Blackhole Recenze Blackhole

Blackhole

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

10. 3. 2015 19:00 25
Reklama
Reklama

Často kolem sebe slýchám, že hry už nejsou, co bývaly. Že už to nejsou výzvy v pravém slova smyslu. Hráč dojde na konec s prstem v nose a hra se ho ještě sama několikrát zeptá, zda by raději neměla zvolnit, pofoukat bolístku, dohrát se sama... Všechno tak nějak automaticky padá do klína, až si na to jeden zvykne a pak - promiňte mi - čumí jako blázen, když se před ním objeví něco jako Blackhole. Nová česká plošinovka od studia FiolaSoft je přesně tím, po čem volá spoustu odvážných anonymů v internetových diskuzích, a přesně tím, s čím by se jen hrstka takových lidí dokázala popasovat. Popasovat a nezbláznit.

ŠÁLEK ROZTOMILÉHO BIČOVÁNÍ

Abyste rozuměli, hra Blackhole se dá popsat mnoha různými slovy, vždycky ale skončíte u hodnocení jako supertěžká, nekompromisní, krutá a celé řady dalších alternativ těchto přítulných slůvek, vzbuzujících samozřejmě ještě přítulnější emoce. Jednoduše řečeno, Blackhole budete nesnášet a zároveň milovat natolik, že u ní klidně vydržíte sedět dlouhé hodiny jen proto, abyste dokončili ještě jednu úroveň a mohli se přesunout na další. Tohle všechno kvůli honbě za selfburny - shluky nanobotů, pomocí kterých musí posádka lodi Endera opravit svůj ztroskotaný koráb a pokračovat v misi za zavíráním černých děr. Do cíle jejich snažení je má dovést hráč, kterého ztvárňuje obyčejný ňouma z paluby pro podržtašky a nosiče kafe, ze kterého si všudypřítomná umělá inteligence lodi Auriel - nejzákeřnější vlčice v modrém rouše beránčím - dělá ustavičně legraci. Snad jen z čirého rozmaru ho stále dokolečka zachraňuje z osidel smrti a, abych ji nekřivdil, čas od času dokáže i projevit soucit.

Design jednotlivých úrovní sekunduje vašemu snažení a bez ohledu na cokoliv si bez dlouhého přemýšlení zasluhuje absolutorium.

Neznamená to ale, že byste ve hře neumírali, naopak. Až na malé výjimky vyžaduje každá z úrovní v šesti dostupných světech maximální soustředění, přesnost a hlavně schopnost mechanicky se učit jednotlivé sekvence, abyste je mohli ve výsledku spojit do opojného celku. Design jednotlivých úrovní pak sekunduje vašemu snažení a bez ohledu na cokoliv si bez dlouhého přemýšlení zasluhuje absolutorium. Je velmi sympatické sledovat, že i v malém nezávislém českém studiu může vzniknout takové množství lokací se složitými prostorovými rébusy, kterým až do konce hry nechybí nápad, originalita a vtip. Nejsou to totiž jen plošiny, které otáčí celou mapou a do značné míry ovlivňují všechno ostatní, ale také nejrůznější kladky, odlišné povrchy, pohybující se láva, portály, odpuzovače nebo lasery, díky kterým se ve vás opět probudí starý bojovný duch, vyvažující i ta nejmenší vítězství zlatem. Nazývat Blackhole českým Super Meat Boyem je jednoduše škoda, protože design Blackhole dokáže stát sám o sobě a uspět i v těch nejpřísnějších měřítcích.

SKOK - SMRT - RESTART

Aby mohlo všechno fungovat, museli vývojáři zapracovat na ovládání a pohybu hlavního hrdiny, což bývá kamenem úrazu podobných her až chorobně často. Naštěstí se to Blackhole netýká a drobné problémy, spočívající například v občasném nereagování trampolín na váš výskok, dokážete v rámci neustálého opakování dílčích částí hře odpustit. Potíž nevidím ani v ovládání, ať už se rozhodnete hrát na klávesnici nebo gamepadu; v obou případech totiž musíte být stejně precizní a spolehnout se na to, že vás vlastní hraní vytrénuje. Je to potřeba, protože hra sama vysloveně vybízí k tomu, abyste byli stále lepší a lepší a každá úroveň zaznamenává nejen počet sesbíraných selfburnů, ale také čas, za který jste to dokázali. Společně s těžšími selfburny a dalšími věcmi, vyskytujícími se v hubech mezi jednotlivými úrovněmi, je navíc zaručena vysoká míra znovuhratelnosti, kterou chtějí vývojáři i později podporovat prostřednictvím DLC.

Jestli do hry přibudou celé nové světy, není zatím známo, už ty stávající ale nabízí dostatek variability, a to i po stránce grafického zpracování. Pestrost obrázků v naší galerii má slova dokazuje, jen vlastní zkušenost ale dokáže podtrhnout smysl pro detail, se kterým vývojáři ke hře přistupovali. Paralaxní scrollování jednotlivých vrstev pozadí, částicové efekty nebo jen paleta barev působí opravdu povedeným dojmem, který v mých očích sráží pouze krabicovitost celého designu. Lidé z FiolaSoft se sice snažili zakrýt jednotlivé dlaždice textur tu trávou, tu třeba kameny, použití Game Makeru je ale v tomto případě patrné a na tomto konkrétním místě svůj souboj v estetice s konkurencí spíše prohrává. Jako celek ale působí Blackhole obstojně a v kombinaci s povedeným hudebním doprovodem rozhodně není audiovizuální stránka žádnou urážkou.

NA ENTITU!

Co se týče nabídky herních módů, Blackhole v tuto chvíli nabízí pouze singleplayer, který je - jak už sami jistě víte - doplněn příběhem. Samo o sobě by to nebylo nic zvláštního, vývojáři se však soustředili na vyprávění trochu víc, než je v tomto žánru zvykem a spolupracovali se známými českými a slovenskými YouTubery na dabingu hry. Pokud jste jejich příznivci, pak má pro vás Blackhole speciální význam, nekriticky je ale nutné přiznat, že se pochopitelný marketingový záměr nesetkal ve všech případech s bezchybně odvedenou prací. Na českém dabingu, který je hodně výživný a hlavně v úvodu vás míra příběhových sekvencí zaskočí, je jednoduše znát, že YouTubeři nejsou profesionální hlasoví herci. Některé vtipy kvůli intonaci zapadnou, nebo nevyzní tak, jak by měly, což je obecně škoda, protože zejména legrací, byť jde o velmi subjektivní veličinu, je celý příběh poháněn. Blackhole nicméně obsahuje i kompletní anglický dabing, který je prostý určitých hlasových nešvarů a v mých uších zněl zkrátka lépe.

Blackhole

Jako nenápadná linka se celou recenzí vine upozornění, že je Blackhole hardcore plošinovkou pro otrlé hráče, hra se nicméně občas stává obtížnou i z jiného důvodu, než je samotný záměr skloubený s designem. Na některé prvky, které osobně v rámci žánru stavím na důležitá místa, vás hra dostatečně neupozorní a například objev stěžejní možnosti rozhlédnout se kolem byl v mém případě jen pouhou náhodou. Jak přesně funguje systém zachytávání se za okraje plošinek, musíte také zjistit sami a klasický wall-jump se objeví až ve druhé polovině hry, bez ohledu na to, že hra nabízí mnoho míst, kde by se dal využít. Palčivým problémem pro mě rovněž byla místa, kde se musíte skokem na gravitační plošinu spolu s rotací celé úrovně odrazit na velmi vzdálené místo. Ani po patnácti hodinách si nejsem jistý, jestli jsou všechny mé dosavadní pokusy jen dílem štěstí, anebo opravdu vím jak na to.

SVĚTLO NA KONCI ČERNÉ DÍRY

Blackhole je na každý pád velké a milé překvapení, které sice neocení celé spektrum hráčů plošinovek, ale rozhodně vám zase vlije naději do žil, že opravdu obtížné a zároveň odměňující hry ještě nevymřely. O to líp, že se o ní postarali čeští vývojáři, kteří navíc neusínají na pomyslných vavřínech a stále pracují na tom, aby po stránce kvality a obsahu dotáhli svoji hru co nejvýše. Není rovněž tajemstvím, že už probíhají jednání se zástupci Sony a Microsoftu na vydání konzolových verzí, kterým budou předcházet verze pro Mac a Linux. Jen houšť a víc povedených českých her!

*Ve Videoboxu je mylně uvedeno, že hra nenabízí wall-jump, ten do hry přibude až v pozdější fázi hry.

Blackhole
Windows icon PC
Apple icon Mac

Verdikt

Je to především design úrovní, který činí z Blackhole neopakovatelnou záležitost, ke které se budete chtít s masochistickými choutky pořád vracet. Nic pro netrpělivé hráče!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz