Ascension to the Throne Recenze Ascension to the Throne

Ascension to the Throne

taltos

taltos

14. 5. 2007 22:51 4
Reklama
Reklama

Ruská distribuční firma 1C nám v prvním čtvrtletí tohoto roku chystá opravdu pořádný nášup spíše budgetově zaměřených her. Důkazem toho je nedávno vydané Whirlwind of Vietnam, s kterým jsem již měl nemilou čest. Budgetové hry rozhodně nejsou předurčeny k nějakému velkému úspěchu, počítá se s menšími počty prodaných kopií i výrobními náklady. I v těchto kalných vodách se však vždy najde nějaký zářivý paprsek světla. Třeba jako Ascension to the Throne od zcela neznámého německého studia DVS. Chcete vědět, jak se nepřetržitě pobavit i několik dní u hry, jejíž cena je i s českou lokalizací 299 Kč? Pak čtěte dál.

Gothic vs. Ascension to the Throne

Když se poprvé dostanete do hry, ihned vás napadne: „Sakra, tohle jsem už někde viděl.“ Pohled na vašeho hrdinu se totiž náramně podobá tomu ze série Gothic. Grafika je sice mnohokrát horší, animace postav nejsou ani zdaleka tak plynulé a už vůbec se nepovedlo ovládání vašeho hrdiny a především pomalu se posouvající kamera, ale i tak... Něco na té hře bude! Později zjistíte, že pohled na vašeho hrdinu a realtime pohyb po světě není jedinou příbuznou věcí se zmíněným gigantem na poli RPG. Vaše putování se totiž odehrává v opravdu velikém fantasy světě, kterým můžete bez jakéhokoliv načítání nových částí, libovolně procházet. „Libovolně“ je v tomto případě trošku zavádějící, protože s postavou na druhé úrovni se určitě nemůžete vydat na obry támhle za kopcem a do některých částí vás autoři před splněním určitého úkolu nepustí vůbec. Takže jak vypadá herní systém v konečném výsledku? Chodíte po části rozsáhlého světa, ve vesnicích a v hradech získáváte úkoly, které se z drtivé části skládají z boje. Vaše armáda roste, váš hrdina získává zkušenosti a postupuje na další levely. Jednoduchý systém ze staré školy, který vás však neskutečně vtáhne do dění a vy se nemůžete odpoutat.

Heroes of Might and Magic vs. Ascension to the Throne

Jakmile ve svém putování narazíte na ohraničený kruh s nepřáteli, můžete se pustit do boje. Hra se vás vždy ještě zeptá, jestli opravdu chcete zaútočit na určitý počet různých jednotek a pokud se i přes tuto informaci na souboj cítíte, přepne se hra nad bojiště a vy můžete vidět svého hrdinu i svou armádu v celé své kráse. Ano, boje jsou v Ascension to the Throne tahové a nějaká inspirace v Heroes of Might and Magic, se pravděpodobně nezapře. Každý boj začínáte s již rozestavěnými jednotkami (přímo před bojem je nemůžete ovlivnit, pouze ve vašem „inventáři jednotek“) a podle atributu rychlosti, začínají dané jednotky. Hrdina se vždy musí účastnit boje, přičemž s ním může přijít až dalších 9 skupin různých zvířat, vojáků nebo příšer. Maximální počet v jednom „slotu“ je přitom deset. V Heroes of Might and Magic byl tento počet jedné jednotky zobrazen pouze pomocí čísla u postavy a v boji se to projevilo pouze jeho silou. V Ascension to the Throne však přímo vidíte opravdový počet dané jednotky (zmiňované maximum deset), což skýtá netušené taktické možnosti. Čím více totiž jednotek máte, tím více můžete zasáhnout nepřátel. Můžete se tedy se svým silným hrdinou snažit sebevíc, ale i když máte trojnásobně vyšší damage, zabijete například jen jednoho vlka z celé skupiny. Mečem prostě nemůžete udeřit více nepřátel naráz.

Vaše jednotky mají spoustu různých atributů, které v konečném součtu zásadně ovlivní vývoj bitvy. Kromě brnění (ovlivňuje, kolik bodů útoku se dokážete ubránit), zdraví a útoku, je to také inteligence (mágy používaná pro kouzlení), rychlost (na ní závisí kolik políček může vaše jednotka ujít a jak brzo se dostane na řadu) a autorita, o které si povíme za chvíli. Jednotky bohužel nemůžete nijak vylepšovat, tudíž vás ani nebude tolik mrzet, když ztratíte několik silných mužů. Však si můžete zaběhnout támhle do města a v kasárnách si vojáky koupit znovu. O peníze později nebudete mít rozhodně nouzi, takže jediným aspektem, ovlivňujícím velikost vaší armády, je již zmiňovaná autorita, která je velmi úzce spojená s vašim hrdinou.

Z krále sedlákem a ze sedláka králem

Příběh hry je sice jen zevrubnou linkou, která není doživována dech deroucími animacemi ani zásadními zvraty, ale i přesto vás dokáže nadchnout pro cestu za devatero hor a devatero řek a dekapitaci zrádného mága Wolfguarda, který vašeho hrdinu – Alexandra, krále části světa zvaného Airath - dostal svou zradou až na práh smrti. Na začátku hry se vám v poměrně zmateném videu bez většího vysvětlení ukazuje boj vašeho krále, který je nakonec nucen seslat kouzlo teleportace, jež jediné ho může zachránit od jisté smrti. Pak už se probouzíte v zapadlé zemi Oganthar, máte dva šípy v holém těle a světe div se, kouzlo vás připravilo o všechnu výstroj a pravděpodobně i schopnosti. Takže co vám zbývá? Probít se zeměmi, žijícími pod různými králi, zasévat dobrotu a šířit štěstí a přitom si podmaňovat všechna království. Až budete dostatečně silní, loď vás přepraví do země Annaroth a nakonec se podíváte i do vašeho původního cíle, tedy rodného království Airath, kde budete moci svému úhlavnímu nepříteli ukázat, zač je toho loket. A velkolepé fantasy dobrodružství o zradě, pomstě a vítězství je na světě.

Váš hrdina však ve hře není ani zdaleka jen kvůli navození správné atmosféry v příběhu, nýbrž je to zásadní postava všech soubojů. Z počátku ne snad ani tak pro jeho vytříbené schopnosti (levelováním si budete vylepšovat damage, zdraví nebo magický útok a obranu), nýbrž pro zásadní hrdinův atribut autority. Podle této schopnosti můžete totiž najímat daný počet vojáků. Autorita vám roste s vaší úrovní a můžete ji také vylepšovat správnými rozhodnutími v různých úkolech nebo rozdělováním nalezených pokladů mezi vaše vojáky. Ze začátku si s minimální autoritou najmete čtyři základní sedláky a budete rádi. Postupem času budete mít na výběr ze stále většího druhů jednotek a samozřejmě zde platí přímá úměrnost, čím lepší voják, tím je dražší a „stojí“ vás více autority. Při zabití nebo vyřazení dané jednotky autoritu samozřejmě neztratíte a to, co jste do bojovníků investovali, se vám vrátí pro další nákup jiné síly. Tento styl vás nutí při hraní neustále polemizovat a taktizovat nad tím, jaké vojáky byste měli raději použít, jestli vsadit na kvantitu nebo kvalitu a málo kdy vám stejná skvadra vydrží několik bojů za sebou, protože je pořád co vylepšovat.

Vojáky trénujete v městských kasárnách, přičemž prakticky všechny druhy jednotek mají několik různých stupňů kvality. Narazíte na sedláky, veterány, gladiátory, královy vojáky, paladiny, lukostřelce, vojáky s kušemi, oštěpy, ale i na medvědy a vlky nebo fantasy příšery jako Werewolfy, amazonky, golemy nebo obry. Výběr je zkrátka více než slušný a za jedno zahrání určitě nevyzkoušíte všechny možné kombinace vaší armády. Do boje svým dílem přispívá i samotný Alexandr a to buď mečem nebo i kouzly. Později zjistíte, že mnohem výhodnější je použití kouzel, protože neriskujete zabití hrdiny, čímž hra končí a musíte načítat. Kouzla budete kupovat ve městech u kouzelníků a hrdina má i svůj vlastní inventář, ve kterém ho budete osazovat brněním a mečem, dvěma kouzelnými prsteny a jedním amuletem. Trošku strohá nabídka, ale i to postačí.

Hodně na prozkoumání

Hra skýtá opravdu velké množství možností a i když vás někdy autoři hezky chytnou za ruku a provedou nějakou pasáží tak, jak přesně chtěli, v zásadě máte volnosti kolik chcete. K té přispívají teleporty, rozmístěné po celém světě, mezi kterými se budete jednoduše a rychle pohybovat. Úkoly se v devadesáti procentech omezují na zabití nějakého nepřítele, ale dočkáte se i série bojů (bez možnosti doplnění vojska), kde budete bránit království Amazonek, zachraňovat králi Arthurovi krk nebo vysvobozovat z vězení důležitou osobu pro další postup hrou.

Nejzásadnějším problémem celé hry je právě její budgetovost, na kterou velmi často narazíte i během hraní. Ať už se jedná o chybějící zvuk u rozhovorů, o otřesnou kameru, s kterou se otočit o 180 stupňů, je zážitek na několik dlouhých chvil nebo o mizernou stabilitu hry a její celkovou technickou nevyladěnost. Vše je dané malým rozpočtem na vývoj hry a tak pokud hře odpustíte lehce podprůměrnou grafiku, občasné vyhození do Windowsů a zvyknete si na trošku zvláštní ovládání a kameru, odvděčí se vám řádnou dávkou ryzí zábavy. U Ascension to the Throne budete sedět, vlastně ani nebudete vědět proč vás tolik baví a stejně se nebudete moci hnout pryč. Pořád vás to bude hnát dál a nebýt pozdějšího stereotypu z opakujících se soubojů, slabší umělé inteligence počítače a zmíněných technických nedostatků, šli bychom s hodnocením klidně ještě výš. Tuto kombinaci RPG, tahové strategie a realtime zkoumání obrovského fantasy světa, by si za směšných 299 Kč neměl nechat ujít žádný soudný hráč. Investice je to přímo královská.

Ascension to the Throne
Windows icon PC

Verdikt

Jednoznačně milé překvapení, které vás svou návykovou hratelností strhne do víru bojů, z kterých se často odpoutáte až se svítáním. Hodně muziky za málo peněz. V dnešní době velmi výjimečné.

Co se nám líbí a nelíbí?

Rozsáhlý fantasy svět bez načítání, zajímavé spojení několika žánrů, návyková hratelnost, motivace ve vylepšování vašeho vojska, spousta taktizování při sestavování armády, slušná hrací doba, cena
Zastaralá grafika a celkově technické zpracování, bugy, málo možností v nastavení, těžkopádná kamera a celé ovládání v realtime módu, později stereotypní souboje a slabší AI, chybějící zvuky u rozhovorů, absence multiplayeru
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz