Call of Duty: Infinite Warfare Recenze Call of Duty: Infinite Warfare

Call of Duty: Infinite Warfare

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

11. 11. 2016 12:37 29
Reklama
Reklama

Letošní příběhová kampaň nejnovějšího dílu v sérii Call of Duty je tou nejlepší od dob prvního Modern Warfare. Co se týče odvahy, s níž bourá léta zažité představy o tom, co má být příběh v Call of Duty, tak se zřejmě nachází na samotném vrcholu. Přitom v ní, alespoň na první pohled, neděláte nic jiného oproti předchozím dílům. Střílíte po nepřátelích, kteří příliš inteligence nepobrali, a ovládáte velmi jednoduše řešené dopravní prostředky. Rozdíl oproti dřívějšku je především v tom, že od samotného začátku jsou velmi jasně vykresleny soupeřící strany. Vy jste hodní, oni jsou zlí. Díky tomu je možné se zcela oprostit od jakýchkoliv snah předchozích dílů o jakousi šedou zónu, kdy každý může bojovat za ty správné ideály a záleží jen na úhlu pohledu. Špatní zůstanou špatní až do konce. A je to příjemně osvěžující.

TOTALITNÍ MARS

Druhým důležitým prvkem toho, proč je kampaň Infinite Warfare skvělá, je pocit nepostradatelnosti hlavních i vedlejších postav. Zatímco dříve jste si jména lidí po vašem boku takřka nestíhali zapamatovat, případně v nich autoři sklouzávali k těm nejblbějším klišé, nyní se před vámi odvine alespoň slušný akční příběh s pointou, kterou pravděpodobně čekat nebudete. Není to ani náhodou na herního Oscara, ale posun oproti posledním Black Ops III je tak markantní, že to loňský díl sráží ještě hlouběji, než bylo doteď možné si představit. Vy, jakožto příslušník pozemské armády, dostanete pod své velení poslední ze dvou vesmírných křižníků, schopných čelit invazním flotilám z Marsu. Nebojte, nebudete bojovat proti intergalaktickému slizu, nýbrž proti osadníkům, které přelidnění a vyčerpané přírodní zdroje donutily objevovat nepoznané světy. Zocelení planetární kolonisté mají na Zemi pifku, neboť v ní a jejích obyvatelích vidí především parazity, kteří se neštítí vysávat Mars, jeho měsíce a všechny obyvatelné kusy země v naší hvězdné soustavě proto, aby alespoň přežili. Planeta Mars ze všeho nejvíce připomíná ve zdejším univerzu ani ne tak nacistické Německo, jako spíše Severní Koreu. Každý mladý muž musí od útlého věku narukovat do armády, veškeré zdroje jdou na zbrojení a vymývání mozků zvrhlou ideologií je zde na denním pořádku.

Vy a vaše loď podnikáte útoky spíše záškodnického charakteru, přičemž vůbec poprvé se v sérii Call of Duty objevují vedlejší mise.

Za poměrně chytré rozhodnutí považuji fakt, že se autoři rozhodli po celou dobu kampaně držet Zemi (a tím i vás a vaší posádku) v defenzivě. To znamená, že Mars skutečně má neustále navrch, stále je hrozbou a i když se vše odvíjí v předem přichystaných kolejích, pocit, který ze hry budete mít, koresponduje s nedobře se vyvíjející vojenskou situací. Dává tím pádem smysl, že vy a vaše loď podnikáte útoky spíše záškodnického charakteru, přičemž vůbec poprvé se v sérii Call of Duty objevují vedlejší mise. Na rozdíl od těch, které byly v Black Ops II, je ale skutečně není absolutně nutné plnit (a zároveň, pokud se na ně vykašlete, tak se také nic nestane). O hodně byste ale přišli, neboť se v nich, po vzoru nedávno recenzovaného Titanfallu 2, objevují hojně samostatné nápady, které se později ve hře neopakují buď vůbec, anebo v hodně omezeném počtu. Řeč je například o infiltračních misích na nepřátelské křižníky nebo stavu beztíže při snaze poškodit skryté loděnice v asteroidovém poli.

TAK TROCHU JINÉ CALL OF DUTY

Co to má sakra společného se sérií Call of Duty, ptáte se? Na první pohled nic. Ocitáte se v daleké budoucnosti, kdy lidstvo zcela běžně vysílá lodě na meziplanetární lety (trvající několik vteřin) a replikuje zbraně za pomoci 3D tiskáren. Zároveň ale bylo možné oprostit se jak od jakéhosi dědictví druhé světové války, tak zejména od „moderního konfliktu“, což považuji za zdaleka největší vítězství. Vše je tu jaksi samozřejmé, nic není třeba sáhodlouze vysvětlovat, ale zároveň vidíte věci, které buď v Call of Duty nebyly nikdy, nebo dlouho absentují i ve hrách napříč celým herním spektrem. Právě ona familiarita, kdy jednoduše nasednete a hrajete (a to i v mezihrách, kdy létáte svou hyperrychlou stíhačkou a likvidujete ostatní piloty po vzoru série Ace Combat) je dosti důrazným důvodem, proč vám veškeré zdejší novum přejde okamžitě do krve. Pokud vám nebude vadit samotný fakt, že „tohle už není Call of Duty“, ale akceptujete možnost, že se někdo pokusil v rámci uvadající série o něco odvážného, budete se bavit královsky.

To bohužel nejde tak samozřejmě říci o multiplayeru a módu Zombies. Zatímco u předchozích dílů série bylo oběma kompetitivním částem věnováno poměrně hodně péče a rozličná studia se snažila pokaždé přijít s něčím novým, zde se zatáhlo za ruční brzdu. Bez jakékoliv nadsázky – kompletně celý multiplayer byl převzat z loňských Black Ops III. To není nutně špatně. Pokud vám nevadí zběsilé tempo a „tohle už není Call of Duty“ faktor, pravděpodobně v něm pár hodin strávíte, protože se jedná stále o nadprůměrně kvalitní kompetitivní střílení. Jenže je ohromná škoda, že v roce, kdy se Call of Duty pokouší inovovat v rámci kampaně (a daří se to), se v multiplayeru bojí cokoliv změnit. Platí to jak pro deathmatch, tak pro Zombies. A je o to více zarážející, že v konkurenci typu Titanfall 2 a Battlefield 1, kdy první vyniká ohromnou mobilitou a druhý unikátním zasazením, se Infinite Warfare dostává do pozice toho nejpomalejšího a nejméně zajímavého. Je to kvůli obavám z reakcí těch nejskalnějších fanoušků? Stojí za tím vším neschopnost inovace a přečkávání lehkého status quo? Možná obojí dohromady a možná ani jedno. Výsledek je nicméně takový, že pro mnoho z vás se zřejmě bude jednat o díl, který na disku vašeho počítače nebo konzole vydrží nejkratší dobu. Ne, kampaň žádný kooperativní mód nenabízí.

MODERNÍ VÁLKA

Součástí Legacy edicí této hry je i remaster čtvrtého dílu – Call of Duty 4: Modern Warfare. Singleplayerovou část jsme již testovali dříve, teď se však konečně otevřela i multiplayerová složka. A bohužel je třeba říci, že to, co fungovalo v roce 2007, je dnes už jen zbytečný opruz. Pomalejší tempo nahrává jednak camperům, kteří okamžitě obsadili i dříve funkční místa a kosí vás z nich po tuctech, a za druhé vaší duševní nerovnováze. Pokud totiž musíte čekat deset sekund na respawn v HTDM a u toho poslouchat rapující Němce (game chat je zde, kupodivu, stejně živý jako v začátcích Xbox Live), je to spíše smutné. Dovedete se od tohoto oprostit a právě pomalejší tempo je to, co jste už léta hledali? Prima, mapy jsou zpracovány velmi věrně a až na přidanou funkci v podobě přelézání přes překážky se vše hraje zcela stejně jako v roce 2007. Nedivte se však, pokud procitnete skrz počáteční okouzlení retro atmosférou a nakonec v remasteru prvního Modern Warfare strávíte daleko méně času, než jste si původně malovali.

KOUPIT JEN KVŮLI SINGLU?

Je tedy, vzhledem ke kvalitní kampani, škoda, že se tento titul jmenuje Call of Duty: Infinite Warfare, tudíž jej spousta hráčů bude ignorovat už ze samotného principu? Ne, protože bez neuvěřitelného množství prostředků by žádná skvělá kampaň nikdy nevznikla. Peníze tu jsou vidět doslova na každém kroku, ať už se jedná o herecké výkony (perfektní animace obličejů vyniká ze všeho nejvíce), spoustu na první pohled nepodstatných grafických detailů, nebo „obyčejný“ výzkum, provedený pro co nejrealističtější vyobrazení války vzdálené budoucnosti, kdy takto nějak zřejmě lidstvo bude za pár desítek/stovek let skutečně válčit samo se sebou, případně s někým jiným. Tyto věci nelze umenšovat, bez nich by celá kampaň působila až amatérsky a jednoduše. Je ale věčná škoda, že největším doporučením pro tento rok je maximálně osmihodinový zážitek.

Call of Duty: Infinite Warfare
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Vynikající kampaň, která si zaslouží vaši šanci i v případě, že jste nad sérií Call of Duty dávno zlomili hůl, výrazně vyčnívá nad až suše standardně odvedenou hrou více hráčů. Nám se tato odvaha líbí, ale mějte na paměti, že pokud vás multiplayer za poslední tři díly nezaujal, nepochodíte ani zde.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz