Army of Two: The 40th Day Recenze Army of Two: The 40th Day

Army of Two: The 40th Day

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

18. 1. 2010 23:55 3
Reklama
Reklama

Když se něco zdá být moc snadné, tak je to obvykle proto, že spíte. Kupříkladu si vezměte dvojici námezdných žoldáků Riose a Salema. Ti si mysleli, že mají jednoduchou a dobře placenou misi, jen omráčit pár strážných, na něco se napojit a jít si do banky proplatit šek... a pak otevřeli oči a kolem nich hořela Šanghaj. Jednoduchá mise se změnila v něco, vedle čeho vypadala Emmerichova 2012 jako besídka mateřské školky. Z nebe padala letadla, mrakodrapy se hroutily, země praskala, jeptišky mluvily sprostě – apokalypsa hadr.

Člověk by řekl, že v takové chvíli půjdou všechny nesváry stranou a že půjde jen o holé přežití, ale chyba dřevěného přemostění malé říčky. Protivníků je kolem Riose a Salema tolik, jakoby se rozhodli pořádat v Šanghaji spartakiádu. Naštěstí mají Rios a Salem přesilu. Jsou na ně totiž dva.

Dva na jeden milion

Ve své podstatě je Army of Two: The 40th Day řadová, až skoro tuctová střílečka. Kráčíte vpřed lineární cestou, zpoza rohu vyskočí halda protivníků, vy zapadnete za příhodně pohozenou krabici, kovovou bednu nebo překocený kancelářský stůl a perforujete jim čelní laloky. A pak zase hupky na nohy a pokračovat dál v krasojízdě, směrem k cíli, kde dostanete nové instrukce, novou lineární trasu a nové (nebo spíš staré) protivníky. Zatřepte, namydlete, spláchněte a opakujte. Občas nějaký ten silnější bos, možnost krást zbraně mrtvým protivníkům, pistole, sniperka, samopal, granáty... prostě tak stará vesta, že by jí na sebe nevzal ani bezdomovec.

Ovšem v těchhle hrách nejde o originalitu ale o sadistickou radost z děrování protivníků. A navíc, tady na to nejste sám, ale jste rovnou dva. Vy můžete být buď Rios nebo Salem... a druhou roli převezme buď kámoš nebo počítač.

A tím střílečka najednou nabírá na zajímavosti. Už se dá trochu strategizovat. Jeden z borců střelbou přiláká pozornost nepřátel a druhý je mezitím obkrouží a sejme je z boku. Pokud hrajete s kámošem, tak se můžete dohodnout, pokud s počítačem, tak mu to můžete suše přikázat přidělením některých z příhodných pokynů: vpřed, drž pozici a drž se při mně. A to všechno ve variantě „klídek“ nebo „jsem zuřivý střílející psychopat“. S tím souvisí vlastnost „aggro“, která se objevila už v první hře. Stručně řečeno jde o to, že když to pálíte do protivníků jako smyslu zbavení, tak se na vás naštvou, budou ignorovat všechno, co se kolem nich děje a půjdou čistě po vás. Což je samozřejmě ideální situace pro vašeho parťáka. Na druhou stranu, pokud svou konzistencí začnete připomínat zrezivělé řešeto, je lepší, aby byl na chvíli „ten zlý“ váš kolega a odlákal od vás pozornost. Jinak své soupeře můžete i zajímat, donutit odhodit zbraně a pak je zabít nebo svázat. Je s nimi zábava.

Jasně, z hlediska strategie to není žádné veledílo a bitvu u Slavkova byste s tím nevyhráli, ale na akční střílečku to úplně stačí. Zvlášť, když se ta střílečka nebere tak úplně vážně a mezi strategické finty hrdinů patří kupříkladu předstírat smrt, nebo dělat, jako že se člověk vzdává a pak všechny postřílet. Stejně tak hru odlehčují infantilní hlášky, které si mezi sebou hrdinové pinkají, i ironické shazování dneska tolik oblíbených morálních voleb. Ano, i tady se budete moci rozhodovat, jestli necháte někoho jít, nebo ho nadobro vyškrtnete ze Santova vánočního seznamu, což vás zahřeje u srdce, dokud neuvidíte výsledky svých činů. Kupříkladu, když necháte na začátku hry někoho jít, je vám pomocí komiksu ukázáno, jak se sbalil, vypadl z města, odstěhoval se se všemi svými penězi na tropický ostrov – kde byl okamžitě zastřelen. Nebo ustoupíte charakternímu členovi ochranky a nevezmete si lepší zbraně, které hlídá... aby je tenhle charakter o pár minut později střelil za těžký prachy vašim konkurentům. Těmhle scénkami vám hra naznačuje, že se pohybujete v dost nemorálním světě a být za slušňáka se vždycky nevyplatí.

Tedy občas jo. To když narazíte na nějakého občana v nouzi a připraveného na zastřelení. Klidně mu pomozte. Ne kvůli svědomí, ale kvůli tomu, že vám pak navalí svou peněženku a vy máte na nové zbraně.

Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně

U střílečky mají vždycky hlavní slovo zbraně. A nemusíte se bát, že byste si u Army of Two museli vystačit s prakem a obroušeným kusem kamene. Zbraní tu máte kvanta a pokud vám nestačí to, co se válí u mrtvých protivníků, můžete si koupit něco lepšího, nebo si ty staré a oblíbené vylepšovat o různé nástavce, štíty... či si je třeba nechat přebarvit na modro. To samozřejmě není grátis, ale stojí to za to. Můžete si nechat dávat veselé obličejíčky na své přilby a vůbec z tvrdých vojáků udělat barevnou omalovánku. Každá zábava dobrá.

Zato prostředí je (alespoň ve srovnání s prvním dílem) trochu stereotypnější. Hra začíná v Šanghaji a z Šanghaje taky nevystrčíte nos. Což sice vypadá poněkud nepestře, ale ono se i z jednoho města dá vymáčknout celkem dost – od mrakodrapů až po zoo. Grafika je slušná, ale nijak zázračná, protivníci jsou všichni stejní (vzhledem k tomu, že jsou od hlavy až k patě navlečení do stejného brnění) a baráky panelákoidní. Naštěstí situaci oživí občas nějaký ten efektní výbuch, takže se je na co dívat.

Army of Two se prostě soustředí hlavně na akci, ostatní nechává celkem být. Proč ne. Zvláště, když ta akce celkem funguje. S Call of Duty bych to zrovna nesrovnával, ale pokud budete mít chuť na nějakou čirou adrenalinovou řežbu, proč ne. Stejně jako u jedničky, i u dvojka je celkem fajn v jednom, ale nepřekonatelná ve dvou. Tehdy si teprve užijte strategických možností a vzájemného dohadování, kdo bude přitahovat palbu nepřítele a kdo ho zkusí obejít z boku. Jen se pak, jako správní žoldáci, budete muset umět podělit o ukořistěný majlant. Abyste se pak nakonec nepostříleli mezi sebou.

Army of Two: The 40th Day
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360

Verdikt

Ryzí adrenalinová střílečka se spoustou nepřátel, padajícími baráky a trochou strategie. Ideální pro hraní ve dvou.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz