Black Recenze Black

Black

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

20. 2. 2006 23:36 30
Reklama
Reklama

Takže nejdřív základní informace. Hra Black není životopisem úspěšného komika Jacka Blacka, ani v ní ani nevystupuje hrdina seriálu Milénium, Frank Black, a dokonce ani žádní řetězy ověšení černoši. Prostě se tahle hra jmenuje Black a důvodem bude zřejmě to, že to dobře zní. Ale co do jména, jak pravil básník Wilda. I pod jiným jménem by byla hra Black tou nejlepší střílečkou, která se na Playstionu objevila… a vlastně nejen na Playstationu. Je to FPSka (čili pro ty, kteří ve společnosti neohromují lidi počítačovou hantýrkou, střílečka viděná z pohledu očí hrdiny) a má ji na svědomí firma Criterion, tvůrci závodně demoličního Burnoutu. Tak… teď vás chvíli necháme, ať vám to mozek pěkně zpracuje… a ano, přesně tak. To, co dokázali v závodním žánru, teď předvedli i v hájemství stříleček. Opět rozpoutali frenetickou destrukci, znovu vzduch zahustili prachem a efektními výbuchy, zase nahodili zběsilé tempo a způsobili tolik zkázy, že by to nezvládli ani všichni čtyři jezdci apokalypsy, i kdyby pracovali přes čas. Pokud byl Burnout skvělá hra, tak Black je geniální. A podobně jako u Burnoutu jde realita stranou a přichází čistá zábava. Tvůrci šli úplně opačnou cestou než většina současných her, které se snaží být co nejpestřejší a nabídnout z každého žánru něco, takže v nich střílíte, jezdíte, luštíte hlavolamy, tancujete polku, pěstujete macešky… prostě děláte každou chvíli něco jiného. V Blacku nebudete dělat nic jiného než střílet. Od začátku do konce a bez chvilky na vydechnutí. I dveře nebudete otvírat pomocí karty či nalezeného klíče, ale prostě to do nich napálíte z brokovnice. Místo toho, aby Black rozdělil své síly mezi spoustu činností, dělá jen jednu jedinou věc - ale zato skvěle.

SVĚTLO NA KONCI TUNELU

Co si hrát na nějakou recenzentskou objektivitu a odstup – tahle hra je prostě zatraceně geniální. Připadáte si jako v nějakém starém filmu Johna Woo, kdy je ve vzduchu víc nábojnic než kyslíku. Protivníci se na vás řítí ze všech stran a je perforujete kulkami. A díry děláte nejen v protivnících. Všechno kolem vás se dá zničit, rozstřílet, vyhodit do povětří. Tohle už není přestřelka, to je válečná zóna – kulky ničí okenice, trhají na kusy zdivo, tříští kov… Přestřelku začínáte mezi náhrobky na hřbitově… a na konci už je tam jen holá pláň. Nečekejte, že se budete moc někde na dlouho schovat, soustředěné palbě odolá jen velmi málo věci a protivníci jsou velmi neodbytní a rafinovaní. Naštěstí, jak už jsme psali, si hra nehraje na realitu, takže vás jedna kulka nezastaví. Dokonce vás nezastaví ani desítka kulek, a ještě cestou nacházíte lékárničky (počet je závislý na tom, jak těžkou si hru nastavíte). Ale přesto to není žádná brnkačka, nepřátel jsou mraky a hrají proti vám přesilovku. Stačí chvilka a máte na kahánku. Hra vás nejdřív varuje tím, že zvuky rozpliznou a z obrazu vymizí barva… a když se včas neseberete, tak můžete začít znova od začátku. Což je asi jediná věc, kterou bych Blacku vytknul – málo záchytných bodů. Vzhledem k tomu, že o každý centimetr území budete vést tvrdý boj, tak by si to zasloužilo víc checkpointů. Některé místa budete muset hrát i desetkrát, než se skrz ně probojujete, a dokončit celou misi, je někdy práce na celý den. Ale to je čistě subjektivní pocit – někdo zase může tvrdit, jen houšť a větší kapky.

 Samozřejmě, u každé střílečky jsou nejdůležitější zbraně. Ani tady vás Black nezklame. Je jich tu dost, jsou patřičně mohutné, namakané a hlavně účinné. Když to do něčeho naperete z brokovnice, tak máte pocit, že jste právě vypálili z tanku. Maso! A co teprve granáty – v normálních hrách na ně kašleme, spíš se soustředíme na palbu… ale tady jsme je rozhazovali jako domovníci sůl na zledovatělý chodník. A bylo nám jednou jestli někoho zasáhneme – už jen ten výbuch stál za to! Samozřejmě, k pořádné střelbě patří i pořádné zvuky… a to je další plus pro Blacka! Tohle není žádné tiché nesmělé pšoukání, ale palba, po které se budou tříštit věci nejen na obrazovce, ale i u vás v bytě. A co teprve grafika… už první mise ve městě je solidní, ale když se dostanete do lesa, tak vás bude přecházet zrak – něco podobného jste ještě neviděli. Skoro máte chuť se po hraní zkontrolovat, jestli jste nechytili klíště. Navíc máte pocit obrovské volnosti – i když je hra poměrně lineární, nemáte trasu jasně vyznačenou a můžete se k cíli dostat různými stezkami. K tomu si přihoďte práci se světlem, spousta detailů a atmosféru, která vám připomene staré akční fláky osmdesátých let, ve kterých se Sly či Arnold vydávali na nepřátelské území.

Náladu neničí ani filmové sekvence, které oddělují jednotlivé mise a které jsou udělané hodně atmosféricky. K velkým kladům patří i struktura jednotlivých misí. Ať se při nich probíjíte městem, překračujete státní hranice nebo se bráníte útokům ve starém kostele, ve všech misích se tvůrcům podařilo vyhnout stereotypnosti. I když pořád jenom střílíte, jsou jednotlivé mise tak zajímavě navrhnuté a tak dobře vystavěné, že se nenudíte, ani když musíte jeden úkol několikrát opakovat. Po přestřelce na hřbitově se vrhnete do kanálu, prolezete na staré vrakoviště… úzké prostory se střídají s rozlehlými pláněmi, město s divokou krajinou… a pořád musíte měnit strategii a přemýšlet, která zbraň je pro které místo nejvhodnější. No, to s tím přemýšlením, to je možná špatně řečeno. U téhle hry nebudete mít na nějaké velké přemýšlení čas. Pořád vás požene kupředu, pořád někam dál. Spustíte jí - a za týden vás odnesou mrtvé vyčerpáním, s blaženým úsměvem na ztuhlé tváři, a z prstů vám budou páčit ovladač. Takže jestli po tomhle okamžitě nevyrazíte a nepůjdete si Black koupit, jste u nás másla. Žluklého. Potaženého plísní a s mrtvou myší uvnitř. Black je ta nejzběsilejší, nejvymakanější a nejparádnější střílečka, na kterou můžete narazit, hra, která posunula laťku zase o pořádný kus výš. Tak buďte svědky toho, jak se tvoří dějiny… ať pak máte vnoučatům o čem vyprávět.

Black
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Rozhodně nejlepší střílečka na playstationu… a patrně i na všech ostatních počítačích. Ne vážně nepřeháníme. Mount Everest je taky jen jeden.

Co se nám líbí a nelíbí?

Skoro všechno – atmosféra, spád, zvuky, grafika a mise, které dokazují, že střílečka nemusí být vůbec monotónní. A samozřejmě, totální destrukce, při které všechno vybuchuje, hoří a krvácí.
Snad jen málo checkopointů… a nutnost dohrát celou misi před ukončením a sem tam vás zaskočí nevyrovnané AI teroristů
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz