Broken Sword 2.5: The Return of the Templars Recenze Broken Sword 2.5

Broken Sword 2.5

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

18. 10. 2008 22:00 16
Reklama
Reklama

Víte kdo je George Stobbart? Poslední dva díly adventur se zlomeným mečem v názvu ho sice znázorňovaly jakožto hrdinu ve stylu Indiana Jonese, ovšem v roce 1996, kdy jsme se s ním setkali poprvé, to byl pouze vyděšený turista, objevující krásy a tajná zákoutí města Paříže. Ani o dva roky později, kdy byla v hlavní roli kouřící zrcadla, zaříznutá tanga a červíci v tequille, tomu nebylo jinak. Stále jsme v ručně kreslené 2D grafice prozkoumávali celý svět a královsky se u toho bavili. Přesto pokrok nejde zastavit a od dílu třetího jsme si mohli vychutnávat ladné křivky parťačky Nicole Collardové pěkně zblízka a ve všech rozměrech. Našli se ale samozřejmě i lidé, a nebylo jich zrovna málo, kteří oplakávali původní kreslený styl. Zkrátka a dobře se ještě jednou projít po Rue Jarry, pokecat s květinářkou a vypít si kafíčko na Mountfauconu – to je to, oč tu běží. A přání bylo, světe div se, vyslyšeno. Aktivní komunita, sdružující se v týmu mindFactory totiž po celých pět let pracovala na pokračování/nepokračování, datadisku/nedatadisku s názvem Broken Sword 2.5 jen proto, aby ho mohla posléze uvolnit zdarma ke stáhnutí každému zájemci na svých stránkách. Vývoj ovšem nebyl bez komplikací. Kromě obligátního „všichni na to pečem‘ a dem‘ domu“ se vyskytly problémy i lehce mysteriózního rázu. Jednou v noci se totiž ke hlavnímu programátorovi vloupal zloděj a ukradl mu počítač i se všemi daty. I když by se na první pohled mohlo zdát, že pětileté snažení mnoha zúčastněných bylo nenávratně ztraceno. Naštěstí pro nás se po zhruba měsíci ukradený počítač našel a práce mohly pokračovat až do zdárného konce.

Závan starých časů

Anžto se jedná o freewarovku, byť s lehce komerčními kořeny, nelze na ni pohlížet jako na konkurenta plnohodnotných titulů, za které v obchodě vysázíte pěkných pár papírů na dřevo. To ale automaticky neznamená, že bude vynášená do nebes pouze za to, že se jedná o „starý dobrý brouknsord,“ ani potápěná za absenci tohohle a onoho. První věcí, které si všimnete ihned po spuštění je překopaný design nabídek a vůbec uživatelského rozhraní. Ne snad, že by ten starý byl beze zbytku vyhozen, právě naopak. Zahalil se do velmi slušivého moderního kabátku - vše se hrozně pěkně animuje a působí to prostě a jednoduše příjemně. Zvykne si na něj zarytý staromilec a vyjukaný nováček z něj nebude znechucen, což je ideální kombinace. Příběh se točí kolem starých známých templářů, kteří si ani po sedmi letech nedají pokoj a v zatuchlých sklepeních spřádají plány na ovládnutí světa, podrobení si všech nevěřících a vymýšlení dalších obvyklých templářských kratochvílí. Do jejich spár se dostane dokonce i vaše ex-přítelkyně Nicole, která vám přichystá nejedno nepěkné překvapení.

Když se podíváte na obrázky, zjistíte, že vypadají úplně stejně jako v roce 1998. Z pohledu základní myšlenky (tedy vytvořit neoficiální pokračování jedničky a dvojky) to je rozhodně bod k dobru a dokonce i v přísnějším měřítku dnešních komerčních adventur vypadá ručně kreslená grafika pořád k světu. Autoři zhusta využili materiálů z dílny Revolutionu, takže animace postav nebo ikony v inventáři vypadají pořád stejně. Dokonce i klasické přesouvání po mapě zůstalo nezměněno, nemluvě o lákavé kombinaci bílá rukavice + soukolí + lupa, které symbolizují vaši aktivitu s prostředím. Potěší však renovace určitých míst (přeci jen jsme se přesunuli v čase o sedm let dopředu), takže kavárna z úvodu prvního dílu prošla kompletní rekonstrukcí a Nicole si svůj byt také lehce upravila. Jen se starými lokacemi by si ale vystačit nešlo. A že se novými místy rozhodně nešetřilo! Pozitivní však je, že pokud jste nehráli předchozí díly, tak prakticky nemáte šanci je rozeznat od těch starých. Povedlo se to chlapcům, moc se jim to povedlo.

Systematický postup

Co však stojí za starou belu je příběh a vůbec plytké dialogy. Zápletka by ještě docela ušla, jenže to, jak se doberete na konec, by možná nefungovalo ani v té nejlacinější telenovele o hluchoněmé pastýřce zmutovaných rajčat. Ani jednou nenadejde moment, kdy byste si nevěděli rady natolik, že byste museli zvednou telefon a zavolat Honzovi Vitíkovi. Příklad – přijdete k vágusovi, co si hraje s baterkou (všichni vágusové, co se válí ve vlastních zvratcích samozřejmě mají u sebe kromě baterky i další nezbytné adventurní vybavení). Vy tu baterku nutně potřebujete, protože bez ní se nejde dostat dál. Co vás napadne jako první? Dát mu peníze? Ty on nechce. Překecat ho? Nelze. Zbít ho do němoty a baterku mu šlohnout? George je slušňák. Začnete propadat zoufalství a hledat v seznamu jméno Vitík, jenže v tu ránu vás napadne, že byste ještě mohli zkusit všechno na všechno. Zkusíte dát vágusovi sponku. Nic. Zkusíte mu dát použitá tanga od Nicole (historie jejich získání je taky velmi spletitá, to takhle jednou George přišel k Nicole, uviděl na stole její kabelku, trochu se v ní pohrabal a voilá!). Vágus si je vezme a řekne: „Čoveče, dík. Čím bych se ti tak odvděčil…hele na, tady máš baterku. Mně už stejně k ničemu není.“ Nevadilo by, kdyby se podobné situace ve hře vyskytovaly třeba dvě, nebo tři. Jenže když na vás skoro to samé vychrlí prodavač zmrzliny a přes dav lidí blokující vchod do uličky se nedostanete jinak, než že malému klukovi propíchnete jeho balónek, začne vám to připadat trochu divné. Když i takový Ben Jordan, další hrdina nezávislého adventurního světa, může mít příběh, u kterého vám není trapně, rozhodně by si ho zasloužil i matador George Stobbart.

I přesto, že hodnocení je takové, jaké je, a v recenzi byly uvedeny hlavně zápory, rozhodně vám doporučuji si Broken Sword 2.5 stáhnout a minimálně zkusit. Duch starých klasik z ní totiž sálá na hony daleko, a i když se kvalitativně pohybuje někde úplně jinde, rozhodně se u ní dobře pobavíte. Co se týče jazykové vybavenosti tak si vystačíte s angličtinou na úrovni deváté třídy základní školy. Zájemci si mohou rovněž přepnout titulky do němčiny a všichni u toho budou poslouchat rozkošný německý dabing, který dosahuje opravdu špičkových kvalit. Dokonce se tvůrcům povedlo i vystihnout specifické zabarvení hlasů z anglického originálu, takže není co řešit (mimochodem, hudba je rovněž fantastická). Jen houšť takových fanouškovských předělávek!

A aby nevznikla mýlka, Broken Sword 2.5 je k dispozici ke stáhnutí zcela zdarma třeba na našich stránkách.

Broken Sword 2.5: The Return of the Templars
Windows PC

Verdikt

I když u textu svítí sedmička, mohlo tam být prakticky jakékoliv číslo a stejně by to bylo jedno. Fanoušci klasických adventur si Broken Sword 2.5 zahrají stejně a těm ostatním to nakonec nedá a vyzkouší si ho také. A přesně tak to má být.

Co se nám líbí a nelíbí?

Grafická stránka jako by z oka originálu vypadla. Hratelnost je pořád na stejně vysoké úrovni. Potěší občasné flashbacky a připomenutí prvního a druhého dílu. Duch Broken Swordu se povedl převést beze zbytku.
Šeredně odfláknuté dialogy a vůbec hrozně nepromyšlený příběh. Pro někoho může být nepřekonatelným problémem německé namluvení. Animace postav občas leckde zaskřípe.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz