Ancestors: The Humankind Odyssey Recenze Ancestors: The Humankind Odyssey

Ancestors: The Humankind Odyssey

Adam Zámečník

Adam Zámečník

10. 9. 2019 15:50 1
Reklama
Reklama

Jak přetvořit lidskou evoluci v zábavnou videohru? Právě na to se zaměřil kanadský vývojář Patrice Désilets v Ancestors: The Humankind Odyssey, své první hře od vydání Assassins Creed: Brotherhood v roce 2010. Pohled třetí osoby tu zůstal, historické příběhy však vystřídalo hraní za primáty a sledování jejich vývoje napříč miliony let. Hra je navíc v mnohém postavena na prvcích žánru survival. Hře bezesporu nechybí originalita a znát jsou i ambice vývojářů, otázkou ale zůstává, jak (a jestli vůbec) lze tak specifický námět zpracovat zábavně.

KLAN A NEURONY

Ancestors bude zcela jistě polarizujícím titulem, který jednu skupinu hráčů osloví svou nepřístupností, tu druhou zase pro změnu odradí. Na tuto nepřístupnost upozorní samotní vývojáři v jedné z úvodních obrazovek, kde vysvětlují absenci většího tutoriálu a vysvětlivek. Proto nepřekvapí, když jste vhozeni do temné džungle jako bezbranné mládě, jemuž dravec zabil jednoho z rodičů. Otevřená hratelnost hraje klíčovou roli hned od této chvíle, nezáleží proto na tom, zda se mládě dostane do bezpečného prostředí uvnitř svého “klanu” nebo ho uškrtí krajta. Hra pokračuje dál. Přesněji, pokračuje 8 milionů let, ve kterých se musí váš druh vyvinout.

Rozvoj schopností klanu se ale netýká pouze objevování předmětů, ale také zlepšení komunikace nebo pohybu.

V Ancestors: The Humankind Odyssey totiž nejde o přežití jednotlivých primátů, hlavní je přetrvání klanu. Je jedno, za jakého primáta hrajete, v průběhu hry se všichni jeví jako postradatelní. S přežitím druhu souvisí také hlavní prvek hratelnosti — rozvoj dovedností a předání vědomostí budoucím generacím. Jde především o opakování jednotlivých činností, kde každý pohyb po stromu, vyškrábání medu z úlu pomocí dřívka nebo vyrobený oštěp z větve rozvíjí “neurony” primátů. Čím více nabroušených klacků a naostřených oštěpů, tím zručnější následně bude budoucí pokolení. Rozvoj schopností se však netýká pouze objevování předmětů, ale také zlepšení komunikace nebo pohybu.

Důležitou roli hrají i primátovy smysly, které je nutné zapojit především při průzkumu prostředí, kde číhají nebezpeční dravci. Přestože lze zvířata zaplašit a později také ulovit, zpočátku většina střetů s predátory končí vaším útěkem nebo smrtí. Už v této chvíli se odkrývá nepřístupnost hry, kde v prvních hodinách nejsou primáti schopní provádět komplikovanější činnosti. Pozvolné tempo zároveň udává i objevovaní prostředí, ať už jde o džungli, savanu nebo další z lokací, které jsou plné míst a předmětů k prozkoumání. I samotné zlepšování schopností se děje postupně, větší změny jsou vzácné a skryté hluboko v neuronové ti. Třeba k chůzi po dvou se hráč dostane až po hodinách hraní.

STŘET DVOU NÁPADŮ

Na pozvolném odemykání nových dovedností a zprvu obtížném průzkumu prostředí není nic špatného, zároveň se zde skrývá hlavní problém The Humankind Odyssey. Hra se pokouší skloubit komplexní nápady s běžnými prvky survivalu. Na začátku je sice řečeno, že jde především o volné objevování prostředí a předmětů, později je však hráč odměněn za opakování některých činností. K čemu má sloužit důraz na atmosféru a otevřenost, když jste pak neustále motivováni k opakování všemožných aktivit, ať už jde o broušení specifického počtu větví nebo ulovení určitého množství zvířat? K nutnosti často vyrábět jednotlivé předměty se navíc přidává systém craftingu, kdy se činnosti neustále opakují a není tu žádný prostor pro výrazné zlepšení. Vzhledem k tématu hry nelze očekávat komplexnější systém výroby, problém však je v častém opakování tvorby několika objektů, kterému se nelze vyhnout. Navzdory nepřístupné hratelnosti ale nejsou Ancestors výrazně obtížnou hrou. Ve výsledku máte možnost vyrábět si třeba různá léčiva z bylin, přestože je v průběhu hry nakonec využije jen zřídkakdy.

Samotný pohyb v Ancestors: The Humankind Odyssey je sice plynulý, stačí však jeden stisk špatného tlačítka a postava uvízne v změti kontextových ikonek a volby smyslů. Chvíle, kdy primát začne najednou naslouchat zvukům džungle během útěku před krajtou, sice poprvé pobaví, po několikáté už ale naštve.

Triviálnímu hernímu zpracování se nevyhnula ani řada zdánlivě důležitých prvků nutných k přežití klanu. Pokud chcete sblížit někoho z primátů, stačí, aby si navzájem vybrali několik blech a vznikne nerozlučný pár. Zmíněné mládě ze začátku hry lze sice zachránit, v průběhu hry ale plní mláďata funkci jakéhosi modifikátoru, kde se rodiči zavěsí na záda a urychlí tak odemykání dalších neuronů. I otevírání nových schopností je problematické, při každém střídání generací či evolučním vývoji se totiž neuchovají všechny z odemknutých schopností, což ve výsledku vyžaduje další a další opakování jednotlivých úkonů. Otravné opakování ostatně platí i v případě krátkých animovaných sekvencích, které se spustí při každém porodu mláděte, příchodu následující generace nebo útoku predátora. Vzhledem k délce hry četnost takových sekvencí přidává hře na repetitivnosti, které už je i tak bohužel plná.

Frustraci nepomáhá ani zmatečné a často neintuitivní ovládání. Objevování předmětů pomocí smyslů sice zní zajímavě, v praxi jde ale o nepřívětivou činnost, která prostředí pokryje nepřehlednými ikonkami a efekty. Velké množství pohybů, smyslů a dalších činností zároveň zahlcuje samotné ovládání. Podle vývojářů je tato hra určená především pro gamepady, přesto ani na nich nejde o nijak příjemný zážitek. Právě používání jednotlivých smyslů se skrývá pod řadou kontextových tlačítek, která hru zpomalují v tu nejnevhodnější chvíli. Samotný pohyb v Ancestors: The Humankind Odyssey je sice plynulý, obzvláště v případě přeskakování mezi korunami stromů, stačí však jeden stisk špatného tlačítka a postava uvízne ve změti kontextových ikonek a volby smyslů. Chvíle, kdy primát začne najednou naslouchat zvukům džungle během útěku před krajtou, sice napoprvé pobaví, po několikáté už ale naštve. Podobně otravné je i rozhrání craftingu, kdy primát musí uchopit jednotlivé předměty do svých rukou a až pak s nimi pracovat. Zprvu se jedná o překvapivou a možná i příjemnou změnu oproti často odosobněným systémům craftingu, kde stačí stisknout tlačítko, po chvíli je tato absence jednoduchého rozhrání frustrující.

NEFUNKČNÍ CELEK

Navzdory povrchnímu zpracování řady prvků dokáže ale Ancestors: The Humankind Odyssey občas také nadchnout. Zpracování pohybu a přeskakování po stromech je, narozdíl od kostrbatého ovládání smyslů, velmi plynulé a chvílemi opravdu efektní. Stejně efektní je i pvní úspěšný lov, kterému předchází příprava oštěpů a následný střet s kořistí. Změna prostředí, zejména přechod z džungle do savany, rovněž dodává na síle samotnému námětu hry, kdy je zjevný vývoj druhu a změny ve vzhledu jednotlivých primátů.

Takových chvil je však v Ancestors: The Humankind Odyssey opravdu velmi málo. Hratelnost a ojedinělý námět hry je sice zprvu osvěžující, po několikách hodinách však začne nudit nutností opakovat neustále ty samé úkony. Postavení evoluce primátů na frustrujícím grindu nepomáhá ani hře, ani tématu samotnému. Možnost pozvolného objevování předmětů a rozvíjení klanu tu sice je, k úspěšnému dokončení hry je však v podstatě nutné otravné plnění zbytečných úkolů a neustálé opakování různých činností. Ancestors přesně neví, co chce být za hru, a jako celek na to nakonec doplácí.

Ancestors: The Humankind Odyssey
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Ojedinělé téma narušuje repetitivní hratelnost a povrchní zpracování, které kazí prvotní nadšení z objevení nového zdroje potravy nebo výroby oštěpu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz