíně. Namísto prototypů a těžké dopravní techniky spoléhá spíše na pěší jednotky, jejichž zákeřné napadení nepřítele ze zálohy mnohdy zaručeně funguje. Berlín je zkrátka hlavním bodem roku 1945 a proto si na něj zuby brousí i poslední soutěžící. Ten pochází z Ruska, přesněji z Nižnijho Novgorodu. Mezi jeho záliby patří tanky a dělostřelectvo.

Ale ale, co to vidím? Nečekaně se nám do soutěže přihlásil ještě specialista na francouzskou kuchyni žijící přímo v République Française. Naštěstí však netouží jako většina účastníků o dobytí Berlína, nýbrž se svými muži pomůže osvobodit Paříž. Tak, to bychom měli. Herní kampaně jsou dobře vyvedené, takřka každá země má trochu odlišený herní koncept. Nestane se, že s ruskou pěchotou naběhnete na zabarikádovaného nepřítele. Na to jsou specialisti opravdu jen Američané, kdežto Francouzi dávají přednost partyzánství a záškodnictví a Němci si pak v tichosti kutí tajné projekty, mezitím co vojáci tvrdě bojují. Herní doba je příjemné dlouhá. Kampaň za každou stranu čítá sedm misí, vyjma té bonusové – na francouzském území si užijete pouze čtveřici misí. Zdolání mise vyjde zhruba na 30 – 40 minutek, podle toho jak jste ve strategiích zběhlí.

Stejný koncept, dobrý koncept?

Hra je stejná jako její starší bratránek, na mysli mám samozřejmě Codename: Panzers. Pokud jste se s ním setkali, nebudete mít s hraním Rush for Berlin žádné problémy. O základny je skoro zbytečné se starat, beztak lze jen obsazovat a poté kontrolovat kolik toho můžou vyrobit, případně kolik vojáků vycvičit. Zásoby hrají poměrně důležitou roli. Z počátku jich máte opravdu dost, jenže později musíte zapojit mozkové závity a začít přemýšlet co je opravdu potřeba postavit. Podobně jako v 1944: Bitva v Ardenách či v Mockba To Berlin není problém obsadit nepřátelské vozidlo, aniž by se nějak poškodilo. Jeden příkaz a pěší jednotka pomocí pár výstřelů zneškodní řidiče a posádku. Pozor však musíte dávat na opancéřování vašich miláčků – na některých místech je zkrátka pancéř slabší. Zapomenout nesmíte ani na doplňování munice, což se mi stalo osudným při jednom z útoků na nepřátelské pozice.

Ach ty skripty…

Umělá inteligence je sama o sobě na solidní úrovni. Nepřátelské jednotky si vyhledávají nejdůležitější cíle. To v praxi znamená, že při střetu je nejlepší si bránit mediky, jelikož do nich jde palba jako první. Teprve poté následuje salva do ostatních jednotek. A teď ty skripty. Vše je postaveno na principu „vidím, útočím, nevidím, neútočím“, takže jestliže si dáváte pozor, můžete zničit protivníka bez jakékoli ztráty. Nesmí vás jen zahlédnout, o což se postará sniper. Bohužel, leckdy se také stává, že nepřátelské jednotky spokojeně vyčkávají na místě, i když o pár metrů dál probíhá boj na život a na smrt. V těchto případech opravdu umělá inteligence nepůsobí zrovna nejlépe.

Krása to na pohled, krása to na poslech

Hra vypadá opravdu pěkně, je poháněna značně vylepšeným Gepard enginem, který se ukazuje v tom nejlepším světle. Modely jednotek jsou detailně vyvedeny, stejně tak efekty výbuchů, osvětlení, počasí. Vše vypadá naprosto krásně, zvláště, když projíždějí tanky a pod jejich pásy stromy, sloupy či ploty padají jedna báseň. Zvukově je na tom hra také velice dobře, exploze, střelba znějí opravdu razantně a pokud máte dostatečně výkonný subwoofer, užijete si do sytosti. Hudební doprovod patří ke standardu, zatímco dabing mi leckdy vadil. Zvláště pak nadabování amerických jednotek mému uchu nelahodilo.

Multiplayer se dvěma módy navíc

Ke klasickým módům jako hraní v kooperaci, deathmatch a domination, přibyla dvojice R.I.S.K a R.U.S.H. V R.I.S.K. máte dané úkoly, které musíte plnit. Každý hráč má jiné a tudíž není problém mu začít kazit ty jeho, jestliže si budete myslet, že víte co soupeř právě dělá. R.U.S.H. je pouze o zabírání pozic a ničení nepřátelských jednotek. Vše je na body a na čas.