Beowulf: The Game
I když u nás není příběh o slavném válečníkovi Beowulfovi natolik známý jako trilogie Pán Prstenů, rozhodně se tím nesnižují jeho kvality. Brutalita v hrdinských činech mytického hrdiny uchvátila spoustu čtenářů a něco podobného slibovala také hra. Konkurenční titul s licencí Beowulf, kterou vlastní 4HEAD Studios, byl nedávno zrušen, takže projekt Ubisoftu, jenž přichází s dějem odlišným od knihy, měl všechny předpoklady stát se předvánočním akčním hitem.
Příběh jako z třetí obecné
V příběhu se sice setkáte s Grendelem i jeho matkou, nicméně tento děj budete řešit pouze v úvodu hry. Po setkání s Grendelovou matkou v její jeskyni odoláte jejímu pokušení, nicméně z této situace není cesty ven. Proto se následně probudíte s nemilým zjištěním: „proti své vůli“ jste se stali vládcem celého království. Aby toho nebylo málo, země se ocitá v ruinách a jeden problém se valí za druhým. V druhém aktu se tak dostáváte do nelehké role zachránce království, přičemž musíte bojovat i s kouzly, které Grendelova matka zanechala.
V dalším ději se nedočkáte mnoha zvratů a vše skončí tak, jak byste předpokládali. Tvůrci se s jeho vymýšlením nezahazovali snad déle než deset minut. Příběh je navíc poměrně krátký, a tak na první ze dvou obtížností hru dojedete zhruba za čtyři a půl hodiny. Na druhou úroveň se pro změnu zase stává prakticky nehratelnou.
Co se bude dít
Kdo čekal od Beowulfa víc než tupé mlácení do všeho okolo, ten bude asi zklamán. RPG akční adventura je totiž s vydáním tatam a jak vylepšování vaší postavy, tak i logické adventurní prvky dávkují tvůrci jako šafrán. Hlavní náplní hry je tak čistokrevný boj, obohacený sice několika slušivými parádami, které však nemohou změnit fakt, že tento styl hraní vás nemůže bavit až do závěrečných titulků. Stoprocentní linearitu jen výjimečně rozčísne nějaký ten boss. Na něj budete muset použít více než jen obyčejné údery a bez využití „temné“ síly pravděpodobně neuspějete. To obnáší úspěch v několika krátkých klikacích minihrách, kterými dostanete danou obludu na kolena holýma rukama, a na závěr provedete nějaké (ne)chutné a velmi krvavé kombo. Temná síla ale není zbraní pro každý střet, protože pak se ukazatel temné a světlé strany ve vašem nitru silně naklání k prvnímu jmenovanému.
Jelikož ve hře zásadně bojujete proti veliké přesile, jako osamělý bojovník byste měl asi dost veliké problémy se zvládnutím všech nepřátelských vln. Proto máte od začátku k ruce několik věrných druhů, kteří s vámi půjdou až na smrt. Po boji je pak můžete vždy zdarma jednoduše oživit.
Jediným ovlivnitelným faktorem tak zůstává druh zbraně, se kterým budete bojovat (meč, kopí, klacek…) a jakým způsobem budete nepřátelé zabíjet. Všechny zbraně, které naleznete rozmístěné po mapě, jsou rozbitelné. Bohužel to neznamená, že by vám jedna zbraň vydržela zhruba polovinu mise, ale to, že během jediného soustavného boje si budete muset shánět zbraň hned několikrát. Což je velmi deprimující. V záplavě motajících se kamarádů, protivníků a neviditelných pixelů, bránících vám v pohybu, je nalezení nové zbraně téměř nadlidským úkolem a kolikrát místo meče chytnete blízko stojící potvoru. Naštěstí později najdete i tzv. legendární zbraně, které jsou nerozbitné, takže klidně celou misi projdete s jediným mečem a štítem.
Co dalšího do vínku?
V průběhu hraní se dočkáte i pár jednoduchých úkolů, rozhovorů či vylepšování schopností a používání různých speciálních komb. Své svěřence využijete také k postupu dál, když jim například přikážete odsunout z cesty nějaký balvan nebo správně se lodí vyhnout skalám na otevřeném moři. Jejich těžkou práci jim můžete také ulehčit rytmickým povzbuzováním na základě písně v pozadí. Pomocí mačkání tlačítek ve správný okamžik tak můžete danou činnost velmi urychlit. Problém nastává v případě dotírání protivníků, kteří se obnovují a dokud daný úkol nesplníte, nehnete se dál. A v případě přerušení aktuální činnosti vašich pomocníků musíte začít znovu, takže jsou některé situace vskutku frustrující.
Za boj, využívání silnějšího temného módu nebo naopak za podporování vašich spolubojovníků, získáváte body, které se na konci mise promění v bonusy, jimiž si můžete vylepšit několik schopností ve dvou kategoriích – Carnal (záporáci) a Heroic (klaďasi). Bohužel, daná vylepšení nemají zase tak velký vliv na průběh hry a po chvíli zjistíte, že se neučíte nová komba, ale pouze si zlepšujete stará. Nechybí ani efektní zpomalení času při použití brutálního komba či chycení protivníka holýma rukama, natočení kamery nebo pohyby soustředěné rychle za sebou na několik nepřátel najednou. Velmi často také využijete mód, ve kterém se Beowulf kryje štítem a velmi dobře se může vyhýbat úderům nebo odebrat zbraň protivníkům.
Zklamání roku
Aby toho nebylo málo, Beowulf disponuje podprůměrným grafickým zpracováním, slabými texturami a situaci zachraňují pouze slušné pohyby vašeho hrdiny a scény, ve kterých bojujete s bossy. Hra je také velmi špatně optimalizovaná, takže vám pravidelně padá do systému a výjimkou není ani úplné vytuhnutí během hraní. Jedním z nejhorších zážitků je otřesně tmavá a neoptimalizovaná mise v bažinách, kde se vám hra neskutečně seká (když se brodíte vodou) i na průměrném stroji a na nízké detaily. A v takových chvílích máte chuť pouze na jediné. Uninstall. V ostatních misích naštěstí jede hra na průměrném železe na střední detaily velmi slušně.
Beowulf je jednoznačným zklamáním. Hra nenabízí dostatečně intenzivní a zajímavou akci, takže vás stejná komba velmi brzy omrzí. A vinou absence kvalitního příběhu, rozšířenějších RPG prvků nebo logických řešení během mise nemá již co dalšího nabídnout. A kupovat hru pouze kvůli atraktivnímu námětu, množství krve a slušným boss fightům, je jednoznačně zbytečný luxus.
Verdikt
Ubisoft svou roli jednoznačně neunesl a Beowulfa posílá expresem do propadliště herních dějin. Opět se tak potvrzuje nemilé pravidlo, že jen málo která hra podle filmu se dá zařadit do kolonky úspěšných.
