Attack on Pearl Harbor Recenze Attack on Pearl Harbor

Attack on Pearl Harbor

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

12. 6. 2007 22:00 1
Reklama
Reklama

V dobách, kdy se ve všech herních časopisech objevovaly minimálně dvě recenze leteckých simulátorů měsíčně, docela velký počet lidí snil o tom uchopit knipl a proletět se nad Perským zálivem v eF 22ce, popřípadě narolovat na třetí ranvej s luxusním Concordem a převzít kontrolu nad pravidelnou linkou Paříž – New York. Mělo to však jednu malou chybu. K tomu, abyste nějaké kovové monstrum vůbec dostali do vzduchu, jste museli být buď chobotnice z rodu klávesnicovitých, anebo náruživí čitatelé manuálů. Možná i proto se teď s nějakým opravdu hardcore simulátorem poletuch setkáváme maximálně jednou, dvakrát ročně.

Vzhůru do oblak

Oproti tomu (nebo možná právě proto) se arkádové létání se vždy těšilo velké oblibě. Ať už se jedná o klasické WSAD ovládání pohybu ve vzduchu, anebo trend nastolený vesmírným Freelancerem, ve kterém vám k pohodlnému hraní stačila dobře promazaná myš a sem tam lehoučké poškádlení klávesových zkratek. Attack on Pearl Harbor (dále jen AoPH) na to jde právě tímhle způsobem. Joystick zde moc neupotřebíte, anžto je citlivost přestřelena směrem nahoru a ani po několikanásobném přenastavování se nám nepovedlo trefit ten správný poměr mezi pohyblivostí a rychlou odezvou. Oproti tomu na myši, přes níž ovládáte směr letu a střelbu a klávesnici, kterou zase točíte kamerou a zrychlujete/zpomalujete svůj stroj jde všechno hrát naprosto pohodlně a hlavně jednoduše.

Ačkoliv by se z názvu mohlo zdát, že AoPH se dějově bude omezovat pouze na události jedné z nejprovařenějších akcí druhé světové války, tak opak je pravdou. Škála misí, které budeme plnit se rozprostírá právě od japonských kamikadze náletů na americkou základnu, až po konec války v roce 1945. Samozřejmě nebudeme létat pouze nad Havají, ale zabojujeme si i o Midway, Wake Island, nebo Manilu. Celkem na vás čekají tři typy misí. První jsou klasické dogfighty, ve kterých máte buď za úkol sestřelit všechna japonská (nebo americká, podle toho za kterou stranu hrajete) letadla, anebo ochránit letecký konvoj, na který doráží nepřátelští piloti. Druhou možností je pilotáž bombardéru, kterým pořádně zatopíte jak pozemním statickým cílům, tak letadlovým lodím. Třetí možností je usednout do kokpitu hloubkového bombardéru, který vypouští místo klasických „dopadnu a bouchnu“ bomb torpéda, zvlášť vhodná pro destrukci transportů a testování odolnosti bočních pancířů korábů, brázdících zákoutí Tichého oceánu.

Knipl pevně do ruky

Jak už bylo řečeno, tak nebudete omezeni hrou pouze za ty „hodné“ Američany, ale rovněž se můžete pustit do boje v barvách země vycházejícího slunce, a to nejen v samostatných misích, ale dokonce i v kampani. Krom toho, že si vyzkoušíte i pohled z druhé strany (a budete mít samozřejmě k dispozici i více letadel), tak se tím samozřejmě prodlužuje herní doba, protože logicky nebudete plnit ty samé mise v jiné uniformě, ale čeká nás úplně nový příběh. Příběh v uvozovkách, protože krom pěkného úvodního komixového intra na vás nic dalšího nečeká. V rychlém sledu se probojováváte skrz kvanta misí, kterých je více než padesát, a na křídlo si připisujete sestřely, za které získáváte za prvé vyšší hodnost, s čímž jde ruku v ruce počet spřátelených stíhaček, které vám pomáhají v plnění zadaného úkolu. Nemůžete je sice žádným způsobem ovládat, přepínat se do nich, nebo jim udílet příkazy. To ale vůbec nevadí, protože jim byla implementována poměrně slušná umělá inteligence, takže neslouží pouze jako cvičné cíle pro nepřátelskou palbu. Tím pádem se můžete ještě více ponořit do víru akční arkádové řežby a soustředit se jen a pouze na ta, ta, ta, ta, ta, ta, ta...

Hardwarová náročnost je hodně přívětivá. Ve vysokém rozlišení si plynule zalétají i majitelé slabších sestav. Dokonce ani když obrazovka hýří výbuchy a z každého rohu vylétává minimálně desetičlenná skvadrona nepřátelských strojů počet snímků za vteřinu neklesne pod kritickou mez, která se rovná slide-show. Efekty nijak nevybočují svou kvalitou nad průměr a v žádném ohledu nepřekvapí, a ačkoliv exploze vypadají dobře, tak mají omezený počet animací, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky mistra cirkulárky. Rovněž jakýsi „live“ pohled, kdy se obraz ostří na objekt, který je zrovna ve vašem zorném poli, zatímco vše ostatní je rozmazáno není žádné velké lákadlo a dá se tipovat, že většina hráčů bude ráda za možnost přepnutí do polohy „off.“ Hudba je přesně taková, jakou byste očekávali u filmu z druhé světové války. A to je dobře.

Stíhač stíhá stíhače stíhačkou

Arkádový styl hry přímo vybízel k zapracování multiplayerového režimu a v AoPH samozřejmě boje více hráčů nechybí. Zalétáte si jak na lokální síti (LAN), tak na Internetu v celkem 12 lidech. Bohužel jsou přítomny jen dva módy – všichni proti všem, anebo tým versus tým. Žádných piškuntálií typu Air Race, nebo dokonce úkolových misí, které byste mohli plnit v sehrané partě se bohužel nedočkáme (námět na první update?). Ačkoliv je takový letecký deathmatch rozhodně méně okoukanější, než klasická hra na honěnou v temných chodbách s raketometem proti brokovnici, tak servery v době psaní recenze obsazeností příliš nekypěly.

Attack on Pearl Harbor rozhodně nikdy nebude patřit k nějakému zlatému fondu počítačových her z roku 2007, ale slovenští autoři z 3Dpeople ani neavizovali, že by se chtěli pokusit redefinovat žánr leteckých simulátorů, koneckonců jde o prachsprostou arkádu. Ale zatraceně dobře udělanou arkádu, která hezky vypadá a příjemně se hraje. Pokud jste vždycky snili o tom, že si obléknete koženkovou (jen praví borci chodí s pravou koženkou) bundu a kámoši vás budou titulovat „Hej, Top Gune!“, pak si k výslednému hodnocení přičtěte ještě jeden bodík.

Attack on Pearl Harbor
Windows icon PC

Verdikt

Všichni, kdo si kdy chtěli zalétat v letadle, ale nikdy se neprokousali přes tutorial si v Attack on Pearl Harbor přijdou na své. Zapomeňte na realismus, zapomeňte na nesmyslné ovládání. Pure fun!

Co se nám líbí a nelíbí?

žádné zbytečné zádrhely a prostoje v hratelnosti, jednoduchost ovládání, délka kampaně, nízká náročnost na hardware
grafické zpracování by mohlo být lepší, přes slibné nastínění příběhu v intru se žádného hlubšího vyprávění nedočkáme, prakticky nemožné ovládat přes joystick, v pozdějších fázích lehká repetetivnost
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz